Praha - Ministerstvo financí už nechystá žádné další kroky v kauze IPB. On-line deníku Týden.cz to sdělil ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Definitivně tím končí případ, který se vlekl 12 let a stál státní kasu přibližně 200 miliard korun. Kolotoč sporů se roztočil v roce 2000 po uvalení nucené správy na krachující Investiční a poštovní banky (IPB) a následném prodeji jejího majetku ČSOB. Aktéry většiny sporů byly stát, ČSOB a Nomura, což je bývalý vlastník 46 procent akcií IPB.
Padla poslední možnost, jak dostat před soud lidi, kteří v roce 2000 poskytli ČSOB luxusní podmínky pro převzetí Investiční a Poštovní banky. Ministr financí Kalousek už v kauze zkrachovalé banky nechystá žádné další kroky. S prohlášením přišel jen několik dní poté, co vyšlo najevo, že Nejvyšší státní zastupitelství definitivně odložilo trestní oznámení, které ministr podal před téměř rokem a půl.
Kalousek chtěl napadnout velkorysé státní garance, díky nimž si ČSOB po roce 2000 připsala k dobru 34 miliard korun. Původně chtěl pohnat před soud celý kabinet Miloše Zemana, nakonec poukázal jen na neznámého pachatele. Policisté a státní zástupci ovšem došli k závěru, že v případu, který přišel státní kasu až na 200 miliard korun, nespáchal zločin nikdo.
Miroslav Kalousek
„Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Podrobnosti jsme zveřejnili a předali orgánům činným v trestním řízení. Podle nich je všechno v pořádku. Co jiného s tím můžu dělat?“
Dvě kořisti
Už během měsíců následujících po převzetí IPB se ukázalo, že se ČSOB v roce 2000 dostala hned ke dvěma kořistem. Jednak k síti poboček a jejich klientům, a potom ke státním garancím. O více než deset let později pařížská arbitráž dospěla k závěru, že díky neomezeným státním garancím měla IPB v okamžiku prodeje kladnou hodnotu 34,2 miliardy korun, ačkoli se jí stát zbavil za korunu. Právě na tuto skutečnost upozornilo ministerstvo v únoru roku 2011 policii a přidalo jí i detaily.
„Bylo zřejmé, že privátní sféra předala státní moci scénář, jak postupovat. A stát postupoval přesně podle jejich návodu. Harmonogram, který předepsala soukromá firma, dodržovaly přesně na dny a hodiny vláda, Česká národní banka, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nucený správce a všichni jeli jak hodinky podle předem nastaveného scénáře. To jsme jednoznačně prokázali,“ popsal Kalousek.
Poté, co Kalousek podal trestní oznámení na neznámého pachatele, politici a odborníci soudili, že šlo o pouhé gesto. „Nejednalo se o formalitu, protože stát musel zaplatit víc, než bylo notifikováno. V okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že budeme platit víc než 150 miliard korun, museli jsme jednat. Fungujeme jako zástupci daňového poplatníka, jako zástupci poškozeného, proto jsme museli konat,“ dodal Kalousek.
Ministerstvo si v kauze IPB dokonce stěžovalo na postup Vrchního státního zastupitelství v Praze. Případem se na podnět ministerstva zabývalo Nejvyšší státní zastupitelství. Nic ovšem nezvrátilo. „Nejvyšší zastupitelství se ztotožnilo s postupem vrchního zastupitelství, které trestní oznámení ministerstva financí po provedeném vyhodnocení odložilo bez dalších opatření. Lze tedy říct, že nedošlo k porušení zákonných ustanovení zákona o státní podpoře a nedošlo k porušení ani rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komise,“ uvedla mluvčí nejvyššího zastupitelství Helena Markusová.
Kauzu IPB provází řada arbitráží
Česká národní banka uvalila na IPB nucenou správu 16. června 2000. Dne 19. června 2000 byla veškerá aktiva a závazky IPB převzaty ČSOB. Prodaná aktiva banky garantoval český stát. Velká část nedobytných pohledávek byla následně převedena na státní instituce, respektive Českou konsolidační agenturu. Následovala řada soudů i arbitráží.
Důležitá arbitráž ve sporu mezi státem a Nomurou dopadla ve prospěch japonské banky. V listopadu 2006 však Česká republika podepsala s Nomurou smír a zaplatila jí 3,6 miliardy korun. Podle dostupných informací se Česko ve smlouvě rovněž zavázalo, že nahradí Nomuře jakoukoliv škodu a ztrátu uplatněnou v dalších smluvně určených sporech.
Závazek se údajně týkal také sporů mezi ČSOB a Nomurou v kauze České pivo, v níž šlo o vyvedení akcií Plzeňského Prazdroje a Pivovaru Radegast z Investiční a poštovní banky. ČSOB poukazovala na to, že vyvedení bylo údajně protiprávní a nevýhodné. Jako náhradu škody žádala od Nomury 24 miliard korun. U soudu ale neuspěla.
