Kolumbijský odvolací soud zrušil rozsudek nad bývalým prezidentem země Álvarem Uribem za podvod a braní úplatků v případu údajného ovlivňování svědků, uvedla agentura Reuters. Exprezident byl v této kauze letos v srpnu odsouzen ke dvanácti letům domácího vězení. Podle odvolacího soudu měl původní verdikt nedostatky a postrádal komplexní zhodnocení případu. O novém trestu pro Uribeho, který stál v čele země v letech 2002 až 2010, ještě není rozhodnuto. Bývalá hlava státu obvinění odmítá.
Uribeho kauza začala už v roce 2012, kdy ho levicový senátor Iván Cepeda v parlamentu obvinil z vazeb na ozbrojenou skupinu Bloque Metro. Ta byla založena koncem devadesátých let v departementu Antioquia, odkud exprezident pochází a kde byl ve druhé polovině 90. let guvernérem. Skupina Bloque Metro byla odnoží pravicové polovojenské organizace Spojená sebeobrana Kolumbie (AUC), která tehdy vedla ozbrojený boj, někdy ve spolupráci s armádou, proti levicovým povstalcům.
Jako prezident proslul Uribe mimo jiné tvrdým postupem vůči levicovým gerilám. Později také kritizoval mírovou dohodu, kterou jeho nástupce v úřadu prezidenta Juan Manuel Santos v roce 2016 uzavřel s levicovou gerilou Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC).
V předchozích letech vyšlo najevo, že někteří armádní důstojníci v dobách boje s gerilami naléhali na vojáky, aby „vykazovali větší počty zabitých povstalců“. Kvůli tomu se také stávalo, že někteří vojáci zabíjeli nevinné civilisty, které pak vydávali za povstalce.
Podle zvláštního tribunálu pro zločiny z dob konfliktu mezi vládními jednotkami a levicovou gerilou zabili vojáci jen mezi lety 2002 a 2008 na 6400 civilistů, které pak vydávali za povstalce zabité v boji. Podle tribunálu takto zemřely tisíce zejména mladých mužů, většina právě za Uribeho vlády.
- Oficiálně konflikt začal v roce 1964 vznikem dvou samostatných guerillových skupin, a to Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a Národní osvobozenecké armády (ELN).
- Násilí v Kolumbii však začalo mnohem dříve. Po řadě občanských válek mezi kolumbijskou elitou v druhé polovině 19. století vedla vražda prezidentského kandidáta Liberální strany Jorgeho Gaitána v roce 1948 k dekádě násilí, známé jako la Violencia (Násilí). Během tohoto období zemřelo více než dvě stě tisíc Kolumbijců. V roce 1958 se liberálové a konzervativci dohodli na ukončení bojů. Úmluva zároveň vyloučila všechny ostatní politické strany z politického systému.
- V kontextu pokračujícího násilí v padesátých letech se zemědělci začali organizovat v řadě soběstačných a samosprávných oblastí na jihu země. Elita vlastnící půdu ale usilovala o další expanzi a tlačila na vládu, aby proti těmto zónám zasáhla. V roce 1964 tak byla proti hlavní autonomní zóně Marquetalia zahájena vojenská operace se stejným názvem. Na pozadí těchto bojů vesničané přehodnotili svou strategii a začali bojovat jako guerillová armáda. V roce 1966 pak oficiálně vznikly Revoluční ozbrojené síly Kolumbie. Hlavním cílem FARC byla politická a sociální transformace Kolumbie.
- Ve stejném roce, kdy kolumbijská armáda zahájila útok v Marquetalii, se skupina studentů inspirovaných kubánskou revolucí a revoluční filozofií Che Guevary vrátila z Kuby a založila Armádu národního osvobození (ELN). Partyzáni, tvoření především studenty, kladli důraz na sociální spravedlnost a politickou rovnost. Obě guerillové organizace tak vznikly jako reakce na hluboko zakořeněnou sociální i politickou nerovnost, a to zejména kvůli nerovné držbě půdy.
- Stát proti guerillám nasadil policii i armádu. Spojené státy navíc do roku 2000 poskytly Kolumbii téměř deset miliard dolarů (přibližně 255 miliard korun), převážně jako vojenskou pomoc v rámci Plánu Kolumbie (Plan Colombia). Vláda se zároveň spoléhala na pravicové paramilitární skupiny, které se v roce 1997 sjednotily do jedné národní struktury nazvané Síly sebeobrany Kolumbie (Autodefensas Unidas de Colombia, AUC).
- Jako oficiální konec této násilné éry kolumbijské historie se považuje rok 2016, kdy vláda tehdejšího prezidenta Juana Manuela Santose uzavřela mírovou dohodu s FARC. V jejím rámci došlo k odzbrojení guerilly a její transformaci na politickou stranu. Nicméně ELN a část odpadlíků z FARC, kteří mírovou dohodu nepřijali, v násilných bojích nadále pokračují.
Zdroj: Justice for Colombia
