Modernizace italského ropovodu TAL má ukončit závislost Česka na ruské ropě. „Po dokončení budeme mít jednu z nejmodernějších ropovodných struktur v Evropě,“ prohlásil v pořadu Události, komentáře ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN). Místopředseda hnutí SPD Radim Fiala oceňuje snahu vlády diverzifikovat rizika spojená s dovozem ropy. Ruský plyn je ale v Evropě stále potřeba, uznávají oba politici.
Česko se závislosti na ruské ropě může zbavit už v polovině příštího roku. Termín záleží na tom, kdy bude hotové rozšíření italského transalpinského ropovodu (TAL). Do tuzemska by po dokončení projektu mělo přitéct o čtyři miliony tun ropy ročně víc.
Opožděné dokončení může ohrozit dodávky, Síkela ale věří, že se ropovod stihne upravit a modernizovat včas. „Termín nejpozději v polovině příštího roku platí,“ ujistil ministr. „Navýšení dodávek bude primárně určeno pro Českou republiku. Jedná se o investici do naší vlastní bezpečnosti i do společnosti (Mero), jejíž jsme spoluvlastníkem. Jde o zásadní navýšení kapacity ropovodu, který je poměrně starý, ale do budoucna to bude znamenat, že budeme mít jednu z nejmodernějších ropovodných struktur,“ zdůraznil politik.
Fiala: Ruská ropa do Česka proudí i odjinud
Radim Fiala je rád, že se Česko snaží diverzifikovat rizika, tedy že chce ropu získávat i z jiných směrů než jenom z Ruska. „Myslím si, že je to správně,“ uznal. Podle něj je ale třeba si vyjasnit, co se bude považovat za ruskou ropu. Ta se totiž do Evropy dostává i tankery například z Turecka. „Tam pak člověk těžko zjistí, jaká část je ruské ropy, protože Turci obchodují s Ruskem i s tamní ropou,“ poznamenal. Proto nebudeme mít nikdy jistotu, že jsme bez ruské ropy, tvrdí.
Podle Síkely ale z úst zástupců vlády nikdy nezaznělo, že by Česko teď bylo nezávislé na ruské ropě. „Na té budeme nezávislí, až dokončíme tento projekt,“ upřesnil. Aby šedesátiletý ropovod zvládl nápor zvýšených dodávek, musí být modernizován. „Proto přibydou nové pohonné jednotky, nové motory a také kogenerační jednotky, které budou snižovat energetickou náročnost, a zároveň budou vyrábět teplo, které zvyšuje vazkost ropy, což pomůže tomu, aby lépe protékala,“ osvětlil Síkela.
Tento krok Fiala vítá, je ale třeba hledat i další možnosti, míní. Podle něj je třeba se dívat do budoucna a pracovat na tom, aby se nestalo, že ropa bude chybět.
Česko je přitom podle Síkely jedním z řady států, které se přiklání k omezení nákupu ruské ropy a plynu, jelikož pomáhají financovat ruskou válečnou mašinerii na Ukrajině. „To že jsme zajistili nezávislost na ruském plynu, a že budeme mít úplnou nezávislost na ruské ropě, se nám vrátí v okamžiku, kdy Evropa začne uplatňovat další sankce a my nebudeme muset být jedním ze států, který bude ty sankce blokovat, protože bychom tím narušili energetickou bezpečnost naší země,“ je přesvědčený ministr.
Fiala namítnul, že může jít o marný boj. Pokud ruská ropa nepoteče do Evropy, tak poteče do Asie, do Indie či Číny. Plynovod mají v plánu až do Pákistánu, říká.
Plyn z Ruska do Evropy stále proudí
Co se týče plynu, je potřeba si uvědomit rozdíl mezi kompletním odstřižením a nezávislostí, upozorňuje Síkela. Česko před válkou na Ukrajině dováželo 99 procent zemního plynu z Ruska, letos je to v průměru 42 procent. V lednu to bylo dokonce šedesát procent. Žádný dodavatel se sice nehlásí k tomu, že by plyn z Ruska kupoval, nevztahují se na něj však sankce a nic tedy nebrání tomu, aby obchodníci levnější ruskou surovinu kupovali.
Podle Fialy není jiná možnost než plyn z Ruska čerpat. „Kdyby tu jiná možnost byla, tak ostatní evropské státy by šly někam jinam,“ uvedl. Myslí si, že sankce na ruský plyn by Česko poškozovaly. Ani s nově zajištěnými kapacitami z plovoucího LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu a naplněnými zásobníky by to spotřebu plynu v tuzemsku nepokrylo, míní. Pronájem terminálu zajistí asi třicet procent ročního odběru plynu Česka.
Pokud se podaří vyjednanou infrastrukturu dokončit, tak by se ceny plynu, které budou klíčové i pro ceny elektřiny, mohly udržet nízko, míní Síkela. Fiala vidí některá rizika, třeba vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje jsou nestabilní, a ceny mohou kvůli nervozitě trhu stoupat. Největší problém je ale podle něj v dekarbonizaci. V dlouhodobém horizontu ale ani on nepředpokládá výrazné navýšení cen, situaci ale nelze předvídat, stát se může cokoliv, uzavírá.
