Americký list The New York Times (NYT) připomíná Zdenu Salivarovou jako spisovatelku a nakladatelku, která udržovala českou literaturu při životě léta poté, co sovětské tanky převálcovaly období politického uvolnění v Československu. Salivarová zemřela před týdnem v Kanadě, bylo jí 91 let. Poslední rozloučení s ní se uskuteční v úterý v úzkém rodinném kruhu v Torontu. Později by měly být ostatky Salivarové i jejího zesnulého manžela Josefa Škvoreckého převezeny do Česka.
List Salivarovou v nekorologu popisuje jako talentovanou spisovatelku, zpěvačku a herečku, která se ocitla ve stínu slávy svého manžela, spisovatele, jenž ve svých románech líčil osudy jednotlivců čelících tyranii komunistického režimu. Škvorecký se tak zařadil mezi nejvýznamnější spisovatele druhé poloviny 20. století po boku Václava Havla a Milana Kundery, míní NYT. Byla to však právě Salivarová, kdo nenápadným způsobem sehrál klíčovou roli v úspěchu všech tří zmíněných spisovatelů, dodává deník.
Vydávala totiž jejich díla a tituly mnoha dalších autorů poté, co se Škvoreckým v roce 1971 založili exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers v jednopokojovém bytě v Torontu, kde se po sovětské invazi usadili.
Manželé o několik let později nakladatelství přesunuli do kancelářských prostor ve městě. V době ukončení činnosti Sixty-Eight Publishers v roce 1993 měl pár na kontě 227 vydaných knih od desítek exilových a undergroundových spisovatelů, připomíná americký list.
Salivarová vedla celý provoz nakladatelství
Zatímco Škvorecký vyhledával autory, Salivarová vedla celý provoz, sázela knihy, nosila je na poštu a někdy je zdarma posílala domů za železnou oponu. „V jednom bodě dělala téměř vše – sazbu, grafiku, najímala lidi, kteří dělali obálky,“ vzpomínal v minulosti překladatel Škvoreckého díla Paul Wilson v rozhovoru. „Byla tam pořád. Přicházela brzy a zůstávala dlouho,“ přiblížil.
Salivarová obětavě odložila vlastní nadějnou literární kariéru, aby udržela chod nakladatelství, upozorňuje NYT a připomíná její román Honzlová, který se po vydání v roce 1972 těšil příznivým recenzím. Dílo s autobiografickými prvky vypráví příběh nekonformní mladé ženy v pěveckém sboru, která se dostane do střetu s totalitním režimem. Zatímco v Sixty-Eight Publishers vyšla čtyři vydání Honzlové, kniha byla v komunistickém Československu zakázána – stejně jako tvorba Škvoreckého.
V šedesátých letech Salivarová tři roky studovala scenáristiku na FAMU, kde tehdy vyučoval Kundera. Salivarová podle NYT uvedla, že ji Kunderovo mizogynní pojetí ženských postav „vyprovokovalo“ k napsání sbírky povídek Pánská jízda, která vyšla v roce 1968.
Během této dekády si také zahrála v několika filmech režisérů československé nové vlny. Na období Pražského jara Salivarová podle NYT později vzpomínala jako na „zlatý věk, nejlepší období mého života“.
