Praha - Možná stačilo docela málo a první československý prezident se mohl stát obětí atentátu. Bylo to v roce 1921, kdy se Tomáš Garrigue Masaryk chystal na svou první velkou cestu na Moravu, Slovensko a tehdejší Podkarpatskou Rus. A právě na pomezí Slovenska a Podkarpatské Rusi na něho čekala skupina atentátníku, před nimiž prvního českého prezidenta zachránila jen náhoda…nebo dobrá práce české rozvědky, to se zřejmě už nikdy nedozvíme. Některá tajemství obestírající atentát na prezidenta Masaryka ale odhalil reportér Stanislav Motl v cyklu ČT Stopy, fakta, tajemství.
Zachránila Masaryka před atentátem náhoda, nebo práce rozvědky?
Atentát se měl odehrát v září 1921, kdy tehdy jedenasedmdesátiletý Tomáš Garrigue Masaryk podnikl první cestu na Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Právě Podkarpatská Rus se v roce 1919 stala součástí Československa, což nebylo po vůli zejména sousednímu Maďarsku, ostatně maďarské vojenské oddíly obsadily nejenom část Podkarpatské Rusi, ale například také jižní Slovensko. „Maďarsko se nemohlo smířit s tím, že tento kousek jejich republiky už není jejich. A musíme brát ještě na zřetel, že na Podkarpatské Rusi bylo ze 650 tisíc obyvatel téměř 250 tisíc Maďarů,“ vysvětlil historik Dmitrij Pop. Proti Maďarům se tehdy postavili příslušníci nové československé armády, hlavně někdejší českoslovenští legionáři.
Masaryk a Podkarpatská Rus
Podkarpatskou Rus Masaryk vnímal jako plnohodnotnou součást nové republiky a zároveň si uvědomoval, že jde o velmi zaostalý kraj, který potřebuje velkou pomoc. Proto také nově vzniklý stát na Podkarpatskou Rus posílal učitele, budoval tu nemocnice a další nezbytnou infrastrukturu. Ale překonat bídu a hlad v rusínských vesnicích byla práce na mnoho let. Masaryk uvažoval i o částečné autonomii pro Podkarpatskou Rus.
Maďarští povstalci nejspíše stáli i za chystaným atentátem na prezidenta Masaryka. Vedoucí bandy Emil Šoltys, který disponoval větší částkou peněz, najal několik mužů z Maďarska, Slovenska a také z Podkarpatské Rusi. Kromě atentátu měla skupina za úkol uskutečnit několik dalších teroristických akcí. A co je k tomu vedlo? „Účelem zřízení bandy bylo znepokojování obyvatelstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi tak, aby lidé byli v neustálém napětí a necítili se dostatečně chráněni československými státními úřady. Naopak, aby cítili bezmocnost československých úřadů a nabyli tak přesvědčení, že nejsou dostatečně chráněni a toužili tedy po opětném připojení k Maďarsku. Prostředkem k uskutečnění tohoto cíle bylo ozbrojené přepadávání, krádeže, loupeže a vraždy, ničení československého státního majetku, působení slovem,“ uvádí se ve vyšetřovací zprávě.
Jak atentát probíhal a jak měl proběhnout
Poslední přípravy k vykonání atentátu na Masaryka se odehrávaly v župním domě v maďarském městě Satoujhély, kde se sešli atentátníci Šoltys, Javorský, Deli, Neuman a Staughoffer, kteří byli poručíkem Jagerem na rozkaz generála Shermaniho instruováni k provedení vykolejí vlaku jedoucího prezidentem Masarykem a k zabití prezidenta i jeho doprovodu.
„Členové skupiny byli instruováni k provedení vykolejení vlaku jedoucího s prezidentem Masarykem. Zavraždit měli nejenom jeho, ale případně i jeho doprovod. K provedení tohoto úkolu obdrželi každý z nich pistoli Frommer vzor 65. Každý muž měl dále šest až deset ručních granátů, které nesli v baťohu,“ stojí ve vyšetřovacím protokolu.
21. září 1921 se pak útočníci vybavení pistolemi, granáty a klíči k odšroubování kolejí vydali na plánované místo atentátu na trati mezi Salančí a Kalšou, asi 30 kilometrůod Košic. Atentát měl být proveden na místě, kde trať vychází z lesa a tvoří ostrý záhyb. Právě tady měli atentátníci odšroubovat koleje a způsobit vykolejení vlaku s prezidentskou výpravou.
Další plán byl jasný: naházet do vlaku granáty a následně zastřelit Masaryka i důležité členy jeho doprovodu. Když ale ve stanovenou dobu vlak nepřijel, vydali se atentátníci směrem na stanici Kalšu, kde byli zastaveni československou vojenskou hlídkou. Po přestřelce se jim ale nakonec podařilo utéct.
Atentát se tedy naštěstí nezdařil, Masaryk totiž nebezpečný úsek cesty projel osobním autem. Proč na poslední chvíli změnil plán a místo vlakem jel z Košic do Užhorodu autem, už asi nikdy nezjistíme, je ale docela pravděpodobné, že o plánovaném atentátu prezidentova rozvědka dobře věděla. „Naštěstí se jim to nepodařilo. Možná, že o tom věděl sám Masaryk, možná o tom věděla jeho rozvědka, a proto změnili způsob jeho dopravy,“ uzavřel historik Dmitrij Pop.
Kde se informace o atentátu na TGM vzaly?
Vyšetřovací protokol z 15. prosince 1921, který potvrzuje, že se nedaleko Košic měl odehrát vražedný útok na Tomáše Garrigua Masaryka, objevil Miroslav Kozel v pozůstalosti svého otce. Obsáhlou šestistránkovou zprávu označenou „Přísně důvěrné“ získal Severín Kozel při svém působení jako velitel četnické stanice ve Vyšné u Košic.