Leoš Janáček se dočkal své teprve druhé sochy. V životní velikosti a s liškou Bystrouškou v náručí vybízí k posezení obyvatele Ostravy, kamenný podstavec skulptury totiž slouží zároveň jako lavička. Bronzového Janáčka vytvořil sochař David Moješčík.
Slepice a lišky
Na skladatele, sedícího v zamyšlené póze, narazí kolemjdoucí na Jiráskově náměstí. Tomuto místu se říká Kuří rynek, protože se tu dříve prodávaly slepice, a málokdo ví, že právě ke slepicím měl Janáček blíže než třeba k liškám, jak by se dalo předpokládat podle jeho nejznámější opery.
„Choval je na Hukvaldech a dával jim prý jména podle různých paní z okolí, třeba paní Nováková,“ tvrdí autor sochy David Moješčík, „tak jsem si říkal, že tu bude jako doma.“ K vytvoření konečné podoby skulptury mu pomohly i další detaily ze skladatelova života.
„Sedí tak, jak by si nejspíš mohl sednout, protože chodil nahrbeně, byl to morous, takový spořílek, na druhou stranu se rád zviditelnil. Byl podobný typ jako Michelangelo v sochařství – nikdo ho nemusel, ale všichni ho přitom ctili,“ domnívá se sochař.
Donaha?
Pro Ostravu vytvořil David Moješčík už druhou sochu. Od roku 2010 se vznáší na prstech své ruky před svinovským nádražím silueta nahé ženy s názvem Levitace. Ostatně i Janáčka chtěl původně vysvléct donaha. „Když má být osoba nadčasová, ideální je, aby byla nahá. Janáček je už i tak idealizovaný, protože působí mírně větší tím, že socha je shrbená, takže není vidět, že skladatel byl tlustý a měl jen nějakých 152 centimetrů. Kdybych ho udělal tak, jak byl, tak to bude trpaslík na náměstí,“ obává se.
Novou sochu si Leoš Janáček podle umělce zasloužil. „Vzhledem k tomu, že má jedinou sochu na světě, v Brně, takže tato je teprve druhá, což je ostuda, protože je jedním z největších skladatelů na světě,“ nepochybuje Moješčík.
Sochu dostane i Špinarová a Kryl
Janáčkova socha předznamenává devadesáté výročí, které v příštím roce uplyne od komponistova úmrtí. Zemřel 12. srpna právě v Ostravě. Podle místostarosty Moravské Ostravy a Přívozu Dalibora Mouky (OSTRAVAK) předznamenává sedící Janáček umístění dalších soch hudebních osobností spojených s Ostravou v centru města.
V Husově sadu by měla stát socha připomínající zpěvačku Věru Špinarovou, památník Karla Kryla pak přibude u budovy Českého rozhlasu Ostrava, kde písničkář po okupaci v roce 1968 natočil desku Bratříčku, zavírej vrátka.
