Téměř polovina českých dětí na vlastní kůži zažila kyberšikanu. Rozhodně to ale není problém jen školáků, kybernásilí čelí i řada dospělých. Nové způsoby, jak někomu ublížit, přicházejí s rozvojem moderních technologií. „Ve virtuálním prostoru sdílíme řadu materiálů bez rozmyslu, a na jejich základě se pak stáváme obětí kyberšikany,“ vysvětlovala ve Studiu 6 psycholožka Martina Viewegová.
Podle psycholožky z Policejní akademie Ludmily Čírtkové dochází u dospělých ke kyberšikaně nejčastěji mezi bývalými partnery, jde dokonce o víc než polovinu případů.
„Další varianta se nazývá umanutý ctitel nebo též nekompetentní nápadník: Jde o muže i ženy, kteří se domnívají, že konečně našli svou velkou pravou lásku, za kterou stojí bojovat. Takže urputně obtěžují kontakty a domnívají se, že jde jen o to, aby pronásledovaný pochopil, že jsou pro něj ti praví,“ vysvětluje Čírtková.
Zneužity mohou být fotky, videa i soukromá konverzace
Zatímco stalking je od roku 2010 v Česku trestným činem, tak kyberšikana jako taková v zákoně upravená není. Ale třeba stalking prostřednictvím mobilního telefonu či e-mailu pod ni spadá. „Je to kyberprostor, který bude vždycky napřed než my lidé, a zároveň než veškerá legislativa,“ dodává Viewegová.
Vedle stalkingu pod kyberšikanu spadá i pořizování fotek či videí, kvůli kterým je pak člověku buď vyhrožováno, nebo je naopak zesměšňován. Další formou může být hromadné oslovování přátel třeba na Facebooku, kdy agresor zapojuje celou sociální síť.
Po rozvodu nebo rozchodu partnerů někdy přichází pornopomsta, kdy jeden z bývalých partnerů zveřejní intimní fotky či videa toho druhého, často i kvůli jejich finančnímu obohacení.
„Zneužity mohou být nejen fotografie, ale prakticky jakákoliv konverzace, která v kyberprostoru probíhá. Která se třeba jeví jako skrytá, ale spousta lidí nedomýšlí, že cokoliv, co do kyberprostoru vložím, tak za určitých podmínek může být veřejné. Stačí, aby někdo prolomil účet nebo aby někdo část konverzace někam přeposlal, ofotil, a už může být zneužita proti mně,“ varuje Martina Viewegová.
Psychické násilí často na první pohled nepoznáme
Psychické násilí může být na rozdíl od toho klasického plíživější, na první pohled často nejde poznat. „Déle to trvá, že si sama oběť uvědomí, že je vůbec obětí. Na co často narážíme: že si dítě myslí, že to časem přestane. Jenže většinou nepřestane a s přibývajícím časem je problém ještě větší. Čím dřív si řeknu o pomoc, tím spíš je pravděpodobnost, že se problém vyřeší,“ apeluje psycholožka.
Rodiče mohou u svého potomka poznat kyberšikanu podle několika příznaků: Je schoulenější, může být plačtivější, zhorší se mu školní prospěch, nechce chodit na internet, nechce chodit do školy a mohou nastat i somatické projevy, jako bolesti břicha nebo hlavy. „Horší je to pak u puberťáků, kdy nepoznáte, jestli je to jeho nálada, nebo reakce na to, že se něco děje,“ dodává Martina Viewegová.
Určitě ale nejde jako prevenci kyberšikany zakázat dítěti, aby chodilo na internet. „To bychom z něj spíše udělali oběť. Ve chvíli, kdy jim to zakážeme, tak to dítě si způsob stejně najde, ale pak se bojí nám říct, že se mu něco stalo,“ upozorňuje psycholožka.
Obětí kyberšikany žáci i učitelé
Jak na základních, tak na středních školách v Česku jsou nejčastější formou šikany urážky, nadávky, ponižování a jiné slovní útoky. Kyberšikana je pak na druhém místě. Ministerstvo školství proto začalo školám nabízet konkrétní návod, jak řešit klasickou šikanu i útoky ve virtuálním světě.
Jenže podle výzkumu olomoucké Univerzity Palackého se stal obětí kybernetického útoku i každý pátý učitel. K napadání kantorů dochází nejčastěji na sociálních sítích, útočníci využívají ale i mobilní telefon, e-mail, veřejný chat a internetové stránky. Ve čtyřiceti procentech případů stojí za agresí žáci.
