Česká fiskální pravidla nejsou zbytečně přísná, soudí předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Staví se tak odmítavě proti vládnímu návrhu na rozvolnění, o kterém píší média. Varuje před tím, aby si někdo bral příklad třeba ze zadlužené Francie, která má poprvé v dějinách nižší úvěrový rating než Česká republika. „Uměl si někdo před lety představit, že by to tak dopadlo?“ Dřívější viceguvernér České národní banky (ČNB) byl hostem Interview ČT24 moderovaného Danielem Takáčem.
Seznam Zprávy napsaly minulý týden o plánu ministryně financí Aleny Schillerové (ANO), podle něhož by se výdaje na dálnice, železnice, elektrárny, přehrady nebo část investic do obrany už neměly počítat do deficitu státního rozpočtu. Rozšířily by se tak takzvané únikové doložky. „Je to významné rozvolnění, které umožní vládě sestavit rozpočet, který nebude v mezích stávajících pravidel, ale bude pořád legální z hlediska národního práva,“ vyjádřil se Hampl.
On sám se staví proti výraznému rozvolnění fiskálních pravidel, bylo by to podle něj zbytečné. „Myslím, že jsme ta pravidla měli nastavena přiměřeně naší historii, fiskální tradici a tomu, že jsme naštěstí země, která není předlužená,“ uvádí na jejich obranu.
Zmíněný plán by podle někdejšího centrálního bankéře vedl k situaci, kdy se národní rozpočtová pravidla stanou méně přísná než evropská. A investoři podle Hampla sledují tyto kroky. Na Takáčův dotaz, kdy by jim něco takového mohlo začít u Česka vadit, podotkl, že „role nás (Národní rozpočtové rady) je dělat preventivně všechno pro to, aby k tomu nikdy nedošlo, že by trhy řekly: ‚My už nejsme ochotni váš dluh obsluhovat‘“.
„Jestli někdo argumentuje zeměmi jako Belgie, Francie, Itálie, Španělsko a říká, že ony mají dluh mnohem větší, pojďme tou cestou, tak já říkám, že úplný opak je pravdou. To jsou ty nejhrůznější odstrašující příklady, kam se nikdy nechcete dostat,“ podotkl.
Francie a Belgie však nejsou jediné země, ze kterých by si Česko podle Hampla nemělo brát příklad, zmiňuje také východního souseda. „Slovensko má po třech konsolidačních balíčcích snížený rating a bude mít velký problém to (státní dluh) obsluhovat za této velikosti dluhové služby,“ upozorňuje Hampl.
Upozornil také, že tuzemská vláda by měla podle stávajících fiskálních pravidel sestavit rozpočet na rok 2027 se schodkem nižším než 200 miliard korun. Ministerstvo financí podle něj jen zjišťuje, jak těžké bude sestavit rozpočet na příští rok bez konsolidace financí.
Hampl dal najevo určité pochopení, ale ne však souhlas, s vládní snahou si trochu rozpočtově uvolnit ruce. „Já rozumím tomu, že je tady velký hlad všech, abychom měli dokončenou páteřní infrastrukturu,“ zmínil ekonom, podle něhož to je ale také otázka ceny a času. Zároveň ale vládu varoval před snahou příliš tlačit na stavební sektor. „Máte jen jeden sektor, který je schopen to postavit. Když bude vláda hodně tlačit na pilu, tak bude ubírat betonu a kamene na výstavbu třeba rezidenčního bydlení,“ míní Hampl.
Hampl: Soběstačnost je iluze, poznaly to i USA
Co se týče cenové regulace pohonných hmot, rozpočtový náklad je podle Hampla zatím „marginální“. Stávající situace by podle jeho odhadu musela trvat několik měsíců, aby se negativně projevila na hospodaření státu. Přesto se však dívá na zavedené stropy s nevolí. „Já bych vždy čtyřikrát váhal, kdy přijít s cenovou regulací,“ neskrývá svou skepsi k tomuto netržnímu opatření.
„V celé Evropě se tváříme, že budujeme odolnost, ale víceméně v jakémkoli náznaku krize hned (…) zaléváme ekonomiku penězi,“ komentuje Hampl snahy evropských zemí zmírnit dopad uzavření Hormuzského průlivu na životy Evropanů. Předseda rozpočtové rady se vymezuje proti tomu, aby vlády „naučily“ obyvatelstvo, že se dá s cenami snadno manipulovat. „Opravdu si nemyslím, že teď jsme ve stavu, kdy jsme vyčerpali všechny ostatní možnosti,“ doplnil Hampl.
Cena je podle Hampla vždy nejsilnější signál, který se vysílá spotřebitelům v ekonomice. Podotýká, že hrát si s ní bývá potenciálně riskantní, zejména když má vláda potřebu stanovit cenu na úrovni, která se jí politicky líbí, ale není v souladu s ekonomickou realitou. V takové situaci však Česko podle Hampla není.
Předsedovi Národní rozpočtové rady se však nelíbí, že se stejně jako během covidu objevují nápady na soběstačnost české ekonomiky. Jako příklad uvádí Spojené státy, které mají dostatek surovin na pokrytí vlastní spotřeby. I tak ale tamní spotřebitelé a firmy čelí zvýšeným cenám komodit a výrobků, protože se jejich ceny určují globálně.
