Praha - Historici začínají pracovat na podrobném zmapování jednoho z největších poválečných bojových nasazení Čechů a Slováků. Počátkem padesátých let v jihovýchodní Asii bojovalo v řadách francouzské cizinecké legie kolem dvou tisíc vojáků, až 500 jich tam padlo. Byli to většinou mladíci, kteří nevěděli, co dělají. Typický je příběh Karla Mynáře, který jako lodník na Labi zůstal v červenci osmačtyřicátého roku v Hamburku. Verbíř cizinecké legie mu sliboval emigraci do Austrálie a podstrčil mu k podpisu závazek na pět let.
„Byl to obyčejný podraz. Přivedl nás do kanceláře a víc jsme ho neviděli,“ řekl bývalý cizinecký legionář Karel Mynář. Pro vojáky pak následoval výsadkářský výcvik v Africe, odtud jeli bojovat do Indočíny proti vietnamským povstalcům.
Mynáře zajali po deseti měsících Vietnamci, měl ale štěstí. Dostal se totiž do transportu jednadvaceti Čechoslováků, kteří byli na základě dohody posláni do původní vlasti. Podrobné osudy této skupiny popsal Ladislav Kudrna v nedávno vydané knize. „Stále zbývá spoustu věcí objasnit a tou hlavní, takovým mým snem, je vytvoření databáze všech Čechoslováků, kteří v tom konfliktu sloužili, případně padli,“ vysvětlil historik Ladislav Kudrna.
Pátrání po osudech Čechoslováků, kteří do legie masově vstupovali z poválečných uprchlických táborů v Německu, je mimořádně složité. Něco prozradí komunistické archivy, sama legie o svých příslušnících ale mlčí.
Bývalí legionáři nemají nárok na status veterána
Bývalí legionáři vesměs nikdy neusilovali o žádné výhody. Na status veterána nemají nárok, protože nebojovali v operaci, na které by se Československo nějak podílelo. A ministerstvo obrany nemá v evidenci jediný válečný hrob v Indočíně. „Jsme teprve na začátku toho výzkumu, rozhodně se jednalo o největší bojové vystoupení československých občanů v letech 1948 až 1989,“ podotkl historik Jiří Plachý. Právě cizinecká legie nesla podstatnou tíhu bojů v Indočíně, na kontě má ale i válečné zločiny. Francie se nakonec musela z Vietnamu stáhnout.
