Praha - Vězeňská služba spolu s policií včera překazila přípravy na vzpouru v několika věznicích, kterou údajně iniciovali členové takzvaného Berdychova gangu. Policie zabavila zbraně, vězňové chystali i útěk. Nejznámější vězeňskou vzpourou v novodobé historii zůstávají měsíční nepokoje, ke kterým došlo v březnu 1990 v Leopoldově na Slovensku. V historii samostatné České republiky pak proběhly největší protesty v roce 2000 ve Vinařicích. Častější a také úspěšnější než hromadné akce bývají útěky jednotlivců, což se před 11 lety povedlo Jiřímu Kajínkovi, později pak třeba dvojici Roman Čabrada, Rostislav Roztočil. Vězňům se také občas podaří uprchnout během převozu, například Pavla Tauchena osvobodila během cesty na lékařské vyšetření jeho ozbrojená manželka.
Protesty v Leopoldově nepřímo spustila prezidentská amnestie, po které opustila brány vězení velká část vězňů, což se nelíbilo těm, kteří za mřížemi zůstali. Vězni zprvu protestovali hladovkou, která ale přešla v násilnosti. Do ničení se zapojilo na 200 vězňů a vzpouru potlačil až rázný ozbrojený zásah více než tisícovky policistů, vojáků a dozorců. Jeden vězeň zahynul.
Největší vězeňský protest v historii samostatného Česka pak vypukl začátkem ledna 2000 ve Vinařicích. Nepokoje trvaly týden a zapojili se do nich vězni z celkem 33 věznic. Důvodem protestů, které začaly jako hladovka a přerostly v otevřený odpor proti vězeňskému řádu, byly nové přísnější předpisy a špatné sociální podmínky ve věznicích. Nikdo z protestujících nebyl trestně stíhán, padly jen kázeňské tresty a vězni museli uhradit škody.
V listopadu 2001 pak policie překazila další připravovanou vzpouru, která měla sloužit k osvobození bossů ruskojazyčných mafií. Nepokoje tehdy vězni připravovali v 11 věznicích, vzpoura byla organizována i zvenku. Do akce se zapojilo 1 200 policistů a dozorců, 19 vězňů - hlavních organizátorů - bylo rozmístěno do jiných věznic a vězeňská služba jim zpřísnila režim.
Nejslavnějším českým vězněm, kterému se podařilo z vězení utéci, je doživotně odsouzený Jiří Kajínek. O jeho osudu vznikl dokonce i film. Kajínek unikl v říjnu 2000 z nejpřísněji střežené věznice na Mírově a policie jej dopadla až po dvou měsících. Před šesti lety pak vzbudil pozornost i dvojnásobný útěk z plzeňské věznice Bory, odkud uprchli Roman Čabrada a Rostislav Roztočil, oba odsouzení za vraždu. Roztočil, který se stále marně snaží o zbavení viny, se za dva týdny sám přihlásil v Německu, Čabradu zatkli po měsíci ve Francii.
Poměrně často se vězňům daří uniknout během převozu. Z poslední doby je znám případ Pavla Němečka, kterého v únoru 2008 osvobodil ozbrojený společník na sokolovské poliklinice, kam přijel na ošetření. Němeček, na rozdíl od svého komplice, stále uniká. Před dvěma lety - také na poliklinice, tentokrát v Plzni - osvobodila vězně Pavla Tauchena jeho manželka Dagmar. Pár ale již druhý den objevila policie, Tauchen se poté zastřelil, jeho manželku postřelili zasahující policisté; později jí soud vyměřil podmíněný trest.
