Do průběžně vedené diskuse o reformě globálních daní vstoupila nedávno těžká váha. Ministryně financí USA Janet Yellenová navrhla ostatním zemím, aby společně s Washingtonem prosadily minimální daň pro korporace po celém světě. A přestože panuje shoda, že půjde spíše o běh na delší vzdálenost, někteří odborníci nevylučují, že se návrh v nějaké podobě do mezinárodní daňové soustavy opravdu prosadí. S dopadem na státy, daňové ráje, firmy, daňové poplatníky. Včetně Česka.
USA „pošťouchly“ jednání o reformě zdaňování. Volají po globální minimální dani pro korporace
„Společně můžeme globální minimální daň využít k tomu, aby světová ekonomika na základě rovnějších podmínek v oblasti zdanění nadnárodních korporací prosperovala, podněcovala inovace a růst,“ řekla Yellenová na dubnové akci organizace Chicago Council on Global Affairs.
Ekonomický deník Financial Times zhodnotil cíl ministryně, že se snaží potvrdit pozici Spojených států jako lídra světové ekonomiky. Jiní pak hovořili o snaze nové americké administrativy vytvořit si pozici pro zvýšení korporátních daní na domácí půdě a zároveň zabránit či ztížit americkým firmám jejich odchod do států, kde jsou daně příznivější.
Američané navrhli sazbu globální minimální daně pro firmy ve výši 21 procent.
Ministři financí zemí skupiny předních ekonomik G20 v dubnu uvedli, že doufají, že se do poloviny letošního roku dohodnou – v rámci širší revize způsobu zdanění mezinárodních podniků – na minimální daňové sazbě pro zisky firem.
Podle Tax Foundation je nyní na světě průměrná sazba korporátní daně ve výši 23, 85 procenta.
USA se chystají zvýšit daň pro firmy
„Janet Yellenová chce ukončit 30 let soutěživého snižování daní,“ zhodnotil vystoupení ministryně hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň. Dodal však zároveň, že zrovna Spojené státy po většinu této doby stály mimo tuto soutěž. Mívaly sazbu 35 procent, kterou až v roce 2018 bývalý americký prezident Donald Trump snížil na současných 21 procent.
Nová americká vláda nedávno představila ambiciózní plán investic do americké infrastruktury v hodnotě více než dvou bilionů dolarů (44 bilionů korun), který chce pokrýt mimo jiné zvýšením zdanění domácích podniků z nynějších 21 procent na 28 procent.
Evropská unie těžko hledá společný základ
Myšlenka reformovat korporátní daně není nová. Na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se připravuje již zhruba čtyři roky. Reforma musí být ze své podstaty zkoordinována mezi všemi významnými hráči, jinak je neuskutečnitelná. K významné shodě zatím nedošlo, a to ani na úrovni minimální sazby. Že se nyní USA připojily ke snaze o reformu, je v Evropské unii kvitováno s nadšením. Kámen úrazu však spočívá ve výši sazby globální minimální daně.
Evropská unie je sice proti tomu, aby si státy konkurovaly daněmi, ale zcela odmítá, že by výše daně měla být navrhovaných 21 procent. Je to sice lehce pod průměrem EU (21,9 procent), ale rozpětí je značné, od maďarských 9 procent, k irským ve výši 12,5 procenta po francouzských 32 procent. Pokusy najít společný daňový základ selhávají, protože jednotlivé unijní státy si své daňové kompetence úzkostlivě stráží.
Česko záměr podporuje, ale chce znát parametry návrhu
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) ve sněmovně uvedla, že podporuje záměr amerického prezidenta zdanit globální firmy, chce ale znát parametry tohoto návrhu. Poukázala na to, že daň z příjmu, tedy i korporátní daň, vždy byla a je národní politickou otázkou. Bude to určitý zásah do národní politické suverenity, připustila.
Ministryně řekla, že k možnému zásahu do národní suverenity bude velmi ostražitá. Je ale nutné znát přesně detaily návrhu. „Já chci zdanit globální giganty,“ ujistila. Vidí tam řadu nespravedlností. „Myšlenku zdanění globálních firem podstatně podporuji, chci ale vidět přesné její podmínky,“ řekla.
obrázek
Resort financí pak pro ČT24 uvedl, že Česká republika dlouhodobě preferuje reformu mezinárodního zdaňování především digitální ekonomiky (první pilíř) na úrovni OECD. Jejím smyslem je bojovat proti daňovým únikům a potírat škodlivé daňové praktiky.
„Nicméně návrh na zavedení globální minimální sazby firemní daně v rámci druhého pilíře reformy OCED uvedenou problematiku z větší části neřeší,“ upozornila Anna Vasko z tiskového oddělení ministerstva. Dodala, že například v České republice by daňová harmonizace při současném nastavení reformy znamenala pro naše firmy zvýšení sazby daně z příjmu právnických osob ze současných 19 na 21 procent.
Průmyslníci jsou překvapeni
Nad potenciálním zvýšením sazby se pozastavuje i ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek. „Obecně jsme vždy vyjadřovali podporu globálním řešením a dohodám, které bojovaly s daňovými ráji. Pokud by ale řešení počítalo s vyšší sazbou daně, než kterou máme v ČR, může to eliminovat i zdroje soukromého sektoru pro investice, které potřebujeme.“
Čížek doplnil, že záleží na výši sazby, stanovení základu a rozsahu subjektů, kterých se bude týkat. „Jsme překvapeni posledním návrhem administrativy prezidenta Bidena na zavedení globální minimální daně ve výši 21 procent. Doposud byly diskutovány mnohem nižší sazby daně, například 10 procent,“ uvedl. Dodal, že sazba daně z příjmů právnických osob přitom byla jedním ze základních nástrojů úspěšné hospodářské politiky ČR „a domníváme se, že by tomu tak mělo být i nadále.“ Svaz se proto chce seznámit s návrhy v detailu a konzultovat je se svými členy.
Komu bude rozdíl v sazbách placen?
Hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček naopak přidává jeden možný pozitivní efekt pro Česko. „Naše firemní daně jsou natolik vysoké, že je v případě zavedení globální minimální sazby s největší pravděpodobností nebudeme muset měnit. Mohla by se však snížit motivace některých firem, aby danily mimo naše území. Takže z pohledu veřejných rozpočtů to může mít pozitivní efekt.“
Ekonom Bartoň zároveň upozornil, že podle současných plánů to neznamená, že by Česko muselo automaticky zvednout svoji firemní daň z 19 procent na oněch 21 procent, nebo kolik se dohodne. „Mohlo by si patrně ponechat 19 procent pro české firmy podnikající na českém trhu, ale od českých firem podnikajících v zahraničí by Česko mohlo vyžadovat 'doplatek', pokud v zahraničí zdanily méně než globální minimum, tedy těch 21 procent“.
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská v této souvislosti upozornila, že návrh, se kterým přišly Spojené státy, je nejvýhodnější právě pro ně. Proto by EU měla přijít se silným a sjednoceným protinávrhem a soustředit se nejen na výši sazby daně, ale i na pravidlo, komu bude rozdíl v daňových sazbách hrazen. „Návrh USA samozřejmě říká tam, kde firmy sídlí, což zvýhodňuje právě USA. Naopak zdanění dle místa inkasa tržeb nebo místa výroby by byla výhodná i pro menší státy, včetně Česka. Proto musíme do jednání velmi aktivně vstoupit a společnými silami se členy EU se postarat o úpravy amerického návrhu.“
Může reforma postihnout daňové ráje?
Snad žádná chystaná daňová reforma se nevyhne zmínce o daňových rájích a o tom, že jim nějakým způsobem „přistřihne křídla“. Podobný úmysl a cíl je i v pozadí této iniciativy.
Nejvíce by minimální daň dopadla na takzvané daňové ráje a korporace, které do nich své zisky odvádějí, potvrzuje ekonomka Komerční banky Jana Steckerová. Utrpět by podle ní mohly i země vyvážející ropu, kde jsou korporátní daně také tradičně nízké.
Spojené státy věří, že minimální korporátní daň odradí mnoho firem od využívání daňových rájů, zmínila Horská. Dodala, že do nich směřuje až polovinu firemních zisků, tedy jeden trilión dolarů ročně podle International Centre for Tax and Development. „Na daňové optimalizaci, odlivu zisku do daňových rájů ale tratí především méně rozvinuté země, včetně Česka. Dle kolegy Petra Jánského přichází jen český státní rozpočet o miliardy až desítky miliard korun ročně,“ podtrhla.
Ekonom Křeček je celkově spíše skeptický. Na jedné straně soudí, že změny by mohly uškodit daňovým rájům, které profitují z daňových optimalizací firem. „Lze však předpokládat, že daňové ráje by se na tomto návrhu nepodílely. To by samozřejmě snižovalo význam a reálné dopady tohoto návrhu.“
Opatrný je v úvahách o dopadu na daňové ráje také analytik ČSOB Petr Dufek. Uvádí, že čas od času se podobné iniciativy objevují, nicméně nikam zatím nevedou. „Napadá mě třeba snaha o vytvoření jednotného daňového základu v EU. I na území Unie existují země fungující v podstatě jako daňové ráje a nikdo jejich pozici zatím nezpochybnil. Je paradoxní, že Unie dokáže snadno svými regulacemi zasáhnout do peněženek spotřebitelů, ale nedokáže narovnat podnikatelské prostředí a trpí v podstatě černé pasažéry v podnikání,“ uvedl.
Jak konstruovat globální daň a na koho
České ministerstvo financí také upozornilo, že i přes stanovení minimální daňové sazby by mohly daňové ráje přijímat taková opatření, aby sazba daně na jejich území byla reálně mnohem nižší. Například díky daňovým odpočtům.
To zmínila rovněž ekonomka Steckerová. „Řešit by se musela i harmonizace základu daně, aby se případná daň nedala obejít například zavedením odčitatelných položek snižujících základ daně.“
Hlavní ekonom UniCredit Research Pavel Sobíšek pak považuje podobně jako Dufek za zajímavé, že se diskuse vesměs zaměřují na sazbu daně, aniž by se řešilo sjednocení jejího základu mezi zeměmi. „Přitom právě základ daně je předmětem vyjednávání aspoň v rámci EU již několik desítek let, a to bez zjevného pokroku.“ Jako druhou otázku k zodpovězení pak zmínil, pro jaké společnosti by měla minimální sazba platit. Podle jednoho z návrhů by limitem měl být globální obrat 20 miliard dolarů (zhruba 430 miliard korun). „To se mi zdá být jako rozumný kompromis mezi potřebou ošetřit daňovou arbitráž velkých digitálních i jiných firem, ale zároveň ponechat v národní diskreci daňový režim malých a středních podniků.“
Přínosy by mohly značné…
Oslovení analytici se většinou shodují na převažujících přínosech globální minimální daně pro korporace. Zároveň však upozorňují na ještě dlouhou cestu od současných záměrů k jejímu skutečnému uvedení do života.
Pomohlo by to nepochybně všem daňovým poplatníkům v zemích, kde firmy skutečně vydělávají a neplatí daně, soudí Dufek.
Globální minimální daň považuji za minimální standard, který neohrozí daňovou a národní konkurenci, ani suverenitu národního daňového systému, uvedla Horská. „Nastaví minimální sazbu – konkurovat můžeme daňovým základem, podnikatelským prostředím, kvalitou služeb a infrastruktury, kvalitními lidskými zdroji… Plošná minimální korporátní daň je jistě lepší řešení než jakákoliv sektorová daň.“ Zároveň dodala, že by dokonce uvítala diskusi nad minimálním standardem i u daňového základu.
… ale cesta bude dlouhá
Křeček zároveň neočekává – i vzhledem k tomu, že jsme spíše na začátku procesu – rychlé dojednání celé záležitosti. Navíc zájmy různých států jsou zcela odlišné, takže hledání kompromisu bude náročné, dodal. „Je dokonce možné, že celá záležitost v budoucnu spadne pod stůl.“
Dufek pak vidí šanci na úspěch jako minimální, protože ten, kdo na této vychýlené situaci vydělává, bude takovým snahám bránit. „Ale to neznamená, že jsou jednotlivé dotčené země bezbranné. Mohou zcela vyloučit jakékoliv optimalizované struktury z účasti na zakázkách veřejného sektoru nebo z jakýchkoliv veřejných podpor. Například internetovým gigantům omezit podnikání na daném území či provádět daňové kontroly zaměřené na transferové ceny. Jde tedy i o efektivitu samotného výběru daní za stávajících podmínek.“
Bartoň se domnívá, že jednou k této minimální sazbě patrně dojde, ale téměř určitě ne již toto léto na summitu G20, jak zastánci doufají. Covid podle něho mohl připojit USA mezi podpůrce myšlenky, ale patrně zároveň oddálil případný konsensus. Státy si budou zřejmě zatím chtít ponechat více flexibility do nejistých pocovidových vod. Ekonom zároveň odhaduje, že až k tomu jednou skutečně dojde, pravděpodobně nepůjde striktně o „globální“ platnost. „Začne se s platností v důležitých zemích, například OECD či G20, a zastánci budou doufat, že se teprve postupně ostatní země do daňového kartelu připojí.“
