Koňská a lidská síla nahrazená stroji. To byly důsledky minulých průmyslových revolucí. Ve čtvrté, ve které se ocitáme nyní, nám prý hrozí, že lidské mozky budou nahrazeny umělou inteligencí, a s tím tak může zmizet až 75 procent existujících pracovních míst. Podle některých odborníků jsou tato čísla reálná, ale jiní si to nemyslí, jak vyplynulo z diskuse hostů pořadu Fokus Václava Moravce na téma Z práce do práce.
Historik Aleš Zářický vnímá revoluce jako procesy dlouhodobých změn, které z dlouhodobého hlediska měly velký význam. Spolu s nimi se totiž měnila i lidská práce. Logicky se vytrácela ta těžká, manuální a naopak vydržely profese, které měly určitý esprit. „Taková ta řemesla, zajímavá v průběhu věku. Spojená s krásným přístupem k životu, jako jsou umělecká řemesla, nebo ta spojena se stravováním, s estetikou, například zahradnictví,“ konstatuje Zářický.
Ale příliš se nemění ani kuchařská profese. Kuchař a podnikatel italského původu Emanuele Ridi, který zakotvil v České republice a šéfuje restauraci, věří, že právě to jeho „řemeslo“ nezmění ani současná 4. průmyslová revoluce. Do kuchyně ho přivedl jeho děda, který chytal ryby, a společně se svou ženou měli restauraci. V porovnání s touto dobou se podle Ridiho nijak nezměnil požadavek na čerstvost, ale servis, ten je dnes mnohem důležitější než dříve, míní. „Dnes je potřeba se starat o klienta od začátku do konce,“ říká.
Z pohledu historika však k určitým otřesům v důležitých meznících, tedy při průmyslových revolucích, vždy docházelo.
„To je vždy otázka posunu o sto let později, kdy se zavádí elektrická energie, kdy se všichni těší, jak si budou v noci svítit, a najednou bum a máme tady trojsměnný provoz. Čili každá ta změna, která do společnosti přichází, vyvolá pozitivní i negativní odezvu. My si musíme uvědomit, že do tradiční zaběhané společnosti přichází nový prvek a ona není ani mentálně připravená adaptovat se na nově vzniklou situaci. To chce druhou až třetí generaci, která přijme, že se boty vyrábí pásovou výrobou a ne, že se jde k ševci, který je vyrábí na verpánku,“ vysvětluje Zářický.
A tak bez ohledu na to, jak si každý odpoví na otázku, zda jsou to technické změny, jež vyvolávají revoluci, anebo naopak revoluci vyvolává potřeba změn v myšlení a přístupu k práci, tak podle něho každý proces, který započne, vyvolává řadu dalších procesů, na kterou musí společnost reagovat, a to i ve formě vzdělávání.
Na rozdíl od řady kritiků se také Zářický domnívá, že školství se snaží na aktuální potřeby reagovat. „Ale je potřeba si opravdu také uvědomit, že reakce je vždy zpožděná. Je to jako otevírání nových oborů, kdy vybudovat na univerzitě nový obor trvá třeba dvacet let,“ vysvětluje.
Z historického pohledu se ale rovněž mění prestiž jednotlivých povolání. Podle Zářického to souvisí s obecným přerodem společnosti.
Lékař je v Česku bůh. Bílé pláště tradičně a s velikým odstupem vedou žebříček prestiže jednotlivých povolání. V posledním průzkumu CVVM z loňska získali 90 bodů z 99 možných. Na opačném chvostu pelotonu jsou novináři a za nimi pak kněz, prodavačka a sekretářka.
Průmyslová revoluce jako marketingový tah?
Jsou logicky vztahy zaměstnanec–zaměstnavatel nerovné? „Tuto otázku jsem si nikdy nepoložil, všichni máme svou lidskou důstojnost a samozřejmě vztahy v zaměstnání jsou jasně nedemokraticky definované, tím je to dáno,“ říká podnikatel Tomáš Březina, majitel firmy Best.
„Jsou ale zaměstnání, kde je direktivní řízení nutné a naopak ty, kde to není ani možné, jako u kreativních zaměstnání, tam to musí logicky vypadat jinak. Ale ve staré ekonomice ti sami zaměstnanci touží, aby byli spíše řízeni, než aby nesli odpovědnost sami,“ dodává Březina, který svou firmu na výrobu stavebních hmot řadí právě do oblasti staré ekonomiky. Ovšem to, že by čtvrtá průmyslová revoluce připravila o existenci až 75 procent současných profesí a lidi s nimi spojené, tedy položila asi třetinu globálních firem, a to vše do 20 let, si nemyslí.
„Už jsem toho spousty zažil a myslím si, že toto jsou spíše marketingová hesla, která dokáží v konkrétní chvíli zastírat konkrétní problémy. A tak nechci říkat, že německá politická scéna by se měla starat o otázky migrace, než kolik procent lidí vyčlení čtvrtá průmyslová revoluce. Paniku z toho nemám,“ říká Březina.
Předsedkyně Odborového svazu pracovníků obchodu (OSPO) Renáta Burianová sice také necítí paniku z toho, že by pracovní trh v následujících dvou desetiletích prošel zásadními otřesy, ale v každém případě se to lidí dotkne, míní.
„Myslím, že před deseti lety by se nikdo z nás nenadál, že se budeme setkávat dnes a denně se samoskenovacími pokladnami, nebo že budeme mít čip v ruce a bude se nakupovat přes scan and go. A tomu se určitě nevyhneme, za deset let bude úplně jiný obchod,“ říká.
Centrum pro výzkum veřejného mínění se koncem loňského roku ptalo mimo jiné na názory lidí na sociální politiku, a tedy na to, jak jsou zajištěny jednotlivé oblasti státní péče. Těžko říci, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva: z devíti nabízených oblastí občané ve dvou případech vyjádřili spokojenost se současným stavem.
Podle veřejnosti je v pořádku resort školství a vzdělávání. Naprosto nejhůř ve srovnání zmíněných oblastí dopadlo naopak zajištění financí ve stáří. Špatné nebo velmi špatné je podle 80 procent lidí. Veřejné peníze na důchody by se měly přidat podle tří čtvrtin občanů.
Podle profesora Michala Pěchoučka, odborníka na kybernetiku, však Průmysl 4.0, tedy čtvrtá průmyslová revoluce, žádný marketingový tah není. „Jsem přesvědčen, že to není marketingový trik, je to celospolečenský jev, kterého jsme svědkem. A myslím si, že se jedná o zcela zásadní a fundamentální změnu na trhu práce a že práce jako taková bude za dvacet let vypadat jinak než dnes,“ říká.
Revoluce může přijít i rychleji, než se čeká, míní někteří odborníci
Podle něho není tedy temná vize to, že může zaniknout až 75 procent současně existujících míst a že nejohroženějšími jsou obory jako automobilový průmysl nebo třeba bankovní sektor. „Je to těžké spočítat, ale říká se, že dnes je asi na pět miliard kvalitní práce a z těch asi dvě miliardy zmizí. A já těm predikcím věřím. Rychlost změny, které jsme v současnosti svědkem, ukazuje, že možná změna přijde ještě dříve, než futurologové říkají,“ dodává.
Podle ekonoma Pavla Kysilky to ale neznamená, že finanční sektor nebo automobilový průmysl zanikne. „Jen lidi se tam posunou do jiných rolí. Ale souhlasím s tím, že 70 procent typů prací, toho co my teď děláme, zanikne, protože nás v tom nahradí roboti, podpoření umělou inteligencí. Ale my tam zůstaneme, jen se posuneme o patra výše a budeme nabízet řešení, poradenství nebo životní plánování,“ říká.
Někteří odborníci již varovali před výraznými sociálními otřesy, které nás v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí čekají. A například spoluzakladatel a předseda představenstva společnosti Microsoft Bill Gates mluví o tom, že by bylo dobré umělou robotiku zdanit, abychom právě ty sociální otřesy přežili.
„Souhlasím s tím. Myslím si, že zdanění a regulace umělé inteligence náš čeká. Že vlády budou chtít reagovat jakým způsobem a do jakých oborů mohou určité algoritmy vstoupit, to se může stát,“ říká Pěchouček.
Nezbytný krok to sice podle něho není, ale lidstvo má tendenci k regulaci. „Domnívám se, že se bude o to snažit. Hlavně ji zdanit. Ale myslím si, že si bude muset přerozmyslet celý ekonomický koncept fungování společnosti, protože práce bude málo a bude potřeba si ji šetřit,“ říká.
A nemyslí si, že všichni, kdo o práci přijdou, se budou schopni rekvalifikovat na práci budoucnosti. „Zatímco v minulosti, když šli lidé ze zemědělství do výroby, tak to trvalo dlouhou dobu a hlavně ta práce byla v zemědělství komplikovaná, naopak ve výrobě jednodušší, tak to šlo. Dnes ale z řidiče, který přijde o práci, těžko do dalšího dne bude programátor,“ vysvětluje.
Podle něho se však lidská práce otočí k lidem „více čelem“. Tedy umělá inteligence například podle něho ubere doktorů, ale bude potřeba více sestřiček. Pomáhající práce tak budou na vzestupu. „Nemyslím si, že se lidé spokojí s tím, že je bude ošetřovat robot, například senioři nebo dlouhodobě nemocní budou vyžadovat lidskou tvář,“ míní.
A dodává, že ženy mají podle něho lepší předpoklady právě k té pomáhací práci. „Může se stát, že ženy budou v budoucnu více zaměstnané, než mužové,“ zamýšlí se Pěchouček.
Podle Národního ústavu pro vzdělávání bylo každopádně v dubnu loňského roku nejvíce nezaměstnaných mezi lidmi s nižším středním vzděláním. Práci rovněž nenašlo devět procent absolventů tradičních učilišť a téměř 11 procent těch, kteří se s výučním listem nespokojili a dodělali si nástavbu. Naopak nejnižší nezaměstnanost byla mezi gymnazisty, kteří ale většinou nezamířili na pracovní trh a pokračovali ve studiu na vysoké škole.
