Vláda Andreje Babiše (ANO) představila Komisi pro spravedlivé důchody, jejich komplexní reformu však zatím nikoliv. Zatím k nim zaujímá politiku jejich jednorázového navyšování. Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová míní, že jsou tři varianty, jak se k revizi systému v budoucnu postavit: zvýšit daně, zvýšit věk odchodu do důchodu nebo se smířit s tím, že životní úroveň v důchodu poklesne. Poslankyně Olga Richterová (Piráti) v pořadu Interview ČT24 nastínila další možnosti: „došlápnout si“ na velké korporace, které v Česku neodvádí takové daně, jaké by měly.
Došlápněme si na největší firmy a jejich daně, radí poslankyně Richterová, kde vzít peníze na důchody
Olga Richterová (Piráti) hostem pořadu Interview ČT (zdroj: ČT24)
Poslankyně Pirátské strany by chtěla peníze na důchody získat od velkých firem, které podle jejího názoru svou daňovou povinnost neplní tak, jak by měly. Stát kvůli tomu dle Richterové přichází o stovky miliard korun ročně.
„Je potřeba mít špičkové lidi ve špičkovém útvaru finanční správy, kteří by se věnovali daňové optimalizaci velikých korporací,“ apeluje.
„Dneska náš stát šlape po běžných lidech, po malých podnikatelích. V segmentu největších firem s obratem nad 3 nebo 4 miliardy korun ročně dochází k chytrým kličkám, jak spolu mateřské firmy s dcerami v Česku optimalizují to, co odvádějí tady na daních,“ vysvětlila s tím, že v jiných zemích si na podobné společnosti umí „došlápnout“.
Hospodaření na důchodovém účtu
Další příležitost, jak se vyhnout deficitu, který na důchodovém účtu v budoucnu hrozí vzniknout, vidí Piráti ve zdanění těžby nerostných surovin. „Firmy, které těží, mají zisky v řádu desítek miliard. My na daních z těžby nerostných surovin vybereme, mám-li správná čísla, 480 milionů ročně,“ upozornila Richterová.
Poslankyně by chtěla také podpořit „chytré“ formy bydlení pro seniory – tedy třeba malé byty.
Richterová: Poskytujme navazující služby
Richterová v pořadu Interview ČT hovořila právě o tom, že stát by měl krom finanční podpory myslet také na navazující služby, aby si lidé dokázali poradit v obtížných životních situacích. Jako příklad uvedla situaci, kdy se začnou starat o svého blízkého, který onemocněl, a stanou se takzvanými „pečujícími osobami“.
„Pečující“ mají různé možnosti přivýdělku, ale informace si musí zjistit svépomocí. Nikdo také nemonitoruje, jak péči zvládají a zda by nepotřebovali pomoct třeba s odlehčující službou nebo jinak podpořit. Richterová si představuje, že by dotyčného doma navštívili úředníci a nabídli mu radu.
Úřady by na to podle Richterové měly kapacity, kdyby se nevěnovaly „nadbytečným úkonům“. Poukázala například na to, že Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) musí evidovat každé dítě, jehož rodiče se rozvádějí, aniž by mělo jiné potíže.
Ve výsledku se tak OSPODy zabývají případy 300 tisíc dětí, což podle Richterové znamená nezanedbatelnou časovou i finanční zátěž. „Věnujeme státní pozornost každému i třeba konsenzuálně probíhajícímu rozvodu, namísto toho, aby energie zůstaly skutečně pro ty děti, které ji potřebují,“ zdůraznila.