Několik oblastí na Šumavě se po kůrovcových kalamitách zcela – a samovolně – obnovilo. Pomohlo tomu hlavně tlející dřevo, které v zasažených oblastech zůstalo. Podobný postup uplatňují lesníci i v těch oblastech Šumavy, kde mohou proti kůrovci zasahovat.
Kůrovcová kalamita byla v minulosti například na vrcholu Poledník na západě Šumavy. Tamní lesy předtím zpustošil orkán Kyrill. Jde o takzvanou bezzásahovou oblast. Na obnově tamního porostu nemá tak podíl člověk, ale samovolný vývoj v přírodě.
Napomohlo tomu i tlející dřevo. „Nejdřív se na tlejícím dřevě objeví houby. Ty jsou jako jedny z mála schopné rozkládat lignin, tím pádem rozloží tlející kmen a zpřístupní ho dalším druhům organismů,“ přiblížil vedoucí oddělení monitoringu lesa z Národního parku Šumava Jaroslav Červenka.
Díky souším, které se ve zdevastovaných oblastech postupně rozpadají, se na Šumavě po sto letech objevil i evropsky významný hmyz trnoštítec horský. Mrtvé dřevo navíc dokáže zadržovat vodu, což je důležité pro výživu jiných organismů.
„U těchto kmenů (…) se vlhkost už stabilně drží kolem čtyřiceti padesáti procent,“ popsal Červenka kusy stromů, které odumřely před více než deseti lety. Tlející dřevo využívá správa parku i v oblastech, kde je možné normálně těžit. Část pokácených stromů lesníci přesto nechávají na místě.
Podle ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného se tak děje u alespoň padesáti kubíků na jednom hektaru – mimo pařezy. Někdy i více. „Necháváme – návštěvníci si mohou všimnout – vyklopené vývraty, někdy necháváme vysoké pařezy, hlavně pro brouky a pro houby.“
Nové stromy se objevují také v oblastech kolem Modravy. Ty byly v době kůrovcové kalamity v roce 2011 zasažené nejvíce.
