Roční vězení a šestiletý zákaz výkonu politických funkcí uložil bosenský soud prezidentovi Republiky srbské Miloradu Dodikovi. Podle rozsudku se „vzepřel“ rozhodnutí vysokého představitele Christiana Schmidta. Dodik poté zopakoval výhrůžky odtržením regionu a bosenskosrbský parlament den nato přijal zákon omezující působnost celostátních soudů a policie. Podporu mu vyjádřili dlouhodobí spojenci – Rusko a Srbsko.
Před soudem stál vůdce Republiky srbské (RS) kvůli podpisu zákonů, které pozastavily výkon rozhodnutí bosenského ústavního soudu a vysokého představitele, uvedla agentura Reuters. Soud ve svém rozhodnutí vyhověl požadavkům obžaloby jen částečně, původně pro něj žalobci žádali pět let vězení a desetiletý zákaz výkonu funkcí. Obviněn byl v roce 2023.
Verdikt je zatím nepravomocný, obě strany mají možnost se proti němu odvolat. Dodik proto i po středečním rozhodnutí zůstane na svobodě a bude moci vykonávat veřejné funkce, dokud nebude vynesen konečný rozsudek, připomněla stanice N1. Na odvolání mají obě strany dva týdny. Ani Dodik, ani jeho právní zástupci nebyli středečnímu verdiktu u soudu přítomni.
Reuters připomněl, že se Dodik pobytu za mřížemi pravděpodobně vyhne, protože tamní zákony umožňují místo vězení zaplatit pokutu v případě, že trest nepřesáhne jeden rok. Soud v prohlášení, které cituje web Politico, uvádí, že čelil „značnému tlaku ze strany veřejnosti a politických subjektů“.
Dodik označil soud za „hon na čarodějnice“. Už před vynesením verdiktu prohlásil, že rozhodnutí může zasadit Bosně „smrtelnou ránu“. Pohrozil také, že v případě nepříznivého rozsudku bude usilovat o odtržení Republiky srbské.
Na manifestaci, kterou pořadatelé zorganizovali na jeho podporu v Banja Luce, pohrozil vysokému představiteli pro Bosnu Christianu Schmidtovi, že ho nechá zatknout, pokud vstoupí do RS.
„Rozsudek je víceméně očekávaný. Dodik dlouhodobě podrýval a ignoroval řadu legálních rozhodnutí centrálních institucí a vysokého představitele a cíleně podrýval stabilitu Bosně a Hercegovině,“ popsal František Šístek z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Dodikův dobrovolný pobyt za mřížemi si Šístek dokáže těžko představit. „Určitě by mohl najít útočiště v Srbsku, kde se skrývali i váleční zločinci typu Radovana Karaždiče a Ratka Mladiče. Na druhou stranu, exil v Srbsku by ho zbavil mocenské základny v Republice srbské. Spíš mu asi bude vyhovovat, aby situace dále eskalovala,“ odhadl.
Podpora z Moskvy a Bělehradu
Do Banja Luky přijel mítink osobně podpořit také prezident sousedního Srbska Aleksandar Vučić. Rozsudek soudu v Sarajevu označil podle N1 za „hanebný, protiprávní, nedemokratický a zacílený na zničení RS i srbského národa“. Krátce před návštěvou svolal Vučić v Bělehradu okamžité zasedání bezpečnostní rady státu.
Dodik také prohlásil, že na základě dohody s maďarským premiérem Viktorem Orbánem přijelo v tomto týdnu do RS na tři sta příslušníků maďarské protiteroristické policie. Mají se tam účastnit cvičení s bosenskosrbskou policií. Bosenská pohraniční policie podle stanice RFE/RL uvedla, že čtyřicet maďarských policistů do země vstoupilo jako civilisté bez uniforem a zbraní.
Dodik se se svým spojencem Orbánem osobně setkal minulý týden. „Dělali jsme si z těch v Sarajevu legraci,“ prohlásil vůdce RS s odkazem na sídlo politických oponentů.
Středeční verdikt odsoudil také Kreml. Podle ruské diplomacie jde o politicky motivovaný krok, který bude mít „negativní dopady“ na vývoj na Balkáně. „Pronásledování Dodika (...) není namířeno jenom na jeho osobu, ale na všechny srbské vlastence,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
„Vážíme si konstruktivních vztahů plných důvěry, které panují mezi naším prezidentem Vladimirem Putinem a Miloradem Dodikem, a také historických vazeb mezi Ruskem a bratry Srby,“ dodal Peskov.
Dodik udržuje vřelé vztahy s Moskvou a netajil se svým obdivem k Putinovi. Rusko navštěvoval i po plnohodnotné invazi na Ukrajinu, která začala v únoru 2022, poznamenala agentura AFP. Bosna a Hercegovina však na celostátní úrovni ruskému tlaku odolává, napsala Deutsche Welle. Tamní úřady nedávno zatkly a následně vydaly do Polska ruského agenta Alexandra Bezrukovniho. Je podezřelý ze sabotáže, terorismu a výcviku proruských sil.
Dodik podle agentury AFP dlouhodobě kritizuje začlenění RS do státního útvaru Bosny a Hercegoviny, který označil za vězení. Odmítá také respektovat pravomoci vysokého představitele. Jeho odpůrci ho obviňují z korupce a náklonnosti k autoritářským vůdcům. V minulosti například podporoval ruského prezidenta Vladimira Putina, přízeň vyjádřil i americkému prezidentu Donaldu Trumpovi.
Podporu vyjádřil Dodikovi také Trumpův spojenec, bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani. Do Banja Luky přiletěl ještě před vynesením rozsudku, jeho příjezd oslavovala některá prosrbská média.
Výzvy prezidenta RS k připojení k sousednímu Srbsku podle listu The Guardian přiměly administrativu někdejšího šéfa Bílého domu Joea Bidena, aby proti němu a jeho blízkým spojencům zavedla sankce. Američané Dodika vinili z korupce a proruské politiky.
Právní separatismus
Bosenskosrbský parlament navíc pokračuje v dalších legislativních krocích, které mají podle médií omezit vliv celostátních institucí v RS. Parlament přijal ve středu usnesení vyzývající vládu RS k přípravě zákonů, které zakážou působení celostátního soudu, prokuratury a tajných služeb na území této entity.
„Přijali jsme zákon zakazující působnost neústavních institucí Bosny a Hercegoviny (na území RS),“ oznámil po hlasování předseda parlamentu Nenad Stevandić.
Dodik v reakci na nepravomocný rozsudek také zakázal celostátní státní zastupitelství, státní soud a zpravodajskou službu. Varoval také, že bosenští etničtí Srbové na protest opustí státní instituce. „Od dnešního dne (středy) již neexistuje žádná Bosna a Hercegovina,“ řekl davu svých příznivců v Banja Luce.
Parlament v Banja Luce rovněž přijal zákon o zřízení paralelní Vysoké rady soudců a prokurátorů RS. Dodik vyzval Srby zaměstnané ve státních soudních institucích, aby z nich odešli a přešli do regionálního orgánu.
Další ze zákonů také označuje neziskové skupiny financované ze zahraničí za „zahraniční agenty“, což je podle skupin na ochranu práv krok podle vzoru ruského zákona z roku 2012. Moskva jej hojně využívá k potlačování prodemokratických skupin a nezávislých médií.
Dodik před hlasováním o zákazu celostátních institucí v Republice srbské prohlásil, že „jeho region má za cíl vrátit zpět všechny reformy, které zavedli míroví vyslanci“. V této souvislosti jmenoval právě vytvoření státní soudní, policejní, společné vojenské a daňové správy. Chce tím prý zajistit větší funkčnost křehké země.
Zákonodárci umírněnější bosenskosrbské opozice čtvrteční hlasování bojkotovali. „Tento zákon zasazuje přímý úder Daytonské mírové dohodě, ústavě Bosny a Hercegoviny a ústavě Republiky srbské,“ uvedl Ognjen Bodiroga, poslanec Srbské demokratické strany.
Bosňácký představitel Camil Duraković uvedl, že rozsudek nad Dodikem ukázal, že „žádný jednotlivec nestojí nad státem a že každý se bude zodpovídat ze svých činů“.
Expert: Srbsku současná situace vyhovuje
Dodik se podle Šístka snaží prezentovat jako zosobnění svého národa a Republiky srbské jako takové. „Podobně to dělá Aleksandar Vučić v sousedním Srbsku. Útoky na svou osobu a politiku prezentuje jako útoky na celý národ a podobně,“ pokračoval.
Podotknul však, že Dodik nemá po mnoha letech politické dominance absolutní podporu. „V Republice srbské má také politické konkurenty, někdy z osobních důvodů, jindy také kvůli ekonomickým zájmům, část populace je jeho dlouholetým politickým stylem už unavena, včetně části mladé generace. Rozhodně není nenahraditelný, jak se sám prezentuje,“ dodal.
Pokusy o možné připojení části Bosny a Hercegoviny k Srbsku však Šístek vyloučil. „Je těžké si představit, že by Vučić, navzdory nacionalistické rétorice o jednotném srbském národě bez ohledu na hranice, skutečně v nejbližší době riskoval svou pozici pokusem o připojení části BaH k Srbsku,“ sdělil.
Srbský prezident by prý proti sobě „popudil mnohé evropské i mimoevropské státy a riskoval by mezinárodní sankce a izolaci“. Současná situace a napětí mu tak spíše vyhovuje. „Prostřednictvím Dodika má Srbsko v Republice srbské nepřímo velký politický i ekonomický vliv,“ uzavřel.
Komplikované zřízení
Bosna a Hercegovina je etnicky nejsmíšenější republikou bývalé Jugoslávie. Po válce, která ji zasáhla v letech 1992 až 1995, byla Bosna a Hercegovina politicky a správně rozdělena Daytonskými mírovými dohodami. V současnosti je stát rozdělen na dva regiony (entity) – Republiku srbskou ovládanou Srby a federaci Chorvatů a bosenských Muslimů neboli Bosňáků. Tyto regiony jsou spojené centrální vládou, která je však podle komentátorů slabá. Třetím pomyslným regionem je neutrální okres Brčko na severu země, v jehož správě se obě entity střídají.
Jednotlivé svazové republiky socialistické Jugoslávie začaly na začátku 90. let s rozpadem východního bloku usilovat o nezávislost. Bosňáci a etničtí Chorvaté hlasovali v roce 1992 pro nezávislost proti vůli bosenských Srbů, kteří se obávali, že se v suverénní Bosně stanou menšinou. Následná 43 měsíců trvající etnická válka, v níž bosenské Srby podporovalo Srbsko a Chorvaty Chorvatsko, si vyžádala přibližně 100 tisíc obětí. Údaje jednotlivých mezinárodních institucí i bosenskohercegovinské reprezentace se liší.
Oba regiony mají vlastní prezidentství, parlament a vládu, stejně jako vlastní policii a soudnictví. Bosensko-chorvatská federace je dále rozdělena na deset kantonů, z nichž každý má vlastní vládu a parlament. Správním sídlem bosenských Srbů je Banja Luka, zatímco Sarajevo je hlavním městem země a Bosňácko-chorvatské federace.
Podle sčítání lidu z roku 2013 měla Bosňácko-chorvatská federace 2,219 milionu obyvatel a Republika srbská 1,228 milionu, země však zaznamenala velký úbytek obyvatel. Podle současných odhadů může mít země celkem méně než tři miliony obyvatel.
Podle historika Šístka Daytonská mírová smlouva sice válku ukončila, zároveň ale „vytvořila velice složitý a nepraktický politický systém s rozsáhlou administrativou a byrokracií, který fakticky přispívá k dlouhodobému rozdělení Bosny a Hercegoviny podle etnického klíče“.
Změny této struktury jsou dle něj možné pouze podle „poměrně složitých a jasně definovaných pravidel“ – mimo jiné prostřednictvím rozhodnutí nejvyššího představitele pro Bosnu a Hercegovinu. „Milorad Dodik se nyní radikálně vymezuje proti rozhodnutím současného nejvyššího představitele Christiana Schmidta, zdůrazňuje mimo jiné, že jde o cizince,“ popsal Šístek.
Mezinárodní správa
Mezinárodní společenství se prostřednictvím svého vlivného vysokého představitele, v současnosti bývalého ministra německé vlády Christiana Schmidta, snažilo posílit bosenské centrální vládní instituce a postavit zemi na pevnou cestu k evropské integraci. Vysoký představitel má pravomoc zavádět nebo rušit zákony a propouštět úředníky od soudců až po politické představitele.
Jeden z bývalých držitelů této funkce, Paddy Ashdown, bývalý předseda britských liberálních demokratů, propustil v roce 2004 během jediného dne téměř šedesát bosenskosrbských úředníků, kteří se snažili chránit válečné zločince.
Dodik stejně jako mnoho Srbů tvrdí, že Schmidt nemá žádnou právní pravomoc, protože jeho jmenování neschválila Rada bezpečnosti OSN. Platnost daytonských dohod potvrdilo americké ministerstvo zahraničí s tím, že podle Washingtonu mají právě tyto dohody zajistit suverenitu a územní celistvost Bosny a Hercegoviny, uvedla mluvčí resortu zahraničí Tammy Bruceová.
Země má tripartitní předsednictví, které se skládá z bosňáckého, chorvatského a srbského zástupce, kteří se v pozici předsedajícího střídají. Jedná se však převážně o ceremoniální funkci.
Národní parlament volí Radu ministrů, která má na starosti zahraniční politiku a obchod, bezpečnost, obranu, státní pokladnu, spravedlnost, lidská práva, dopravu a občanské záležitosti. Od roku 2006 má Bosna společnou armádu a v roce 2002 vznikl státní soud a státní zastupitelství.
Politická uskupení na celostátní úrovni jsou podle BBC „jen málo motivována ke spolupráci“. Místo toho se řídí jednoduchou filozofií, která je založena na vlastním zájmu – rozděl, panuj a profituj. Země se dlouhodobě potýká s nízkými mzdami, pomalu rostoucí ekonomikou a neustálým proudem emigrace lidí v produktivním věku.
„Obyvatele Bosny všech etnik spojuje pohrdání vlastními vůdci,“ popsal pro BBC Toby Vogel, spoluzakladatel think tanku Democratisation Policy Council. „Rádi by je (vlastní vůdce, pozn. red.) nevolili, ale strukturálně je téměř nemožné, aby se objevili politici a strany napříč komunitami,“ dodal.
Země dlouhodobě usiluje o vstup do Evropské unie. Představitelé sedmadvacítky se na summitu v březnu 2024 shodli na zahájení přístupových rozhovorů. Evropská komise tento krok doporučila loni v polovině března.
Bosna a Hercegovina formálně o vstup do EU požádala na začátku roku 2016, navazující procesy však podobně jako u dalších balkánských zemí postupovaly velmi pomalu. Kandidátský status získala až v prosinci 2022.
