Osobní zkušenost se stranou Alternativa pro Německo (AfD), která v německých předčasných parlamentních volbách podle prognóz skončila druhá a získala pro sebe historicky nejvíce hlasů, sdílel v ČT německý poslanec českého původu Antonín Brousek (nestraník za AfD). Ke vstupu do této strany ho vedl odpor k německé volné migrační politice, pak ale z AfD vystoupil mimo jiné kvůli jejím ostatním postojům, třeba vůči ruské válce na Ukrajině, právnímu státu, euru či klimatu.
Neonacisty jsem ve straně skoro nepotkal, říká poslanec, který se s AfD rozešel
9 minut
Rozhovor s poslancem za AfD Brouskem
„Já jsem vstoupil do AfD, protože jsem byl velmi nespokojen se situací tady v Německu. Měl jsem dojem, že to je strana, která klade ty správné otázky a dává někdy i správné odpovědi,“ řekl Brousek. Později upřesnil, že nesouhlasil s pravidly migrace do Německa tak, jak je nastavila dřívější kancléřka Angela Merkelová.
Brousek pak zaznamenal ve straně slušné úspěchy, stal se poslancem. Postupně začaly ale přicházet problémy, a to jak na názorové straně, tak v osobní rovině. Jedním z prvních důvodů k odchodu tak pro něj prý bylo, že mnoho lidí s ním odmítalo mluvit kvůli tomu, že je v pravicové straně, od manželky po přátele.
„Nejsem ani Němec, ani národovec“
„Pak jsem poznal jednu věc: ta strana je německy národovecká. Řekl jsem si: já nejsem ani Němec, ani národovec, to nemůže být moje strana,“ zmínil. Ovlivnily ho prý i kontroverze, které se kolem AfD rojí. „Vždycky jsem si myslel, že ty kontroverze jsou nespravedlivé, protože ta strana není tak hrozná, jak se tvrdí, a já lidem ukážu, že to tak není,“ popsal.
„První rok to bylo v pořádku. Ale pak jsem se čím dál víc necítil dobře,“ řekl. „Zjistil jsem, že ta strana má strašně hloupý přístup k právnímu státu. (…) Měl jsem dojem, že AfD sice chce být taková strana právního státu, ale že tomu vlastně vůbec nerozumí. A že všechno, co na tomhle poli říká, jsou úplné hlouposti,“ pokračoval. Připomněl přitom, že je sám soudcem.
Brousek také podotkl, že mu zase tolik nevadila radikální rétorika, kterou je AfD známá, ačkoli ji sám prý nesdílí. Podle něj ji potřebovala, protože na německé politické scéně strana zastupující podobné názory nebyla. „Myslím si, že je to zdravé, když každá země má stranu, která je taková pravicově radikální.“ Nemyslí si ale, že by šlo o fašistickou či neonacistickou stranu. „Takové lidi jsem tam skoro nepotkal. Skoro,“ zdůraznil.
„Nechtěl jsem tvrdit, že (ukrajinský prezident Volodymyr) Zelenskyj začal (rusko-ukrajinskou) válku a že (ruský vládce Vladimir) Putin se vlastně brání. Nebo že není změna klimatu. Nebo že euro je na nic. Mně osobně vždycky šlo jenom o migraci,“ uvedl. S AfD se dále prý rozchází třeba i v ekonomických tématech nebo v názorech na amerického prezidenta Donalda Trumpa či maďarského premiéra Viktora Orbána.
AfD prý není s výsledkem spokojená
AfD označuje svůj výsledek za velké vítězství, Brousek se však domnívá, že ve skutečnosti je z něj poměrně zklamaná. „Je to historický úspěch, ano, ale strana počítala, že bude mít tak dvacet čtyři, dvacet pět procent. Já to vím,“ prozradil.
Sám čekal, že obdrží více hlasů. „Myslel jsem si, že na těch posledních metrech, kdy lidé ještě nejsou rozhodnutí, se víceméně ještě dají k AfD,“ prohlásil s tím, že takových do poslední chvíle nerozhodných voličů bylo podle průzkumů asi dvacet procent.
Brousek také pochybuje, že by při dalších volbách v roce 2029 uspěla AfD tak, že by měla kancléře. Vítězství v roce 2029 svým voličům slibovala předsedkyně strany Alice Weidelová. „Nepočítám s tím, ale AfD s tím počítá a není to nepravděpodobné. To samozřejmě záleží na tom, jak to Friedrich Merz (předseda vítězné CDU/CSU, pozn. red.) teď všechno vyřeší,“ podotkl.
