V byznysu s pohledávkami se točí miliardy. Ještě před lety platilo, že kvůli nejrůznějším poplatkům mnohdy drobné dluhy několikanásobně narostly. Novela zákona, která nařizovala exekuce, jež vznikly z menších dluhů a nebylo na nich nic splaceno, zastavit. V kanceláři exekutora Juraje Podkonického ale s pomocí jednoduchého triku tisíce těchto exekucí pokračovaly dál. Nejvyšší správní soud uznal Podkonického vinným. Případ popisují Reportéři ČT.
Miliony za korunu. Exekutor měl dluhy ukončit, trikem ale pokračovaly
17 minut
Reportéři ČT: Miliony za korunu
Případ, kvůli němuž někdejší prezident Exekutorské komory a majitel jedné z největších exekučních kanceláří v zemi, soudní exekutor Juraj Podkonický stanul před kárným soudem, souvisí s porušením zákona při vyřizování tisíců takzvaných bagatelních exekucí. Jde o takové exekuce, kde jistinu, tedy základ, tvoří dluh do výše 1500 korun.
„Naprostá většina těchto pohledávek je tvořena dluhy za jízdu načerno v dopravních podnicích, přičemž Pražský dopravní podnik v tom hraje prim, jsou tam koncesionářské poplatky, například některé malé dluhy na pojištění a tak dále,“ popisuje vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni Daniel Hůle.
Byznys a pasti
Když dlužník pokutu nebo podobný nedoplatek neuhradil, převzal vymáhání exekutor. Dluh pak kvůli penále a nejrůznějším poplatkům zpravidla narostl na několikanásobek původní výše. Z nedoplatků v řádech stokorun tak vznikaly závazky za desetitisíce. Pro exekutory a obchodníky s pohledávkami to byl byznys, obyčejní lidé se pak ale snadno dostávali do pastí, z nichž neměli východisko.
Aby statisíce lidí mohly začít fungovat, aniž by je dusily staré exekuce za původně drobné dluhy, schválili poslanci novelu zákona, která od 1. ledna 2022 změnila pravidla hry. Bagatelní exekuce, kde se v posledních třech letech nevymohlo vůbec nic, musel nově exekutor povinně zastavit.
„Pro chudé dlužníky by to bylo v té době neřešitelné a takhle dostali šanci se trochu postavit na nohy. (...) Měli větší šanci se dostat do ekonomické aktivity, aby se nepohybovali někde v šedé zóně, pracovali načerno a tak dále,“ dodává Hůle.
Výjimku tvořily jen ty případy, kdy věřitel, pro něhož je dluh vymáhán, tedy v řeči práva oprávněný, složí zálohu na pokračování exekuce ve výši pět set korun. „Krokem ze strany soudního exekutora mělo být to, že zašle výzvy oprávněným ke složení zálohy ve výši pět set korun na každé exekuční řízení,“ dodala ředitelka odboru dohledu a kárné agendy ministerstva spravedlnosti Kateřina Skalková s tím, že šlo o podmínku, aby exekuce mohly pokračovat dále.
Zaplacená koruna
Jenže v polovině roku 2022 nevládní organizace Člověk v tísni, která lidem v dluzích poskytuje poradenství, zjistila a poté na sociálních sítích zveřejnila, že právě Juraj Podkonický exekuce nezastavuje. A to i přesto, že dlužník osobně nic nesplatil a věřitel zálohu neuhradil.
„My jsme přišli na to, že u řady našich klientů nebyla zastavena exekuce, i když tři roky podle nás a podle té zkušenosti nebylo nic zaplaceno. A pak jsme zjistili, že nebyla zastavena z toho důvodu, že za dlužníka zaplatil někdo jiný korunu pohledávky,“ vysvětluje Hůle.
„Na základě postu na sociální síti Člověka v tísni jsem nařídila mimořádnou kontrolu Exekutorského úřadu,“ vzpomíná Skalková. Dodala, že kolegyně poté dorazily na úřad a provedly kontrolu na místě. Detailně zmapovaly šedesát konkrétních případů exekucí, které Podkonického úřad nezastavil, ačkoliv mu to zákon přikazoval, čímž podle ministerstva zjevně obcházel zákon.
Podkonický udržoval tisíce exekucí
Ve všech případech to zdůvodnil tím, že se exekuci daří částečně vymáhat. Do exekucí přitom byla vždy složena jen jedna koruna. Opakovaně za zády dlužníků s jediným cílem – aby vzniklo zdání, že exekuce není mrtvá a není třeba ji podle zákona zastavit.
„Kontrolní vzorek, ze kterého vycházíme, je šedesát případů, nicméně z dokumentů, které jsme v rámci celé věci viděli, vyplývá, že jich bylo ve skutečnosti mnohem víc,“ podotýká Skalková. Z podkladů zajištěných kontrolou následně vyplynulo, že kvůli vkladu jedné koruny Podkonický pokračoval ve více než osmi tisících exekucí, které měl podle ministerstva dávno zastavit.
„Nepostupoval tak, jak ten zákon předpokládal. Tam zjevně nebylo zaplaceno, ta jedna koruna nemohla být platba ve prospěch povinného, ale tvářila se tak,“ vysvětluje Skalková. Podle Hůleho je zaplacení koruny absurdní. „Evidentně tam nejde o splacení dluhu a je to zjevně nějaká obstrukce. Pak se dokonce ukázalo, že ten, kdo skládal peníze v konkrétních kauzách, byl člověk, který byl přímo napojený na věřitele,“ dodal Hůle.
Tím, kdo do tisíců exekucí složil po jedné koruně, aby obešel zákon, byl jedenapadesátiletý Robert Adolf. Peníze v úřadu Podkonického složil 28. prosince 2021, tedy pouhé tři dny před začátkem platnosti novely zákona. Adolf se s reportéry ČT o této činnosti bavit nechtěl.
Firmy s podivnými sídly ušetřily miliony
Bylo zjištěno, že korunovým vkladem zajistil Adolf pokračování exekucí, ale také ušetřil milionové náklady dvěma firmám, pro které Juraj Podkonický dluhy vymáhal. Za pokračování exekucí by musely zaplatit zálohu 500 korun na každou z nich – a protože jich bylo v součtu přes osm tisíc, ušetřily na poplatcích přes čtyři miliony korun. Jednou z nich byla firma AQ fin. Sídlo má zapsané v pražské Libni, v domě, kde nikdo pracovat nemůže, protože jak reportéři zjistili, je v rozpadlém stavu.
Druhým a významnějším držitelem balíku pohledávek byla pražská společnost Tessile Ditta. Robert Adolf je jejím manažerem a jediným členem dozorčí rady. V domě, kde má společnost sídlit, o ní známky nejsou.
„Pokud byl věřitelem Tessile Ditta, tak to byly pohledávky s velkou pravděpodobností Pražských dopravních podniků, to znamená, že ti lidé jeli na černo,“ podotýká Hůle. Firma v minulosti ve velkém vymáhala dluhy za černými pasažéry Pražského dopravního podniku. K byznysu s pohledávkami, v němž se točí stamiliony, ji městská firma dopomohla už v roce 2008, aniž by vyhlásila tendr.
Kdo přitom firmu Tessile Ditta vlastní, není dodnes zřejmé. Jediným akcionářem je neprůhledná společnost Kolva se sídlem ve středoamerické Panamě. Robert Adolf reportérům potvrdil, že majitelem je někdo z Panamy, ale odmítl komentovat, jestli je v Česku někdo, kdo by mohl za firmu vystupovat.
Pro firmy AQ fin, a především Tessile Ditta představoval korunový vklad do více než osmi tisíc exekucí nejen milionovou úsporu na nezaplacených zálohách. Především to pro ně byl způsob, jak si zajistit pokračování exekucí s šancí na vymožení dluhů v součtu za desítky milionů korun.
Podle Hůleho mohla být průměrná exekuce pro dlužníka ve výši třinácti či čtrnácti tisíc, přičemž takových případů bylo zhruba osm tisíc, celkem tedy šlo o sumu přes sto milionů.
Úřad exekuce nakonec zastavil, Podkonický dostal pokutu
Oběma firmám by v případě úplného vymožení exekucí připadla ale jen zhruba polovina, tedy padesát milionů korun. „Těch zbývajících padesát milionů byly vlastně už náklady exekuce, a to znamená toho exekutorského úřadu,“ podotýká Hůle s tím, že by šlo o příjem exekutorského úřadu, pokud by se částka vymohla.
Exekutorský úřad je v podstatě specifickým soukromým podnikem samotného exekutora. Vymožené peníze by tak zčásti dostal přímo Juraj Podkonický a jeho podřízení. Pracovnice Exekutorského úřadu Juraje Podkonického Hana Častulíková se k okolnostem případu odmítla vyjádřit.
Pod tlakem Člověka v tísni a ministerstva spravedlnosti, které na exekutora podalo kárnou žalobu, úřad Juraje Podkonického problematické exekuce nakonec zastavil. Protože korunové platby ale proběhly za zády a v neprospěch samotných dlužníků, kteří se nemohli bránit, měl je Juraj Podkonický chránit a exekuce zastavit okamžitě, ne až zhruba s půlročním zpožděním.
Právě proto jej Nejvyšší správní soud v dubnu uznal vinným z porušení zákona. Podkonický tak dostal pokutu dvě stě tisíc korun. „S rozsudkem, byť právně nesouhlasíme, tak se jím samozřejmě budeme řídit. Soud hovořil o obecné odpovědnosti, jedná se o takzvaný prostý delikt, nikoliv závažný kárný delikt,“ uvedl právní zástupce Podkonického Miroslav Kučerka.
Podle Skalkové sice shledal soud kárný delikt jako prostý, ale „je podstatné to, že bylo jednoznačně řečeno, že to jednání je nepřijatelné,“ uvedla. „Každé pochybení při výkonu exekutorské profese samozřejmě neposiluje její pověst. Ale to platí ve všech oborech,“ podotkl prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík.
Samotný Podkonický se vynesení rozhodnutí soudu kvůli nemoci nezúčastnil. České televizi však poslal stručné vyjádření. „Prozatím nemám písemné vyhotovení k dispozici. Pokud je mi však známo, tak kárný senát nekonstatoval, že k obcházení zákona došlo z mé strany, ale ze strany věřitele, o čemž svědčí i rozhodnutí, že se jedná o neúmyslný kárný delikt,“ napsal Podkonický.
Není to přitom poprvé, kdy Podkonický jako exekutor pochybil. V minulosti jej kárný soud uznal vinným už v jiných dvou případech a ministerstvo společně s běžnými soudy mu jen v letech 2020 až 2022 uložily celkem čtrnáct výtek.
Podle Skalkové Podkonický dostal výtky, které momentálně projednávají správní soudy, některá projednávání jsou ale také ukončena. Právě kvůli opakovaným pochybením, ale i rozsahu a závažnosti poslední kauzy navrhoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) pokutu pro exekutora ve výši 400 tisíc korun. Přestože ji soud snížil na polovinu, tedy dvě stě tisíc, i tak je to nebývale vysoký peněžitý trest. Podle soudu není pochyb, že úhradami korunových vkladů došlo k porušení zákona.
Tento právní názor právní zástupce Podkonického Kučerka ale nesdílí. „Nemyslím si, že ale dopadal na pana doktora Podkonického. Myslím si, že to obcházení zákona dopadalo možná na toho, kdo platil, nebo kdo s tím přišel,“ dodal Kučerka. Adolf řekl, že v žádném případě nebyla snaha vkládáním peněz obejít zákon. „Všechno bylo legitimní,“ tvrdí.