Katalánci o víkendu míří k volbám. Jejich hlasy rozhodnou o tom, jestli tento španělský region dál povedou politici, kteří usilují o jeho odtržení od zbytku země. Podle průzkumů by měla zvítězit socialistická strana. Ta vládne z Madridu celému Španělsku a po samostatnosti Katalánska netouží.
V jeho osudu se soustředí poslední divoké roky Katalánska. V roce 2017 byl Carles Puigdemont předsedou tamní regionální vlády a na základě Madridem neuznaného referenda se pokusil vyhlásit nezávislost. Odpověď tehdejší španělské vlády byla víc než rázná.
Teď Puigdemont usiluje o návrat do křesla katalánského premiéra. Jelikož mu ale ve Španělsku hrozí zadržení kvůli obvinění ze vzpoury, musí kampaň vést ze sousední Francie. „Teď jsem tady mezi vámi, ale za pár týdnů se budu moci vrátit, aniž bych se musel omlouvat nějakému španělskému soudci,“ hřímá mezi svými příznivci.
Puigdemont se netají tím, že jeho cílem nadále zůstává samostatné Katalánsko. Stejně smýšlí i předseda další separatistické strany Pere Aragonès, který regionální vládu vede nyní. „Žádáme vás o důvěru, abychom mohli naši zemi dovést k referendu o nezávislosti,“ apeluje Aragonès na voliče.
„Musíme pracovat společně“
Jenže v čele průzkumů není krátce před hlasováním ani jedna ze separatistických stran, ale socialisté, vládci celého Španělska. A ti naopak sází na utužování vazeb s Madridem. „Tolik střetů a co jsme dokázali? Nic. V žádné otázce. Musíme pracovat společně. Se španělskou vládou samozřejmě,“ má jasno kandidát katalánských socialistů Salvador Illa.
Do čela vlády v Madridu přitom socialistu Pedra Sáncheze nedávno – a trochu paradoxně – dostaly právě i hlasy separatistů. Prosadil totiž zákon zajišťující amnestii pro odbojné katalánské politiky. A je pro ně pořád přijatelnější partner než španělská pravice, která debatu s nimi odmítá.
„Trýznili velkou část Katalánců a teď socialismus těmto trýznitelům udělil amnestii,“ burcuje kandidát strany Ciudadanos (Občané) Carlos Carrizosa.
Podle průzkumů separatisty skutečně zvolí jen asi 45 procent lidí. Kvůli volebnímu systému, který zvýhodňuje hlasy z jejich tradičních venkovských vnitrozemských bašt, by si přesto mohli udržet v katalánském parlamentu těsnou většinu. Přetahovaná mezi Madridem a Barcelonou zřejmě zdaleka nekončí.
