V České republice je podle odborníků až dvacet tisíc mostů, o které se nikdo nestará. Mohou tak být zdrojem vážných problémů i nehod. Jeden z nich stojí na oblíbené turistické trase nedaleko Bechyně.
Po značené turistické trase podél Židovy strouhy na jihu Čech projdou ročně stovky lidí. Hrozí ale, že se pod nimi propadne most. Jde přitom o jednu z nejnavštěvovanějších tras na Táborsku. Část konstrukce se už zřítila do potoka, přesto ji nikdo neopravuje – vlastník je neznámý.
Na první pohled přitom není poznat, že se lidé při přechodu historického mostu mohou zřítit do hloubky až deseti metrů. „Stav při pohledu ze spodní strany je opravdu hrozný a nebezpečný. Ale stále nevíme, komu most patří,“ uvedl vedoucí odboru výstavby a životního prostředí města Bechyně Jan Švejda.
Zmatené vlastnické vztahy
Do osmdesátých let ležel most na hlavním tahu pro auta mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní. Správě a údržbě silnic už ale nepatří. „V roce 1989 byla původní komunikace podle našich zjištění předána státním lesům a most, který má evidenční číslo 122011, byl předán muzeu v Týně nad Vltavou,“ sdělila ředitelka Správy a údržby silnic Jihočeského kraje Andrea Jankovcová.
Muzeum se k mostu ale nehlásí. „Pokud by byl most vložen do majetku muzea, musela by existovat smlouva o převodu vlastnických práv,“ upozornila vedoucí Městského muzea Týn nad Vltavou Martina Sudová. Podle ní šlo pouze o převod užívání, nikoli vlastnictví. „Takovou smlouvu bychom ve svém archivu určitě našli. Nedovedu si představit, že bychom měli spravovat stavbu, jako je most,“ dodala.
Památkově chráněný, ale bez pána
Most je památkově chráněný mimo jiné díky mimořádné kamenické práci. Ani památkáři však nemohou jeho opravu nařídit, pokud není známý vlastník. „Obvykle se s neznámým majitelem setkáváme u menších objektů, jako jsou křížky nebo kapličky. V takových případech se čeká, kdo bude ochoten se za vlastníka považovat,“ vysvětlil ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Daniel Šnejd.
Klub českých turistů na místě alespoň instaloval zábranu a upozornění. „Tu zábranu děláme opakovaně, ale vždy ji někdo utrhne a zahodí,“ postěžoval si předseda KČT Bechyně Petr Chaloupek. Klub proto plánuje trasu přeznačit mimo most.
Tisíce mostů bez evidence
V Česku je přibližně osmnáct tisíc mostů na dálnicích a silnicích, které jsou evidované a pravidelně kontrolované. Mosty na dálnicích a silnicích první třídy spravuje Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), mosty druhé a třetí třídy evidují kraje v systému BMS (Bridge Management System). Některé kraje – například Jihočeský, Královéhradecký a Pardubický – mají vlastní databáze. Tyto údaje centrálně shromažďuje Silniční databanka Ostrava, která spadá pod ŘSD.
„Dalších zhruba dvacet tisíc mostů patří obcím – jde však jen o odhad, protože neexistuje žádná jejich jednotná evidence. Řada měst a obcí, například Praha, Brno nebo Plzeň, eviduje své mosty v systému BMS, ale těch je zhruba jen dva a půl tisíce,“ uvedl Vladislav Vodička ze společnosti Pontex.
„Centrální databáze všech mostů v republice neexistuje a to je samo o sobě jeden z největších problémů,“ potvrdil prezident České asociace ocelových konstrukcí a jednatel společnosti Sekurkon Tomáš Měřínský.
Chybí správa i peníze
Nejvíce ohrožené jsou podle odborníků menší mosty v majetku obcí, zejména ty na místních a účelových komunikacích. Často byly postaveny v padesátých až sedmdesátých letech minulého století a od té doby se jim nedostávalo systematické údržby.
Podle Vodičky je problémem i to, že řada mostů byla před rokem 1989 vybudována například v rámci akcí Z, často bez stavebního povolení a bez určeného správce. „U neudržovaných mostů hrozí pád osob nebo vozidel, protože mnohdy chybí nebo jsou poškozená zábradlí a svodidla. A samozřejmě hrozí i jejich havárie či zřícení,“ upozornil.
Mnohé obce podle Měřínského nejsou schopny mosty odborně spravovat – chybí jim kvalifikovaný personál i finance na pravidelné prohlídky a údržbu. Menší obce jsou závislé na dotacích ministerstva dopravy, Státního fondu dopravní infrastruktury, krajů nebo evropských fondů. „Bohužel systém podpory je nepružný a krátkodobý, což znemožňuje dlouhodobé plánování oprav,“ dodal Měřínský.
Řešení: metodika a systémová podpora
Cena rekonstrukce se podle Vodičky výrazně liší podle velikosti mostu, typu konstrukce či druhu komunikace. „Dá se ale říct, že začíná na dvou až třech milionech korun. Náklady na údržbu by měly činit zhruba dvě procenta z pořizovací ceny mostu ročně,“ uvedl Vodička.
Podle Měřínského potřebují obce jednoduchý metodický rámec pro správu mostů, zavedení povinných pravidelných prohlídek i u obecních mostů a dlouhodobý finanční nástroj na jejich údržbu. Odborníci chtějí tyto otázky řešit 11. listopadu na semináři zaměřeném na správu a údržbu mostů, lávek a opěrných zdí, který pořádají ve spolupráci se Svazem měst a obcí a Svazem podnikatelů ve stavebnictví.
