V Číně přerostl odpor proti politice nulové tolerance k šíření nemoci covid-19 v otevřené protesty. Jde o největší protirežimní vzepětí za posledních třicet let. Směřuje i proti prezidentu Si Ťin-pchingovi, který si tvrdé potírání koronaviru vzal za své. Podle biochemika Libora Grubhoffera je tam nulová tolerance ke covidu v současnosti nesmysl. Politický a kulturní geograf Vladimír Baar podotýká, že odpor občanů změnu nemusí přinést, protože jich zatím jsou možná desítky tisíc, ale ne miliony. Situaci se věnoval pořad 90' ČT24.
Protesty vypukly nejprve v Urumči, v hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Jejich spouštěčem byl požár obytné budovy, při kterém zahynulo několik lidí. Úřady je v ní držely v karanténě kvůli šíření koronaviru. Demonstrace se následně rozšířily do dalších čínských měst, jako jsou Šanghaj nebo Peking.
Nespokojenost Číňanů proti vládní politice nulové tolerance rostla dlouhodobě. Podle sinoložky Olgy Lomové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jde o reakci na to, co lidé prožívají v posledních třech letech pandemie. „Čínské lockdowny jsou naprosto brutální. Tam prostě zatarasí vchod do domu, aby lidé nemohli odejít, nebo odvážejí lidi do karanténních středisek,“ popisuje sinoložka. Číňané jsou tak frustrovaní bezmocí vůči úřadům.
Ohniska nákazy jsou téměř ve všech čínských provinciích, nemoc se šíří hlavně ve velkých městech. V porovnání s téměř miliardou a půl obyvatel asijské země se ale nejedná o masivní problém. Biochemik a ředitel Biologického centra Akademie věd Libor Grubhoffer proto označuje politiku nulové tolerance za „nešťastný přístup“, který se „vymyká zdravému rozumu“.
V současnosti, kdy se Čína nachází v období „pandemického příměří“ – nemoc se příliš nešíří, země plošně očkuje a je navozena kolektivní imunita – je podle biochemika z epidemiologického hlediska státní politika „nesmysl“. Grubhoffer si myslí, že kdyby Čína zaujala stejnou strategii, jakou má v současnosti Západ, tak by se nic zásadně nezměnilo. Úplného vymýcení respiračního onemocnění podle něj totiž stejně nelze dosáhnout.
Také politický a kulturní geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity v drakonických opatřeních nevidí logiku. „Ani z politického hlediska to nemá svůj význam. Jak se ukazuje, dokázala spíše naštvat masu lidí, ta nakonec ztratila ostych a strach z perzekucí a začala vystupovat veřejně. Od toho je jen krůček, aby se kritizovala vláda a její šéf, který se nyní nechal potřetí zvolit do role nejvyššího představitele státu,“ říká Baar.
Otázka cti nejvyššího vůdce
Někteří demonstranti již skutečně požadují odvolání čínského prezidenta. Politika nulové tolerance je totiž především jeho heslem, s nímž se ztotožňuje, vysvětluje Lomová. „Je to otázka cti a vážnosti nejvyššího vůdce, který si zakládá na tom, že je tím nejvyšším vůdcem, který má ve všem pravdu a všechno umí vyřešit,“ podotýká sinoložka.
Čínská vláda nedávno ohlásila dvacet opatření, která mají tvrdost nulové tolerance zmírnit. Jde ale o velmi vágní formulace. „Někdy se říká, že protesty, které propukají právě teď, jsou důsledkem zklamání, že ta opatření nepřinášejí žádnou změnu,“ dodává Lomová.
V čínských médiích o nevoli veřejnosti moc informací není, lidé se o demonstracích dozvídají hlavně přes sociální sítě. „Čínské sociální sítě jsou velmi bohatý a složitý kosmos, kde se odehrává všechno možné – protesty, kritika, nejrůznější zprávy, které doplňují oficiální zpravodajství nebo ho uvádějí na jinou míru,“ vysvětluje sinoložka. Stejně silná je však v on-line prostoru také cenzura a přítomnost prorežimních blogů.
Připravené pořádkové síly
Cenzura samozřejmě nepanuje jen na internetu. Policie například zadržela novináře britské stanice BBC. „Po nástupu Si Ťin-pchinga jsme viděli velice přísnou kontrolu médií,“ uvádí analytička projektu Sinopsis a bývala zpravodajka ČRo v Asii Kateřina Procházková. Prezident dokonce během jednoho ze svých vystoupení při nástupu do funkce vyzval, aby se novináři stali prodlouženou rukou komunistické strany.
„Protesty jsou motivované nejrůznějšími důvody – ekonomickými, různými osobními omezeními, celkovou nejistotou a tak dál,“ shrnuje sinoložka. „Myslím, že nikdo nemá promyšlené, co by se stalo, kdyby náhodou Si Ťin-pching nebyl. Je velmi pravděpodobné, že pokud by moc Si Ťin-pchinga měla být otřesena, že by se přeskupilo vedení komunistické strany a třeba se nastolil trochu jiný kurz, i když v zásadě by se politický systém rozhodně nezměnil,“ míní Lomová.
Baar navíc upozorňuje, že odpor občanů změnu nemusí přinést vůbec. „To by těch lidí musely opravdu být miliony a zatím jsou jich jenom tisíce, možná desítky tisíc, a ještě rozprostřených v prostoru. Na to jsou pořádkové síly, které mají za cíl obyvatelstvo hlídat, dobře připraveny. Byť samozřejmě nemůžeme předvídat, že se nenaštve i řada dalších lidí a že to nedosáhne masových protestů,“ hodnotí.
