Senát nedávno apeloval na vládu, prezidenta i další ústavní činitele, aby vyzvali Čínu k dodržování mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Šéf zahraničního výboru Senátu Pavel Fischer (nestr.) upozorňoval, že jsou v čínských lágrech zavřeni pohromadě křesťané, muslimové, přívrženci hnutí Falun Gong a další bez práva na spravedlivý proces. „Čekají na to, až jim lékař odebere orgán a tím je vlastně zabije při transplantaci. To jsou věci, které jsou úplně nepředstavitelné,“ kritizoval senátor v Interview ČT24.
Senátor Fischer: Čína zkouší změnit Všeobecnou deklaraci lidských práv. Do lágrů se nedostane ani Červený kříž
27 minut
Interview ČT24 se šéfem zahraničního výboru v Senátu Pavlem Fischerem
Francouzský prezident Macron pozval Jeana-Clauda Junckera a také Angelu Merkelovou na setkání s čínským prezidentem příští úterý. Hlavním tématem má být, jak přenastavit vztahy s Čínou v obchodní oblasti. Zároveň padá ujištění, že EU považuje čínský režim za represivní. Má tohle všechno nějaký viditelný dopad?
Slova mají svou váhu a také mezinárodní závazky mají svou váhu. Čína zkouší překreslovat mapu světa, zkouší například změnit Všeobecnou deklaraci lidských práv – místo práv pro všechny zkouší zajistit jen práva pro ty, co jsou zrovna u moci. A těm ostatním nabízí „právo na rozvoj“. To jsou velmi nebezpečné pokusy, protože by se mohly dotknout i nás v Evropě.
Tady jsou země EU zcela zajedno: chtějí, aby Čína respektovala pravidla – a nejen v oblasti lidských práv, ale i v byznysu – kradení patentů či copyrightu – toho jsme ostatně v minulosti byli svědky opakovaně. Zkrátka je tu společná vůle brát Čínu jako partnera, a budovat vzájemně výhodné vztahy.
Vy jste také v Senátu přijali usnesení, které se dotýká petice za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong páchané právě vládou ČLR, jaký bude mít význam?
To není poprvé, co jsme se zabývali Čínou. Už minulý rok jsme zareagovali na hrozby, které naznačil NÚKIB v oblasti kritické infrastruktury některých vybraných firem – zejména dvou, které byly jmenovány. Tam jsme také reagovali velmi rychle, podpořili jsme vládu a NÚKIB, aby v tomto smyslu konaly – ne jako samostatná ČR, ale celá EU. Respektive spolu s NATO, protože se to dotýká i obranyschopnosti ČR.
Tady si myslím – tak jako se k nám připojují spojenci a hledají cestu, jak dál podle nějakých srozumitelných pravidel – tak i v tomto případě slyšíme lidsko-právní apel i od německého prezidenta nebo teď od francouzského prezidenta.
Také vyzýváte vládu, aby vyzvala Čínu k dodržování mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Už máte nějakou reakci?
My apelujeme na prezidenta republiky, na vládu, na ministra zahraničí a také na ostatní ústavní činitele, aby v duchu jednotné zahraniční politiky ČR nezapomínali na to, že jsou v Číně pošlapávána lidská práva – kupříkladu právo na život, na spravedlivý soud nebo právo na to, že člověk nebude mučen. A vidíme, že se to tam dotýká milionů lidí.
Já jsem tu formulaci použila záměrně, protože v tom usnesení stojí: Senát vyzývá vládu, aby vyzvala čínskou vládu k dodržování tohoto paktu. Má vaše usnesení nějakou odezvu ve vládě? Na koho třeba spoléháte?
My jsme to usnesení přijali v předvečer Evropské rady, a to není bez dopadů na agendu celé EU. Když premiér zasedá mezi svými protějšky a má na stole usnesení celého Senátu, tak najednou může mluvit úplně jinak.
A děje se právě třeba v případě Číny? Máte o tom ujištění?
Tak s panem premiérem jsem nemluvil, teď ještě byl v Bruselu. Ale Evropská unie si ladila noty na Čínu, protože se chystá velký summit EU-Čína. A tam se bude mluvit nejen o technologiích a patentech, nebo o bezpečnosti a špionáži, ale také o lidských právech. Takže to má svůj smysl. Když Senát reaguje takto rychle na aktuální dění týkající se špionáže nebo lidských práv, tak to má ve vztahu k Číně veliký význam.
Od koho ale čekáte, že se bude chovat a vystupovat tak, jak byste si představovali? Když se podíváme na jednání ministra zahraničí a srovnáte ho třeba s prezidentem Zemanem? Který se ostatně chystá na návštěvu Číny.
Takže vlastně prezident dostal od nás takové zadání nebo mantinely. On tam je v tom usnesení také jmenován. Ale když se ptáte takto adresně – Česko má po celém světě svoje diplomaty. Takový velvyslanec potom řekne: Ale můj parlament se tím zabýval a celá jedna komora se postavila za tento text. To má obrovskou sílu. A s tím se potom opravdu dá pracovat ve chvíli, kdy třeba potřebujete někoho dostat z vězení nebo jiné nepříjemné situace.
Věříte tomu, že právě český prezident se podobnými představami řídí? Nebo je v tomto ohledu výraznější ministr zahraničí, který při poslední návštěvě Číny právě zmiňoval problematiku lidských práv.
Tady má pan ministr samozřejmě dobré zásluhy na tom, že se toto téma neztrácí. Ale já bych nerad, abychom se bavili jenom o ministrovi. Toto je apel na celou zahraniční politiku, abychom jako ústavní činitelé ve shodě nezapomínali na cestu ke svobodě, která se nám otevřela právě apelem na univerzální lidská práva. Na to nemáme právo zapomínat, právě proto, že už dnes ve svobodě žijeme.
Ale miliony lidí ani nemají právo na to, abychom znali jejich jména – v tom je problém. Navštívit je nesmí ani Červený kříž. Ani český velvyslanec se nedostane do těch lágrů, kde jsou křesťané, muslimové, Falun Gong a další zavřeni pohromadě bez práva na spravedlivý proces a čekají na to, až jim lékař odebere orgán a tím je vlastně zabije při transplantaci. To jsou věci, které jsou úplně nepředstavitelné. Právě proto jsme na základě slyšení se členy Falun Gong apelovali, protože petici podepsalo 40 tisíc českých občanů. Tím se prostě musíme zabývat.
Globální obchodování s Čínou se dotýká prakticky všech zemí světa. Jaký je tedy ten balanc, který by ospravedlnil fakt, že se velmi zuřivě obchoduje s Čínou – za cenu porušování lidských práv?
Já bych řekl, že je potřeba hledat balanc vyvážených vzájemně výhodných vztahů. Ale neřekl bych, že se zuřivě obchoduje s Čínou. Když se podíváme na obchodní bilanci, tak celá řada i velkých zemí v Evropě má problém do Číny vyvážet. Přitom Čína sem vyváží ve velkém – to nejsou vzájemně výhodné vztahy. Ve chvíli, kdy si chce česká firma zřídit pobočku v Číně, tak nesmí. Musí ji zřídit jen v rámci nějakého společného podniku s Číňanem, který má většinu. A najednou vidíte, že jsme podřízeni logice, která není vzájemně výhodná.
My bychom neměli obchodovat za každou cenu. Měli bychom obchodovat tam, kde víme, že jsou respektována základní práva a ohledy vůči ekologii, vůči lidem a také vzájemné výhodnosti. A tu tady často nevidíme.
- Hlavní postavení v českém vývozu do Číny dlouhodobě zaujímají stroje a dopravní prostředky, které tvoří více než polovinu přímého exportu. Pro Česko je Čína 18. největším exportním trhem, uvedl Zastupitelský úřad ČR v Pekingu pro portál BusinessInfo.cz.
- Dále se do Číny vyváží průmyslové a spotřební zboží, zejména součásti motorových vozidel, čerpadla, rozvaděče, telefonní přístroje, obvody, hračky, kočárky či pneumatiky.
- Značné saldo obchodu v neprospěch ČR (419 miliard korun v roce 2017) je setrvalým jevem obchodních vztahů s ČLR, nejen pro ČR, uvedl úřad. „Faktem je, že velká část českého zboží se do ČLR dostává přes další země formou reexportů, stejně tak se čínské zboží do ČR reexportuje přes přibližně 75 zemí,“ dodal.
- Zdroj: BusinessInfo.cz
