Úplně se ekonomicky odříznout od Číny kvůli bezpečnostním rizikům spojeným s technologiemi není možné. V Událostech, komentářích se na tom shodli bývalý europoslanec Jan Zahradil se členkou sněmovního zahraničního výboru Helenou Langšádlovou (TOP 09). Podle ní je třeba brát Peking jako hrozbu. Zahradil by naopak uvítal, kdyby Česko vůči Pekingu zaujalo méně konfrontační postoj. Pořad moderoval Martin Řezníček.
Na čínskou hrozbu v souvislosti s vyspělými technologiemi upozorňuje kontrarozvědka BIS či Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Langšádlová zdůraznila, že je třeba zajistit, aby se tyto technologie nedostávaly do kritické infrastruktury. „Tam ta rizika jsou opravdu vysoká,“ míní poslankyně, která poukázala na přijetí nového zákona o kybernetické bezpečnosti.
Zahradil připomněl, že Čína je nyní největším obchodním partnerem EU, takže omezit vztahy je obtížné. „Do Evropy dovážíme celou řadu čínských elektronických výrobků – mobilní telefony, stolní počítače, notebooky, tablety. Musíme si vybrat, jestli se chceme od Číny obchodně úplně odstřihnout, což podle mého názoru není možné, ona už je tak hluboce zaintegrována do světové ekonomiky, že nejde ji vynechat,“ myslí si bývalý europoslanec.
Existují ale i alternativy. „Evropská unie si vybrala cestu snižování rizika, to znamená, že se bude snažit nepouštět Čínu, ať už formou investic, nebo softwaru, do kritické infrastruktury, to je doprava, energetika. Je to záměr, který bude obtížně proveditelný,“ obává se Zahradil.
Otázka závislosti
Podle Langšádlové je plán realizovatelný, i když souhlasí s tím, že to bude komplikované. „Technologická rizika jsou jedna věc, pak je tu ale ještě riziko závislostí. Jsou oblasti jako čipy, API látky ve farmaceutickém průmyslu, kde jsme opravdu velmi závislí, což je bezpečnostní riziko, kdyby nám Čína přestala dodávat,“ konstatovala politička.
Zmínila i ekonomickou rovinu. „Čína má sedmkrát vyšší veřejnou podporu než průměr zemí OECD, to znamená, že systematicky investuje do vývoje a produkce některých komponent, elektroaut, polovodičů, 5G sítí a potom s tou – z našeho pohledu nedovolenou – výhodou vstupuje na náš trh. A tam jsou evropští producenti ve velké nevýhodě,“ upozornila Langšádlová.
Podle Zahradila jsou některé segmenty vzájemného obchodu s Pekingem rizikovější než jiné a zůstává otázkou, zda a jak je to možné oddělit. „Udělat tu hranici je opravdu velice složité. Pokud jde o tu závislost, tak pokud s Čínou chceme obchodovat, musíme přijmout, že je to úplně jiný politický i ekonomický režim, který je do velké míry závislý na státní podpoře. Buď s tím takto budeme pracovat, nebo ne, ale pak bychom s Čínou nemohli obchodovat vůbec,“ obává se politik.
Evropa včetně Česka definuje svůj vztah s Pekingem a možná rizika až nyní, třeba USA mají podle Langšádlové zhruba sedmiletý náskok v oblasti polovodičů i farmaceutického průmyslu. „Rizik jsme si ale vědomi a postupnými kroky je snižujeme. Opravdu není možné se odříznout ekonomicky, ta provázanost je obrovská,“ souhlasí poslankyně.
Multipolární svět
Svět se v 21. století změnil z unipolárního v 90. letech, kdy se věřilo, že se podaří euroatlantickou civilizaci exportovat do celého světa, podotkl Zahradil s tím, že nyní přichází multipolarita s různými politickými a ekonomickými režimy. „Musíme akceptovat, že z Číny žádná demokracie evropského typu nikdy nebude, ta tradice a historie je jiná. Je třeba nalézt modus vivendi mezi těmi různými režimy. Myslím si, že nemá smysl se s Čínou konfrontovat,“ prohlásil Zahradil.
Jako cestu vidí spíše definici určitých pravidel vzájemných vztahů. Podle Langšádlové je přitom klíčové brát ohled na to, že Peking je hrozbou a bezpečnostním rizikem, a podle toho se chovat. „Musíme dělat vše pro to, abychom byli odolnější společností v tomto světě,“ uvedla poslankyně.
Ministerstvo zahraničí nedávno obvinilo Čínu z hackerských útoků na e-maily a databáze tuzemské diplomacie. Podle Pekingu jsou dosavadní tvrzení plná spekulací a nepodložených obvinění. Podle Langšádlové je nyní třeba budovat odolnější systémy. „Kybernetických útoků je celá řada. Je to autoritativní země, kde se situace vnitřně výrazně zhoršuje. Využívá a zneužívá nové technologie jako umělou inteligenci. Je to velmi nepřátelský režim vůči demokratickým zemím,“ varovala zákonodárkyně.
Zahradil souhlasí, že snahy o proniknutí do korespondence resortu zahraničí lze považovat za akt nepřátelství. „Je ale zajímavé, že jsme o podobné kauze neslyšeli v Německu nebo v Polsku, Rakousku. Kladu si otázku, proč se to odehrálo zrovna v České republice. Teď jde o to, kdo to nepřátelství vyhlásil první. Od roku asi 2020 jsme nasadili tak konfrontační tón vůči Číně, že ani v rámci hlavního proudu Evropské unie, tak nevidíte takto konfrontační tón,“ poznamenal bývalý europoslanec.
Pokud v okolních státech k podobným hackerským útokům dochází také, je pak otázkou, proč o nich tyto země neinformují, řekl dále Zahradil. „Je otázkou, jestli ta dramatičnost, která se kolem toho vytvořila, není součástí PR strategie ministerstva zahraničí, protože si nejsem úplně jist, jestli nás to veřejně neoslabuje, když se ministerstvo zahraničí tímto způsobem veřejně přizná, že nemělo dostatečně zabezpečené své sítě,“ spekuluje politik.
