Moskva/Praha - Vodka je pro Rusy více než jen alkoholický nápoj. Patří k symbolům Ruska, objevuje se v klasických literárních dílech a vodce holdovala většina ruských panovníků. Někteří z nich se ale konzumaci vodky snažili omezit a zatím všechny pokusy vyšly naprázdno. Rusové si prostě na svou vodku sáhnout nenechají. Asi nejslavnější protialkoholickou kampaň v tehdejším Sovětském svazu zahájil šéf sovětských komunistů Michail Gorbačov 16. května 1985. I snaha tohoto muže, který obohatil slovníky o výraz perestrojka, skončila přes počáteční úspěchy neslavně.
Prohibiční zákon se připravoval již před nástupem Gorbačova do Kremlu, ale jeho obsah se neustále měnil a jeho uvedení do praxe bránila úmrtí sovětských vůdců v rychlém sledu za sebou. Nakonec se to podařilo až Gorbačovovi. Souboru tří vyhlášek, které vyšly jen měsíc poté, co se Gorbačov stal generálním tajemníkem ÚV KSSS, se začalo říkat „suchý zákon“. K jeho hlavním bodům patřilo omezení výroby a prodeje destilátů, zastavení výroby alkoholických nápojů z ovocných šťáv a bobulovin a zákaz domácí výroby alkoholu.
Zcela se například přestala vyrábět vodka s podílem alkoholu 50 a více procent, alkohol s třiceti a více procenty se směl prodávat pouze od 11 do 19 hodin, v restauracích se „nalévalo“ od 14 hodin. Za pití alkoholu na veřejnosti hrozily vysoké pokuty a v celém impériu se radikálně snížil počet prodejen a výroben alkoholu. Zničena byla také asi třetina vinic a ovocných sadů. Prohibice zasáhla i oficiální sovětské recepce a z generálního tajemníka UV KSSS Gorbačova se mezi lidmi a v anekdotách záhy stal tajemník „minerální“ nebo Limonádový Joe.
První výsledky „suchého zákona“ byly povzbuzující
Podle statistických údajů klesl v roce 1986 prodej alkoholických nápojů o 40 procent. Zatímco průměrná roční spotřeba čistého alkoholu se v letech před prohibicí pohybovala kolem deseti litrů na osobu za rok, v roce 1985 se snížila na necelých devět litrů, v roce 1986 činila přes pět litrů a v roce 1987 dokonce necelé čtyři litry. Kampaň také podle expertů zachránila asi 1,4 milionu životů.
Karta se ale zanedlouho obrátila. Ke slovu se dostala stínová ekonomika a domácí výroba „samohonky“, tedy načerno vypáleného tvrdého alkoholu. Z nadějných výsledků prohibice nezbylo téměř nic. Z trhu zmizel cukr i droždí, tedy suroviny nezbytné pro výrobu domácí pálenky, jejíž nevalná kvalita si začala opět vybírat nemilosrdnou daň v podobě zničených lidských životů. Rusové navíc občas sáhli i po voňavkách a dalších prostředcích v domácnostech obsahujících alkohol. Kampaň se také přičinila o výrazný pokles veřejných financí, závisejících ve velké míře na spotřební dani z alkoholu.
Po dvou letech tak ambiciózní plán skončil a „suchý zákon“ označují mnozí Rusové za jednu z největších katastrof moderních ruských dějin. A notně utrpěla i popularita Gorbačova. Spotřeba vodky ale poté začala opět dramaticky stoupat, na čemž se podepsaly i revoluční události počátku 90. let. Paradoxně pomohl až osudový omyl Borise Jelcina, který připravil stát o monopol na výrobu vodky. Ta se ocitla v chaotických rukou mafie a tento stav trvá dodnes. Mladí lidé začali díky tomu více pít pivo a přírodní vína, jejichž kvalita se v té době zlepšila a jejichž spotřeba nemusí být tak zhoubná.
Navázat se nyní snaží prezident Medvěděv
Spotřeba tvrdého alkoholu v Rusku se však navzdory Jelcinovu kroku v posledních letech skoro zdvojnásobila na více než deset litrů na obyvatele. Tyto statistiky ale nezahrnují samohonku, se kterou se spotřeba pohybuje kolem hrozivých 18 litrů, což je trojnásobek průměrné spotřeby ve světě. Ve hře je nyní série opatření, jako je další omezení reklamy na alkoholické nápoje, zákaz prodeje alkoholu v určitých lokalitách a v určitém čase, tvrdší postih za prodej alkoholu mladistvým, zvýšení daní, zavedení minimální ceny na vodku a také tvrdý postup proti nelegální výrobě vodky, na kterou podle odhadů připadá 30 až 50 procent spotřeby.
První „suchý zákon“ na ruském území přijal podle historiků car Boris Godunov, který vládl v letech 1598-1605. Panovník tehdy zakázal využívat obilí na výrobu alkoholu kvůli hladomoru. Suchý zákon se poté objevil v letech 1914-1925 a další protialkoholní dekrety vydal Kreml v letech 1958 a 1972. Tehdy se jednalo hlavně o různé zákazy a represi.
