Malá komunita Drúzů ze severní části Golanských výšin zásadně nesouhlasí s výstavbou jedenadvaceti obřích větrných elektráren, kterou plánuje Izrael. Místní se obávají záboru zemědělských pozemků a dopadů na krajinu. Po srážkách mezi Drúzy a policií izraelská vláda práce na turbínách dočasně přerušila.
Do mozaiky jabloňových a třešňových sadů na Golanských výšinách proniká nový prvek – ocelové lopatky větrných elektráren. Část obyvatel v nich vidí zdroj čisté energie, jiní je považují za monstra hyzdící krajinu. Podobné debaty zažívá i Evropa, na Izraelem okupovaném území se kvůli nim ale odehrály násilné demonstrace.
Kauza turbín nabrala národnostní rozměr – pětadvacetitisícová komunita arabsky mluvících Drúzů se postavila státu Izrael. Jižně od drúzských měst už robustní věže s vrtulemi krajinu pokrývají, podobně jako evropské země se i Izrael snaží rozvíjet obnovitelné zdroje energie. Další rozšiřování ale narazilo na tvrdý odpor.
Ve sporu jde o půdu a promítá se do něj i složitá identita golanských Drúzů. Mnozí se stále považují za Syřany a syrská státní televize o nepokojích obsáhle informuje. „Jsem Rabíja, lidská bytost z Golanských výšin. Neřeším otázku, jestli chci Sýrii, nebo Izrael. Narodila jsem se tu v našem domě. Uctívám svou půdu a svou rodinu,“ říká drúzská obyvatelka města Madždal Šams.
Rabíja má izraelské kamarády, mluví plynule hebrejsky, přesto je rezolutní: „Pro nás je tento projekt naprosto nepřijatelný.“
Vedle Drúzů žije na Golanech také pětadvacet tisíc Izraelců. Ti ze svých osad koncem června sledovali ostré střety mezi Drúzy a policií. „Když začalo násilí, zůstala jsem raději doma. Ale stojím na straně Drúzů. Mají své důvody, zejména jim jde o půdu,“ říká izraelská obyvatelka Golan Mira.
Po jednání s drúzským náboženských lídrem nařídil předseda izraelské vlády dočasně zastavit stavební práce. Na kopcích mezi ovocnými sady se teď čeká, co bude dál.
