Evropská komise by si neměla hrát na vládu, ale vrátit se ke své roli servisního úřednického aparátu – Unie ale zároveň potřebuje společného ministra obrany i financí. V interview ku příležitosti blížícího se patnáctého výročí českého členství v evropském společenství to prohlásil prezident Miloš Zeman. Rozhovor s ním vedl Vladimír Keblúšek.
Evropská unie potřebuje společného ministra financí i obrany, navrhuje prezident Zeman
Zeman pro ČT: Evropská komise by si neměla hrát na vládu Unie (zdroj: ČT24)
Pane prezidente, blíží se patnáctileté výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Jak se na těch patnáct let díváte?
Řeknu vám jedno číslo. To číslo je 750 miliard korun. A to je čistý zisk našeho vstupu do Evropské unie. Vím, že mě teď někteří krasoduchové budou kritizovat, že podceňuji věci, jako je svoboda cestování – nepodceňuji. Ale 750 miliard korun může znamenat celou řadu investičních projektů, které zlepšily život v naší republice.
Když jste před pěti lety při desetiletém výročí hodnotil rozsáhlé dotace, které do České republiky přišly, říkal jste, že jsme je nedokázali vždy plně využít. Zlepšilo se už čerpání dotací?
Obávám se, že ne příliš. Naštěstí je tady jev, kterému se říká kofinancování, to znamená, že k evropské dotaci musíte přidat určité procento z národních zdrojů. To zabraňuje plýtvání a vyhazování peněz za úplně nesmyslné projekty. Jako takový nesmyslný projekt se často uváděly rozhledny v údolích a myslím si, že bychom našli i případy daleko horší. Bohužel, a to už není vina Evropské unie, ne vždy dokážeme tyto prostředky efektivně využít.
Před pěti lety jste mluvil taky o tom, že proces integrace jde pomalu a že za deset let byste vedle evropského ministra zahraničí chtěl mít i evropského ministra financí a obrany. Trváte na těchto slovech?
Samozřejmě že ano. Byl tady Islámský stát a nebezpečí islámského terorismu je stále aktuální, takže evropského ministra obrany nepochybně potřebujeme. A pokud jde o evropského ministra financí… Víte, kolik je jenom v Holandsku českých firem? 1320. A víte proč? Protože Holandsko je daňovým rájem. My si pod daňovým rájem vždycky představujeme Karibik, ale to není úplná pravda. Holandsko a Lucembursko mají velmi nízké daňové sazby, proto tam chodí i naše firmy. Já bych byl pro to, aby se soutěžilo produktivitou práce, a nikoliv nízkými daněmi – a na to potřebujete evropského ministra financí.
A je toto směr, kterým má jít Evropská unie po brexitu?
V některých oblastech ano, v jiných oblastech ne. S hrůzou bych přijal, kdyby někdo navrhoval evropského ministra kultury. Kultura je svébytný fenomén, zakotvený v národních kulturách. Nechť se kultury vzájemně obohacují, ale nechť nad sebou nemají žádného superministra.
Pokud jde o ministra financí, státy se přece nechtějí zbavovat svých možností rozhodovat o daních, o financích, o příjmech do rozpočtu.
Víte, myslím si, že většina členských zemí Evropské unie by velmi uvítala, kdyby jejich firmy neodcházely do daňových rájů na území Evropské unie. Uvedl jsem dvě země, Holandsko a Lucembursko, a nejsem si jist, jestli tam nezapočítat ještě Lichtenštejnsko – nu a to by byl úkol pro evropského ministra financí.
Nedá se tomu zabránit jinak? Třeba lepší prací Evropské komise?
Evropská komise už boj proti daňovým rájům slibuje řadu let a bohužel vůbec nic nedokázala.
Komise by se měla vrátit k úřednické roli, soudí prezident
Prohlásil jste, že od nových europoslanců očekáváte, že budou eurokritičtí a že nebudou eurohujery. Jak to jde dohromady s představou silnější integrace a postů ministra financí a obrany?
Ano, ale řada postů se má zrušit. Mimochodem, i Evropská komise je přebujelá. A pokud jde o eurohujerství, podívejte se, vždyť brexit, upřímně řečeno, byl způsoben chybami Evropské unie. Byl způsoben právě eurohujerstvím, kdy jsme nebyli k Evropské unii dostatečně kritičtí. Vyjádřil bych to velmi jednoduše: Potřebujeme menší a efektivnější Evropskou unii. Když Andrej Kiska kdysi říkal, že Evropská unie je skvělý projekt, vždycky jsem dodával, že má špatné projektanty.
Znamená to, že by se Evropská unie měla vydat směrem zeštíhlení Evropské komise?
Jednak k posílení pravomocí Evropského parlamentu, protože to je snad jediný parlament, který nemá zákonodárnou iniciativu. A za druhé, ano, Evropská komise by si neměla hrát na vládu Evropské unie. Touto vládou by měla být Evropská rada složená z prezidentů nebo premiérů. Evropská komise by se měla stát normálním administrativním orgánem, jakýmsi úřednickým servisem, zatímco dnes se na ni díváme – a to je ta chyba – jako na vládu, nota bene na vládu, která chrlí desítky a desítky často zbytečných a detailních technických směrnic.
Evropští poslanci přišli hned s několika návrhy, jak po brexitu Evropskou unii změnit tak, aby získala zpět důvěru svých obyvatel. Je Evropská unie reformy vůbec schopná?
Počkejme, jak dopadnou evropské volby. Na nich hodně záleží, jestli se Evropská unie bude, nebo nebude reformovat.
Předseda EK Jean-Claude Juncker s předsedou ER Donaldem Tuskem
Britové se naprosto zesměšňují, Česko je ale na brexit připraveno
Pokud jde o brexit, tak na otázku, co se vlastně ve Velké Británii děje, nejsou schopni evropští politici odpovědět. Dokážete si vysvětlit, co se děje?
Je to organizovaný chaos. Nikdo pořádně neví, co vlastně dělat, a tak se předstírá aktivita, to jest neustálé zasedání parlamentu. Předseda dolní sněmovny mi byl docela sympatický, když prohlásil, že existuje usnesení ze sedmnáctého století, podle něhož se nemůže hlasovat o téže věci (dohodě o brexitu – pozn. red.) dvakrát nebo dokonce třikrát.
Brexit považuji za neštěstí pro obě strany, to znamená jak pro Evropskou unii, tak pro Velkou Británii. Na druhé straně jsem stoupenec referend, a nemohu tedy říkat: Jedno referendum nevyšlo, pusťme se hned do druhého. Smysl by měl odstup deseti let, ale rozhodně ne teď. Takže reálně se rozhodujeme mezi tvrdým a měkkým brexitem a je připravena odporně dlouhá smlouva, která má 530 stránek. Tak tuto smlouvu schvalme, a když se objeví nějaké problémy, jako je například irská pojistka, určitě se dají v průběhu let opravit. Schvalme tuto smlouvu a jděme od toho, protože upřímně řečeno – a já to říkám nerad, protože se nerad posmívám tak často, jak se mi přisuzuje – Britové se naprosto, ale naprosto zesměšňují. Paní premiérka Mayová nebyla schopná na poslední Evropské radě vůbec vysvětlit, o co se ve Velké Británii jedná, nedokázala odpovědět na jedinou konkrétní otázku, takže ať už to trápení skončí.
Váš odhad? Skončí jednání o odchodu tvrdým brexitem, nebo dohodou?
Jako bytostný optimista doufám, že to skončí dohodou.
Měla by se Česká republika ještě nějakým způsobem připravovat na možnost tvrdého brexitu? Jisté kroky už vláda podnikla, vidíte další prostor pro to, co by bylo potřeba?
Ne. Jan Hamáček mi říkal, že náš zákon, který umožňuje v případě tvrdého brexitu reciprocitu s Velkou Británií, byl dokonce tak inspirativní, že ho přejala velká část členských zemí Evropské unie. Myslím si, že tím jsme udělali maximum, co se dalo udělat.
Jinými slovy je podle vás Česká republika na tvrdý brexit připravena.
Ano.
Pokud jde o země V4, jaká bude jejich úloha po odchodu Velké Británie?
Stejná jako úloha České republiky, která je členem V4. Možná, že tam (v Británii po odchodu z Unie) bude hodně Poláků, ale myslím, že daleko méně Maďarů nebo Slováků. Je tam asi sto tisíc Čechů, i když odhady se liší. Naším bytostným zájmem, a zájmem všech zemí, je, aby lidé, kteří tam žijí, studují nebo pracují, nebyli diskriminováni.
Pojďme se podívat do budoucna. Jste zastáncem Evropské unie. Bude Evropská unie za dalších patnáct let existovat?
To možná ještě budu naživu, to by mi bylo devadesát… tak přijďte a zeptejte se. Protože jsem vám ale už řekl, že jsem bytostný optimista, tak nejen že bude, ale bude alespoň mírně reformována, aby se odstranily nejhorší byrokratické zhůvěřilosti, které dnes Evropská unie má.
Zeman stále žádá povinnou volební účast
Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004. Vzpomenete si, co jste v tu dobu dělal?
Velmi pravděpodobně jsem tehdy byl jako spokojený důchodce na Vysočině a tam jsem vstup spokojeně sledoval.
Jako premiér jste připravoval vstup České republiky do Evropské unie. Udělal byste s odstupem času něco jinak?
V zásadě ne. Chtěl bych ocenit všechny, kdo se přičinili o přijetí přibližně třiceti zákonů, které harmonizovaly naši legislativu s legislativou Evropské unie. To byla velká práce a všem ministrům za to patří dík.
Čekají nás evropské volby, které obvykle nevzbuzují masovou volební účast. Ve vánočním poselství jste mluvil o povinné volební účasti. Udělal jste v tomto ohledu nějaké kroky? Ptám se i proto, že o ní mluvíte od roku 2014.
Podívejte se, zatímco mně se postupně daří prosadit myšlenku přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů – a jsem rád, že to jde dopředu, snad už se to dostane i do parlamentu – tak s povinnou volební účastí mám potíže. Zanedbám teď pitomý argument, že ji zavedli komunisté, mimochodem… víte, že ne? Oni naopak zrušili Masarykův zákon o povinné volební účasti a formálně, a pouze formálně, volební účast povinná nebyla. Něco jiného je, že za komunistů se volební účast dosti drasticky vynucovala, i když ne zákonem. Ale argument je to hloupý.
Daleko silnější argument je ten, že když bude povinná volební účast, tak se výrazně zvýší počet voličů a prakticky žádná politická strana si nemůže býti stoprocentně jista, že rozšířený repertoár voličů půjde zrovna v její prospěch. A to je hlavní důvod obav a toho, proč je taková averze proti povinné volební účasti.
Takže jste se smířil s tím, že tento slib nebude naplněn?
Nikdy se nesmiřuji. Bojuje se dál a možná že ho budou prosazovat i moji nástupci.
Účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byla lehce nad osmnácti procenty. Považoval byste za úspěch, kdyby v letošních volbách byla účast minimálně stejná?
Osmnáctiprocentní nebo, chcete-li, dvacetiprocentní volební účast je katastrofa, která svědčí o nezájmu populace. I kdyby to bylo pětadvacet procent, je to pořád katastrofa.
Vezměte si volby do Senátu, kdy je ve druhém kole i pod dvaceti procenty. O co jde? Je to výraz nedůvěry vůči té instituci. Ne nedůvěry v tom smyslu, že je instituce špatná, ale že se nedá ovlivnit – což je při rozsahu Evropského parlamentu, kde máme 21 poslanců, i docela pochopitelné.
V první fázi je nutné zmírnit, ne odstranit, ale aspoň zmírnit tuto nedůvěru. Zjistit, že v Evropě se dá něco dělat. Mám dojem, že se to teď podařilo, pokud jde o zrušení uprchlických kvót nebo odstranění dvojích standardů potravin. To pokládám za velmi dobrý výsledek. A z toho všeho vyplývá, že teprve až vzroste důvěra, vzroste i volební účast.
Sociální demokracie se ničila sama
Pane prezidente, máte za sebou první rok druhého mandátu. Sliboval jste, že budete více naslouchat druhým názorům. Plníte to?
Samozřejmě že ano. Jde o to, čí názorům – a já tvrdím, že to mají být především názory občanů. Vím, že vy novináři si myslíte, že jste jediní povolaní, že máte jediný monopol na správné názory. Vůbec ne. Právě proto jsem v prvním roce svého druhého mandátu navštívil několik krajů. Teď jsem se vrátil z kraje Karlovarského, předtím jsem byl na severní Moravě, na Ústecku nebo Olomoucku a ano, snažím se naslouchat názoru občanů. Nikoliv novinářů.
Za druhé samozřejmě považuji za nezbytné se i nadále zabývat ekonomickou diplomacií. Kromě Číny jsem také navštívil Izrael, byl jsem velmi rád, že jsem jako první český politik mohl promluvit v Knesetu, protože jsem přítel Izraele. A jak Čína, tak Izrael jsou technologické velmoci a je dobré, aby s nimi Česká republika spolupracovala.
Když se tematicky posunu dál… Váš projev na sjezdu ČSSD jsem hodnotil tak, že došlo ke smíření se sociálními demokraty. Pochopil jsem to správně?
Ale tam nebylo žádné „ne-smíření“, chcete-li to tak nazvat. V každém případě jsem doporučil sociálním demokratům, aby vstoupili do koalice s hnutím ANO, oni si to vyhodnotili pomocí referenda, vstoupili do této koalice, já jsem to ocenil a řekl jsem, že je budu volit v evropských volbách. Pateticky to nazývat smířením by znamenalo – a to je zase chyba novinářů – předpokládat, že tady existovala nějaká válka.
Četl jsem zprávy, jak ničím sociální demokracii. To je ale postoj slabocha, který své neúspěchy svádí na vnější prostředí. Sociální demokracie se ničila sama.
Zároveň jste ji v minulosti nevolil.
Ano, zároveň jsem volil jinou stranu. Nu, ale v tomto případě jsem řekl, že přichází-li host na sjezd, má přinést dárek. Můj hlas pro tuto stranu v evropských volbách bude takovým dárkem.
Miloš Zeman na sjezdu ČSSD
Že Schillerová tlačí na úspory? Šetřit jsme měli už dávno
Vládní strany se přou o rozpočet na rok 2020. Nechávají vás tato vyjednávání klidným? Nemůže se stát, že koalice na rozpočtu ztroskotá?
To by se vám hodilo, že ano? Protože novináři jsou většinou vysazeni na katastrofická témata, tedy mimo jiné ztroskotání jednání. Za třicet let v politice jsem zažil desítky diskusí o rozpočtu. Vždycky to na první pohled vypadalo hrozivě a nakonec se to dokázalo dohodnout. Takže nevidím důvod, proč by se situace neměla opakovat.
Ministryně financí Alena Schillerová vyzývá resorty kvůli zpomalující ekonomice k šetření a panuje obava, že by její výzvy mohly vyvolat umělou krizi, kdy by lidé přestali utrácet peníze.
Čemu říkáte umělá krize? Krize buď je, nebo není. Umělá krize je protimluv. Máte-li na mysli ochabnutí ekonomického růstu, to už existuje dnes, a existuje nejen u nás, existuje i v Německu. A vy víte, že jsme na stavu německé ekonomiky do značné míry závislí.
To znamená, že spíše než prohlášení ministryně financí nás ovlivňuje to, co se děje s německou ekonomikou.
Pokud ministryně financí zastává názor, že máme šetřit, tak to už jsme měli dávno. Tři roky upozorňuji na to, že každý rok vyhazujeme padesát miliard dotacemi na solární a jiné obnovitelné zdroje, že je tady zbytečně mnoho státních úředníků a že investujeme do počítačových systémů tak neefektivně, že jsou předražené, pomalé a nejsou schopny mezi sebou komunikovat. Toto vše je plýtvání. A čím dříve se podaří odstranit, tím lépe.
Senát nedávno zamítl Aleše Gerlocha coby vašeho nominanta do Ústavního soudu. Nebylo chybou, že jste ho v Senátu nehájil sám?
Možná jste si všiml, že v době, kdy Senát vypsal toto slyšení, jsem byl na dávno rozhodnuté návštěvě Karlovarského kraje. Nicméně si nejsem tak úplně jist, zda by to situaci ještě nezhoršilo. Můj postoj k Senátu jako ke zbytečné instituci u některých senátorů vyvolává vůči mé osobě idiosynkrazii, takže bych možná ještě přilil oleje do ohně.
Kdy oznámíte jméno nového kandidáta?
Budu o tom přemýšlet, a až se ze dvou jmen, která teď mám na mysli, pro některé rozhodnu – a to vyžaduje si s tímto člověkem promluvit – tak to oznámím v první řadě Senátu formou návrhu, který ode mě obdrží.
Budete ho pak osobně hájit?
To záleží na termínu. Ale říkáte-li, že je Senát zbytečný, chápu senátory, že nejsou nadšení, když se tam objeví prezident.
V době, kdy se vysílá tento rozhovor, už budou známy výsledky slovenských prezidentských voleb. Vy jste přijal kandidáta Maroše Šefčoviče a popřál jste mu úspěch, podle průzkumů to ale vypadá, že zvítězí jeho protikandidátka Zuzana Čaputová. Jak slovenské volby a tento duel vnímáte?
Chápu, že nejenom Slováci, ale do značné míry i Češi mají rádi v politických funkcích nepolitiky. Já ale trvale zastávám názor, že funkce prezidenta je nejvyšší politická funkce a pro ni byste měl mít určitou průpravu, kvalifikaci, znalosti a zkušenosti. Lehkomyslnost, když se říká: „vezme poradce a ti jí budou radit“, je úděsná. A většinou se to nevyplácí. Zatímco pan (Karel) Schwarzenberg nebo (Tomáš) Halík podpořili paní Čaputovou, já jsem z tohoto důvodu podpořil pana Šefčoviče.