Největší teroristický útok na území Česka, po kterém zůstali dva mrtví čeští občané a miliardové škody, zůstane bez trestu. Po letech se přišlo na to, že výbuch muničních skladů ve Vrběticích měli na svědomí důstojníci ruské tajné služby GRU. Útok ale letos skončil bez obvinění. Reportéři ČT zjistili, že vyšetřování provázely zásadní spory mezi policií a dozorujícím státním zástupcem. Ten neumožnil policistům provést domovní prohlídku u lidí podezřelých ze spolupráce s GRU, manželů Šapošnikových, kteří v celém případu hráli zásadní roli. Natáčely Jana Neumannová a Adéla Paclíková.
Reportéři ČT: Útok ruských agentů ve Vrběticích zůstane bez trestu
Reportéři ČT: Nepolapitelní (zdroj: ČT24)
Vyšetřování výbuchu dvou muničních skladů z roku 2014 se dlouho táhlo. Průlom nastal až v roce 2018, když britská policie označila za podezřelé z otravy dvojitého agenta Sergeje Skripala dva důstojníky ruské tajné služby GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina. Ti totiž dokonce vystoupili v ruské televizi, kde se snažili vysvětlit, že v Salisbury byli jen jako turisté, ne jako vražedné komando.
„Kolega při seznámení se spisem odhalil, že naše zjištění k fotografiím a totožnosti osob se shodují s osobami, které se začaly objevovat ve veřejném prostoru po útoku v Salisbury,“ popisuje šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiří Mazánek.
Policie podrobně popsala, jak se pohybovali oba muži na území Česka v době výbuchu muničních skladů. Přiletěli letadlem pět dnů před výbuchem do Prahy, kde se ubytovali. Na cestě zanechali řadu stop. Že by se dostali do muničního skladu, ale policie zadokumentováno nemá.
„Nemáme pevný důkaz pro to, že tam fyzicky byli, byť to samozřejmě předpokládáme,“ říká Mazánek. Policie před půl rokem vyšetřování výbuchu odložila. Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) to bylo jen proto, že Rusko odmítá spolupracovat. Detektivové ale dál zkoumali, kdo agentům GRU v Česku dlouhodobě pomáhal. Zaměřili se na manžele Nikolaje a Elenu Šapošnikovy.
Údajná intervence Grosse
Manželé Šapošnikovi jsou bývalí občané Sovětského svazu, kteří u nás na počátku devadesátých let získali politický azyl. Nikolaj pak pracoval pro firmu Imex Group, jejíž sklady ve Vrběticích vybuchly. Reportéři ČT je navštívili poprvé před dvěma lety v jejich vile v Řecku. Jejich role tehdy nebyla jasná. Šapošnikov již zemřel.
Zatímco Nikolaj získal v Česku občanství relativně snadno, Elena o něj žádala šestkrát. „My dnes naprosto prokazatelně víme, že občanství získala na základě poskytnutí nepravdivých informací a podvodu,“ říká vrchní ředitel sekce vnitřní bezpečnosti ministerstva vnitra Jan Paďourek. Celý proces byl prý velmi nestandardní. „České státní občanství získala na základě intervence, nebo řekněme rozhodnutí tehdejšího ministra vnitra, pana (Stanislava) Grosse,“ dodává Paďourek.
Podle Paďourka rodina v Česku fungovala „standardně“. „Jejich úkolem bylo, aby se tady etablovali, aby si našli ubytování, zaměstnání, přátele,“ popisuje. Podle právního zástupce Imex Group Šapošnikov do společnosti nastoupil v roce 2006. Pracoval tam jako obchodní zástupce ve vztahu k ruskojazyčným státům. Na kolegy působil přátelsky.
„V kontextu toho celého příběhu, o kterém mluvíme, jsem bytostně přesvědčen, že celá tato aktivita byla součást dlouhodobě připravované zpravodajské operace,“ tvrdí Paďourek.
Rekonstrukce: Nikoliv přátelská, ale služební komunikace
Podle policejních dokumentů Reportéři ČT zrekonstruovali, co před výbuchy Šapošnikovi dělali. S kým se potkávali a jakou vedli mailovou komunikaci s důstojníky elitní skupiny GRU. Když do výbuchu ve Vrběticích zbývaly zhruba tři týdny, Šapošnikovi přijíždějí z Řecka, kde žijí, zpátky do Česka. Policisté jejich cestu podrobně zmapovali. Ví, že jeli ze zdravotních důvodů autem, či kde tankovali. V té době také přichází Šapošnikové e-mail.
„Dobrý den, Eleno, zasílám žádost o návštěvu ve skladech (pokud je potřeba). V případě potřeby zašleme kopie pasů,“ píše se v něm. V mailu je v příloze žádost státní komise pro národní bezpečnost republiky Tádžikistán. Píše se v ní, že posílají dva pracovníky, kteří mají prohlédnout munici a zbraně uložené ve Vrběticích. Šapošniková na e-mail brzy odpovídá.
„Andrušo, ahoj. Blahopřejem k narozeninám! Chtěli bychom ti popřát osobně. Budeš na Skypu?“ píše žena. Dva pracovníci, které měl údajně Tádžikistán poslat, ale ve skutečnosti byli podle policie důstojníci GRU Čepiga s Miškinem. Šapošnikovi byli v kontaktu dokonce s šéfem jednotky 29155 ruské GRU Andrejem Averjanovem.
„Je to člověk, který stál v čele speciální jednotky, která měla za cíl eliminaci nepohodlných osob, které jaksi působily proti zájmům Ruské federace v zahraničí, ale i (organizaci) dalších záškodnických a teroristických činů,“ vysvětluje Paďourek.
Na začátku října 2014 odjíždí manželé Šapošnikovi i s dcerou do Lisabonu. Zde se setkávají právě s generálem Averjanovem. Do výbuchu zbývá dvanáct dní. Po návratu z Lisabonu přichází Šapošnikové e-mail z adresy, kterou používala GRU: „Ahoj! Zašli, prosím, adresu firmy.“
Šapošniková tvrdí, že nevěděla, kdo Averjanov je, podle Paďourka to ale není pravda. „Je to lež i z toho důvodu, že máme k dispozici mailovou komunikaci mezi Averjanovem a Šapošnikovou, a tam je jednoznačně prokázáno, že to nebyla žádná přátelská komunikace, ale velmi, velmi služební komunikace,“ říká.
Agenti odlétají z Evropy v době výbuchu
Zpět v Česku Nikolaj komunikuje s tehdejším majitelem firmy Imex Petrem Bernatíkem mladším. O jejich komunikaci z policejních dokumentů vyplývá, že se šest dní před výbuchem Šapošnikov schází s Bernatíkem ve vinárně. Tráví zde odpoledne a večer. Během jejich schůzky přichází Bernatíkovi e-mail.
„Zpráva neobsahuje žádný text, na nic nenavazuje, před ani po ní nikdy neproběhla komunikace mezi těmito adresami, a i veškerá starší komunikace s partnery z Tádžikistánu probíhala jiným způsobem. Zpráva obsahuje pouze předmět Pasport a přílohu, ve které se nachází dva soubory obsahující fotokopie tádžického pasu na jména Ruslan Chalimovič Tabarov a moldavského pasu na jméno Nicolai Popa. Z obou fotografií byla odstraněna metadata,“ píše policie.
Imex Group už dříve slovy svého právního zástupce reagovala, že pro to nemá vysvětlení a neví, jaké jsou „zpravodajské hry Ruské federace“.
Manželé Šapošnikovi 13. října odjíždějí do slovenských lázní Bešeňová, kde se setkávají s dalším členem GRU, Alexejem Kapinosem. Na stejném místě se v té době pohybuje i Andrej Averjanov. Do výbuchu ve Vrběticích zbývají pouhé tři dny. Právě v této době jsou už na území Česka důstojníci GRU Čepiga s Miškinem, přejíždí z Prahy do Ostravy, kde naposledy policie jejich pohyb zmapovala. Podle detektivů následně nastražili výbušninu ve vrbětickém skladu.
Policie zmapovala pohyb několika agentů GRU. Všichni odlétají ze střední Evropy zhruba v době, kdy vybuchl muniční sklad. Nedlouho poté dostala Šapošniková podle zahraničních investigativních novinářů vyznamenání Hrdinka Ruska.
„To patří mezi opravdu jedno z nejvyšších ruských vyznamenání, které se samozřejmě nedávají emigrantům, kteří požádají o politický azyl v nějaké cizí zemi, ale dávají se lidem, kteří vykonali něco z hlediska ruských zájmů ve prospěch Ruské federace,“ vysvětluje Paďourek. Investigativní novináři navíc tvrdí, že Šapošniková měla také ruský pas.
Policie a státní zástupce se neshodli
Ani pas, ani vyznamenání však vyšetřovatelé fyzicky neviděli, přestože jde o velmi důležité důkazy. Vyplývá to z policejních dokumentů. U Šapošnikových totiž nebyla provedená domovní prohlídka. O její realizaci policie státního zástupce žádala. Ten s ní ale nesouhlasil.
„Dozorový státní zástupce tyto podněty neakceptoval. V případě návrhu na provedení domovní prohlídky nebylo zjištěno žádné důvodné podezření, že by se v objektu, jehož prohlídka byla navrhována, mohla nacházet věc důležitá pro trestní řízení, tedy důkaz, který by mohl mít pro trestní řízení význam,“ sdělil krajský žalobce v Brně Jan Sladký.
Nebyl to ale jediný spor detektivů a státního zástupce. Policisté také chtěli, aby žalobce požádal o provedení pitvy Šapošnikova, který nedávno zemřel. Chtěli si být jistí, že lze vyloučit cizí zavinění.
„O provedení soudní pitvy těla zemřelého pana Šapošnikova státní zástupce nepožádal z toho důvodu, že české orgány činné v trestním řízení neprováděly úkony trestního řízení směřující k objasnění úmrtí pana Šapošnikova na území cizího státu,“ sdělil Sladký.
Policie a státní zástupce se ve finále neshodli ani na tom nejdůležitějším – zda Šapošnikovou obvinit z vyzvědačství. To policie navrhla. Šapošniková se ho měla dopustit i v jiných případech než jen v kauze Vrbětice. Podle žalobce však detektivové neprokázali, že by žena věděla, že je v kontaktu s agenty GRU. Odložení případu Šapošnikové pak potvrdilo i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.
„Musela velmi dobře vědět, s kým má tu čest, o tom nemám pochyb,“ míní Mazánek. Policie to tak uvedla i ve svém usnesení.
„Osobně musím říci, že jsme to skutečně vážili na laboratorních vahách, protože ta věc byla hraniční, zda potvrdit názor státního zástupce, nebo jít v podstatě proti němu a potvrdit názor policejního orgánu,“ říká vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Dragoun. Zároveň ale vytýká žalobci, že jeho komunikace s policií nebyla v pořádku.
„Nebudu zastírat to, že došlo k určitým nevhodným komentářům a hodnocení práce policie ze strany státního zástupce,“ přiznal Dragoun. Státní zástupce z Krajského státního zastupitelství v Brně Martin Malůš se k tomu odmítl vyjádřit.
„Z mého pohledu jsou Vrbětice natolik závažná kauza, že tam určitě měly být napřeny velké kapacity tak, aby tam vše proběhlo bezproblémově,“ sděluje právník z Transparency International Petr Leyer. Případem se bude ještě zabývat nejvyšší státní zastupitelství.
„Myslím, že nás může uklidnit alespoň konstatování, že prozrazený agent už není agent a že snad už paní Šapošniková nebude pokračovat v těchto aktivitách,“ uzavírá Paďourek.