Praha - Konec šedesátých let jako bouřlivé období, ve kterém tehdejší média sehrála důležitou roli, představuje mezinárodní konference Česká média a společnost v 60. letech. Pořádá ji Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Centrum pro mediální studia a Goethe institut v Praze.
Postavení novináře ve společnosti nebo rozvolnění poměrů na mediální scéně v 60. letech a řeší nemálo českých a německých mediálních teoretiků. Podle nich jsou 60. léta pro novináře dobou uvolnění, kdy se nebáli více vyjadřovat vlastní názory. Na televizních obrazovkách se vysílaly pořady mapující zamlčované události. Vše ale skončilo vpádem sovětských vojsk a následnými čistkami v lednu 1969.
Dochází k tomu, že období 60. let je zobrazováno jako něco negativního," varuje proděkan Fakulty sociálních věd UK Jan Jirák. Konference o médiích má tento názor vyvrátit. Mediální teoretici se soustředili i na jeden z paradoxů normalizace. KSČ se ve snaze odsoudit chování médií v roce 1968 očerňovala novináře v normalizačních seriálech a označovala je za agenty západních tajných služeb. Seriály ovšem dělali lidé, kteří byli předtím ze strany vyloučeni.
Šedesátá léta 20. století se podle badatelů do polistopadového vývoje promítla více, než se na první pohled může zdát. Na začátku devadesátých let se totiž do redakcí vrátili novináři Pražského jara. „Tihle lidé se na začátku devadesátých let hodně objevují na mediální scéně a jsou to oni, kteří prezentují pohled lidí, kteří dvacet let nemohli vykonávat své zaměstnání,“ uzavřel Petr Bednařík z FSV.
