Češi jsou v posledních letech v oblasti práv a svobod nejdál od vzniku samostatného Československa před 105 lety. V Událostech, komentářích to řekl ústavní právník Marek Antoš. Jeho slova potvrdila i socioložka z Akademie věd Paulína Tabery, podle které si ale řada lidí pod pojmem svoboda slova představuje něco jiného. Ředitel odboru výzkumu a vzdělávání z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Hlaváček potvrdil, že ve společnosti je z dějin samostatné republiky nejpozitivněji vnímán rok 1989.
Podle ústavního právníka máme nejvíc svobody od vzniku republiky. Většina lidí to tak vnímá, potvrdila socioložka
20 minut
Události, komentáře: Debata o stavu české společnosti po 105 letech od vzniku republiky
„Československá společnost se za těch 105 let velmi proměnila. Kdybychom měli hovořit o nějaké kvalitě občanské společnosti nebo naší demokracie, tak bych možná diváky trochu překvapil nebo šokoval, kdybych řekl, že těch posledních třicet let je to nejlepší, co jsme za těch posledních 105 let zažili,“ uvedl Hlaváček.
Podle Hlaváčka v těch 105 letech nebylo moc kontinuity. „Je to dvacet let první republiky, pak od roku 1938 do roku 1989 dva protektoráty – nacisticko-německý a sovětsko-ruský. No a pak ta naše samostatnost po rozpadu sovětsko-ruského impéria a od roku 1993 samostatná Česká republika, což je přes všechny problémy velmi úspěšný projekt,“ konstatoval.
Svoboda projevu
Antoš je přesvědčen o tom, že Česko je z pohledu občanských práv a svobody tak daleko, jak nikdy předtím nebylo. „Je to dáno jednak vnitrostátními garancemi, ale nakonec i tím, že jsme součástí demokratické Evropy, že u nás platí mezinárodní dokumenty o ochraně lidských práv, že si občané mohou stěžovat nejenom u Ústavního soudu, ale i u Evropského soudu pro lidská práva,“ řekl.
Podle Tabery se při průzkumech ukázal pocit veřejnosti, že v oblasti práv a svobod se dnes má mnohem lépe než v minulosti. „Ale to, co si lidé pod svobodou slova přestavují, může mít samozřejmě různou náplň, ta je daná jednak subjektivním pocitem, ale je kodifikovaná v právu. Právo nám říká, kam až můžeme zajít,“ vysvětlila.
Antoš ale upozornil, že řada lidí v Česku má pocit, že jsou jim práva upírána. „Mluví se o tom, jak je společnost rozdělená, třeba i pokud jde o sociální kapitál, o vzdělání, o to, jak dostupné jsou právní služby pro jednotlivce. Pokud někdo neví, jak se sebou naložit a jak se ve světě orientovat, tak samozřejmě ani to právo mu nepomůže,“ uvedl.
Česká společnost ale podle Tabery zastává společné hodnoty a je schopna se domluvit na některých základních tématech. Jsou však i taková, na kterých se neshodne.
Tabery také upozornila na fenomén sociálních sítí, díky kterým se některým lidem stírá to, co je soukromé a co veřejné. „Všechno je zaznamenáváno, je to de facto veřejné, a pokud si nenastavíte dobrou ochranu svého účtu, je to velmi často dohledatelné,“ řekla.
Co se nejvíc podepsalo na české mentalitě?
Všechny události, které se za posledních 105 let staly, nějakým způsobem formovaly českou společnost. „Má to dvě roviny, a to je subjektivní paměť, osobní nebo rodinná, a také to, jak se o některých událostech píše ve školských učebnicích,“ řekl Hlaváček. Nejpozitivněji je podle něj vnímán rok 1989. „Státní svátek 17. listopadu se slaví asi nejspontánněji,“ dodal.
„Nepodceňoval bych roky 1938 a 1968, které v naší společnosti fungují velmi zvláštně, jako taková zvláštní výmluva. My se rádi stavíme do role nikoliv subjektu, ale objektu, třeba dokonce i oběti. To pro sebevědomý politický národ není úplně dobrá záležitost,“ míní Hlaváček.
Kam Česko směřuje
Tabery potvrdila, že lidem i politické reprezentaci asi chybí vize, která by nebyla politicky zpochybňovaná s každými volbami do sněmovny. „Minimálně na úrovni politických stran asi nevznikají takové texty, které bychom mohli považovat za nějaké dlouhodobé plánování. Na druhou stranu ve veřejném mínění nacházíme nějaké pevné body,“ řekla a zmínila například členství v NATO, které je podle sociologů ve společnosti vnímáno pozitivně.
Jiank je to s Evropskou unií, Česko podle Tabery nepatří mezi země, kde by byla důvěra v EU největší. „Ale v posledních letech překvapivě, když se podíváme na data Eurobarometru, přece jen důvěra v evropské instituce pomalu stoupá, takže se zdá, že i ten euroskepticismus začíná být vyvažován nějakým realističtějším pohledem,“ doplnila.
