Houfnice sovětské ráže 122 milimetrů s dostřelem kolem patnácti kilometrů pomáhaly loni v únoru a březnu čelit úvodnímu ruskému náporu. Municí pro ně teď musejí ukrajinští obránci šetřit. Na východní Ukrajině s nimi natáčel Andreas Papadopulos.
„Slované se navzájem ničí.“ Ukrajinci si u Soledaru rozmýšlejí každý výstřel a šetří municí
„Bohužel jsme před ruskou invazí nezačali vyrábět munici pro děla ráže 122 mm. A většinu jsme spotřebovali v prvním měsíci války,“ říká velitel jednotky Halič. Zásoby ještě dodali západní spojenci z bývalých zemí Varšavské smlouvy. I ty ale docházejí. Municí teď proto musí zásadně šetřit.
Voják Andrij se ironií osudu v podobné situaci ocitl už podruhé. S nedostatkem střeliva se potýkal i na konci 80. let, když sloužil u stejného typu houfnice bok po boku s Rusy v sovětské armádě během invaze do Afghánistánu.
„Všichni teď bojujeme proti sobě. Slované se navzájem ničí. Zlost necítím, není to dobrý společník ve válce, může napáchat mnoho zla. Ve válce musí hlava zůstat chladná a srdce planout,“ míní ukrajinský voják Andrij.
Zbraně nahrazuje technika ze Západu
Říká, že chladnou hlavu zachovává nejen on, ale i velitelé. Dobře si rozmýšlejí každý výstřel. Nejčastěji zaměřují stojící ruskou techniku v okolí okupovaného Soledaru. Souřadnice s cílem útoku předává jednotce rozvědka operující v první linii. Jsou dny, kdy vypálí na nepřítele i desítky střel. Jsou ale i takové, kdy hodiny tráví čekáním na rozkazy.
Poté co ale dostanou pokyn k palbě, musí naopak rychle změnit pozici. „Zaměříme tak dva až tři cíle a změníme lokaci, aby nepřišel žádný protiútok,“ popisuje velitel baterie Roman. Z kraje invaze totiž právě odvetnou palbou nepřítel ničil značný počet zmíněných strojů. I proto je později začala ve velkém nahrazovat technika ze Západu.
Na jaře tvořily houfnice sovětské ráže 122 a 152 milimetrů páteř ukrajinského dělostřelectva. Za uplynulý rok se ale situace dramaticky změnila. Hlavní sílu teď tvoří děla ráže 155 milimetrů dle standardů NATO.