Americký astronaut Andrew Feustel, který čerstvě dosáhl šedesátin, je spojen s Českem. Do vesmíru vynesl mimo jiné Krtečka, a to dokonce dvakrát. Z české kultury se nekonečného universa dotkla ale také symfonie Novosvětská a řada nebeských útvarů nese jméno některé tuzemské osobnosti – od Jana Amose Komenského po Járu Cimrmana.
Andrew Feustel má za sebou tři vesmírné mise. Pokaždé s sebou bral předměty odkazující na Českou republiku. Jeho manželka Indira má totiž české kořeny, její matka pochází ze Znojma.
Písně kosmické
Poprvé se Feustel do kosmu vydal v roce 2009 s cílem opravit Hubbleův vesmírný teleskop. S sebou si do raketoplánu Atlantis přibalil i výtisk sbírky Písně kosmické. Básník Jan Neruda jimi na sklonku sedmdesátých let devatenáctého století, tedy v době, kdy k ptačí perspektivě musel člověku stačit balon, opěvoval lidské poznání.
„Jak lvové bijem o mříže / jak lvové v kleci jatí, / my bychom vzhůru k nebesům / a jsme zde Zemí spjatí,“ vyznával se například z objevitelských tužeb lidstva v jedné z nejznámějších básní této sbírky, byť proslavené v jiném kontextu – díky komedii Marečku, podejte mi pero.
Po návratu mezi „hrdobce“ Feustel výtisk pokřtěný vesmírem věnoval Astronomickému ústavu Akademie věd ČR. Písně kosmické se vážou přes koleno i k hlavní observatoři této instituce v Ondřejově. Tu založili bratři Josef Jan a Jan Ludvík Fričové – a kmotrem druhého z nich byl Neruda, sám nadšenec do astronomie.
V areálu hvězdárny se ostatně najdou vytesány jeho verše: „Jsou-li tam žáby taky“. Jde o závěrečná slova básně o žabákovi, který svým družkám přednáší o vesmíru, přičemž obojživelníkové posluchačky především zajímá, jestli jsou tam někde daleko ve hvězdách podobní tvorové jako oni. Tyto verše si Feustel vybral, když z Písní kosmických – v anglickém překladu – na palubě raketoplánu předčítal, zatímco si astronauti krátili čekaní, až jim počasí umožní vrátit se na Zem.
Krtek a raketa
V roce 2011 posádku raketoplánu Endeavour na jeho poslední misi k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) doprovázel i Krtek. Trojrozměrnou postavičku známou všem českým dětem z animovaných příběhů bylo nejprve třeba vyrobit z lehkého a nehořlavého materiálu, aby splňovala bezpečnostní podmínky americké kosmické agentury NASA. Ve stavu beztíže plyšového astronauta přidržoval na místě suchý zip.
Článek, jímž o Krtkově cestě informoval The Wall Street Journal, připomínal, že postavička stvořená v dobách studené války si získala popularitu i na Západě a představovala pro komunistický režim zdroj tvrdé měny. Krtek si cestování do vesmíru užil, zažertoval Feustel při pozdější návštěvě Prahy.
Krtkovi dobrodružnou výpravu do kosmu připravil už o mnoho dříve autor této animované postavičky Zdeněk Miler, a to v krátkometrážním příběhu Krtek a raketa z roku 1966. Nemluvný animovaný hrdina při prvním pokusu o vzlet ztroskotá, naštěstí se mu raketu podaří pomocí kraba znovu postavit.
Měsíční krajina z Terezína
Takové štěstí neměla posádka raketoplánu Columbia, který v roce 2003 havaroval nedlouho před návratem. Mezi sedmi oběťmi této tragédie byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon. V příručním zavazadle vezl obrázek Měsíční krajiny od Petra Ginze, chlapce, který se stal jednou z několika milionů obětí holocaustu.
Svou představu, jak vypadá pohled na Zemi z Měsíce, namaloval tehdy čtrnáctiletý Ginz během věznění v terezínském ghettu. Zemřel na podzim 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. Je paradoxní shodou okolností, že k havárii Columbie došlo 1. února, tedy na Ginzovy narozeniny.
Srovnat fantazii židovského teenagera se skutečností chtěl i Andrew Feustel. I on totiž vezl do vesmíru kopii Měsíční krajiny, a to při své třetí cestě, jejímž cílem byla Mezinárodní vesmírná stanice. Té po určitý čas i velel. Spolu se zmíněnou kresbou vynesl do dálav mimo Zemi titulní stránku časopisu Vedem, který vydávali kluci z terezínského „chlapeckého domova“, jeho šéfredaktorem byl právě Ginz.
Druhá Krtkova cesta
Tím výčet Feustelovy kulturní „bagáže“ na jeho zatím posledním letu nekončí: vzal s sebou také grafický list Pohled z Vítkova současného českého výtvarníka Šimona Brejchy.
A znovu vyvezl i Krtečka, ovšem tentokrát ve zmenšeném provedení, protože pro zhruba dvaceticentimetrovou postavičku z Endeavouru by v kosmické lodi Sojuz MS-08 mířící na ISS nebylo dost místa. Krtečka měl Feustel zavěšeného nad hlavou a na záběrech z kabiny bylo vidět, jak se ukotvený jen šňůrkou vznáší prostorem. Plyšoví maskoti posádce slouží právě i jako indikátory stavu beztíže.
Novosvětská na Měsíci i pro mimozemšťany
Českou stopu lze zahlédnout ve vesmíru ještě před cestami Andrewa Feustela. Dokonce už při okamžiku, kdy vůbec první pozemšťan vstoupil na povrch Měsíce. Říká se, že když se posádce Apolla 11 podařil v červenci 1969 „malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo“, pouštěli skladbu Antonína Dvořáka Z Nového světa. Symfonii č. 9 e moll složil český komponista během svého pobytu ve Spojených státech.
Je ale možné, že měsíční produkce Novosvětské je jen hezký mýtus, jak uvedla vedoucí Muzea Antonína Dvořáka Veronika Vejvodová loni v podcastu Národního muzea. Byť ve sbírkách instituce se nachází dopis psaný údajně z NASA a potvrzující, že Buzz Aldrin měl ve svém osobním hudebním výběru s sebou Novosvětskou symfonii a poslouchal ji.
Ve veřejném povědomí koluje také domněnka, že Largo z Novosvětské je uloženo na zakódované nahrávce vyslané do vesmíru jako pozdrav s informacemi pro případné mimozemské civilizace. Na oficiálním seznamu hudby pro Zlatou desku Voyageru ale žádná skladba od Antonína Dvořáka uvedena není. Dvě identické gramofonové desky s hudbou a poselstvími ze Země byly určeny pro sondy Voyager 1 a 2 vypuštěné v roce 1977. Od té doby už urazily desítky miliard kilometrů.
Janáček na Merkuru, Němcová na Venuši
K české kultuře se vztahují také názvy řady vesmírných objektů nebo útvarů. Příjmení spisovatelů, skladatelů a dalších umělců obvykle dostávají četné krátery na Merkuru, k němuž zatím doputovalo pouze pár sond, protože cesta na oběžnou dráhu této planety je velice složitá kvůli obrovské gravitační síle blízkého Slunce.
Nejúspěšnější Messenger, zatím jediná umělá družice, která kdy kolem Merkuru obíhala, skončil před deseti lety svou misi plánovaně pádem do blízkosti kráteru Janáček se jménem jednoho z nejhranějších českých skladatelů. Na nejmenší planetě Sluneční soustavy lze také narazit na (Bedřicha) Smetanu, (Gustava) Mahlera, (Antonína) Dvořáka a (Jana) Nerudu.
Krátery na Venuši pro změnu nesou ženská jména. Z české kultury upomínají na pěvkyni Emu Destinnovou či spisovatelku Boženu Němcovou.
Planetku má i Cimrman
Plejáda kulturních osobností se najde mezi pojmenováním některé z bezpočtu planetek. Ve vesmíru přitom obíhají tato malá tělesa jak se jménem už zesnulých umělců a umělkyň, tak těch žijících.
- Literaturu reprezentují spisovatelé Jan Amos Komenský, Franz Kafka, Bohumil Hrabal či Václav Cílek i básníci Karel Havlíček Borovský, Ivan Martin Jirous a jediný český literární nobelista Jaroslav Seifert.
- Mezi zástupci výtvarného umění se najde barokní sochař Matyáš Bernard Braun, surrealistická malířka Toyen i fotograf Josef Sudek.
- V hudbě kromě nejznámějších klasiků došlo i na populárního zpěváka Miroslava Žbirku, písničkáře Jaromíra Nohavicu, zpěvačku Martu Kubišovou či už neexistující soubor Bambini di Praga, který položila aféra sbormistra Bohumila Kulínského mladšího odsouzeného za zneužívání.
- K filmu se hlásí surrealista Jan Švankmajer, herečka Květa Fialová či průkopník kinematografie Viktor Ponrepo.
- Divadelní scéna se do vesmíru dostala díky divadlu Semafor a dvojici Jiří Voskovec a Jan Werich.
- A svou planetku „dostaly“ (každý svou) i fiktivní postavy: Spejbl a Hurvínek, Jeník a Mařenka z opery Prodaná nevěsta, Večerníček, voják Švejk (planetku má i jeho autor Jaroslav Hašek).
- V neposlední řadě se jedna planetka jmenuje po smyšleném českém géniovi Járu Cimrmanovi. „Vím, že Jára Cimrman by z toho měl radost. Snil sice o lecčems, například o tom, že se vyrovná Edisonovi. Ale že by mířil tak vysoko, není známo. To, že létá kdesi ve vesmíru, by jistě považoval za velkou čest,“ okomentoval pojmenování asteroidu cimrmanolog Zdeněk Svěrák. Vesmírný objekt s pořadovým číslem 7796 objevil 16. ledna 1996 astronom Zdeněk Moravec z hvězdárny na Kleti.
Vesmírného hattricku díky planetkám dosáhli Jan Neruda a Antonín Dvořák, jejichž jména nechybí ani v této kategorii. Planetky nesoucí jejich jméno byly objeveny v roce 1969, respektive 1974.
