Mezinárodní námořní organizace nastavila nová pravidla pro globální lodní dopravu. Ta by měla změnit celé toto odvětví do poloviny století na uhlíkově neutrální, první velký milník má stihnout už do roku 2030.
Bez lodní dopravy je existence moderní civilizace nepředstavitelná. Tankery i kontejnerové lodě transportují přes celou planetu suroviny i výrobky a tvoří tak páteř mezinárodního obchodu.
Současně ale přispívají ke zhoršování klimatické změny. Spalování fosilních paliv v motorech těchto obřích lodí představuje asi tři procenta celkových emisí. To se může zdát málo, ale podle klimatologů stojí za to zabránit vypuštění každé tuny oxidu uhličitého.
Mezinárodní námořní organizace (IMO) pracující v rámci OSN se 7. července dohodla na tom, že přibližně do roku 2050 má mít lodní doprava celosvětově nulové čisté emise oxidu uhličitého, jinými slovy má dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality.
- Nulové čisté emise (neboli uhlíková neutralita) znamená, že se buď odstraní všechny zdroje těchto emisí, nebo se najdou způsoby, jak je vyrovnat, například pomocí odstraňování uhlíku z prostředí.
Experti dlouho označovali lodní dopravu jako jedno z odvětví, kde je dekarbonizace nejsložitější a reálně prakticky nemožná. Teď ale vědci tvrdí, že průmysl má k dispozici víc než dost nástrojů k tomu, aby nových cílů dosáhl, nebo je dokonce překonal.
Nová dohoda nastavila i milníky, kterými lodní doprava během cesty k nule projde. Do roku 2030 by měly být emise alespoň o pětinu nižší než v roce 2008 a do roku 2040 alespoň o 70 procent. Dohoda také uvádí, že do roku 2030 by měly nízkoemisní zdroje tvořit alespoň pět procent energie používané v lodní dopravě.
Možné, politicky ale náročnější
Bryan Comer, který vede námořní program v Mezinárodní radě pro čistou dopravu, pro odborný web Technology Review uvedl, že se to může podařit. „Nemyslím si, že je čistě z technického hlediska obtížné toto odvětví vyčistit nebo dekarbonizovat, je to jenom politicky náročnější,“ říká.
Ve skutečnosti by totiž podle něj ke splnění cílů pro rok 2030 úplně stačil jediný krok: zpomalit. Pomalejší loď spotřebuje méně paliva, což snižuje emise. Stejný princip platí také u automobilů – právě proto některé organizace lobbují za snížení maximální rychlosti na silnicích a dálnicích.
Podle Faïga Abbasova, ředitele pro lodní dopravu v Evropské federaci pro dopravu a životní prostředí, existují ale i další možnosti snižování emisí. Jedné z nich se s nadsázkou říká „návrat plachetnic“, protože jde o využití větru k pohonu lodí.
Start-upy i velké společnosti pracují na přidání plachet a speciálních rotorů, které by plavidlům pomohly dodat sílu. Využití větru je možné pouze na některých typech lodí, které mají volný prostor na palubě pro přidané vybavení, ale tato technika může pomoci snížit spotřebu paliva, čímž se sníží emise skleníkových plynů během cesty.
- International Maritime Organization je specializovaná agentura Organizace spojených národů, která je odpovědná za regulaci světové vodní dopravy. Její vznik byl dohodnut na konferenci OSN v Ženevě roku 1948, ale až po deseti letech organizace vstoupila v činnost.
- Její první zasedání se uskutečnilo roku 1959. Sídlo má v Londýně. Má 174 členských států a tři přidružené. Organizace má pět výborů (bezpečnostní, životního prostředí, právní, technický, smírčí). K jejím prvním úspěchům patřilo přijetí Mezinárodní smlouvy o předcházení znečištění moří ropnými produkty z roku 1954.
Další možností by se mohla stát alternativní paliva, s nimiž se už dnes také experimentuje. Většina z nich, s výjimkou vodíku, sice při spalování stále uvolňuje skleníkové plyny, ale například výroba biopaliv i syntetických paliv může odčerpávat uhlík z atmosféry.
Výsledkem je v obou případech snížení, nebo dokonce odstranění celkového množství emisí, které se dostávají do atmosféry. Hlavní výhodou v tomto případě je fakt, že většina těchto pohonných hmot se dá využít i s motory, kterými disponují současné lodě.
V červnu 2023 vznikla analýza poradenské společnosti CE Delft, která spočítala, kolik by se takto dalo ušetřit. Podle ní by se jen kombinací tří výše popsaných postupů daly omezit do konce této dekády emise skleníkových plynů z lodní dopravy o polovinu. Nebylo by to ale zadarmo: stejné změny by zvýšily náklady na lodní dopravu o šest až čtrnáct procent oproti současnosti.
Překážky na dlouhé cestě
Splnit vzdálenější cíle už bude náročnější a podle expertů se to neobejde bez paliv, která vůbec neuvolňují při spalování oxidu uhličitý. V současné době se nabízí jediné – vodík. V menším se už ale testují další, zejména metan a čpavek, než se je ale podaří nasadit do praxe, může to trvat mnohem déle, než je zapotřebí.
Příliš nepokročil ani vývoj čistě elektrického pohonu pro větší lodě.
IMO plánuje, že se tomuto tématu bude věnovat i v budoucnosti. Chce usilovat o zavedení nových opatření, která pomohou lodní dopravě dosáhnout naplánovaných cílů. Patří mezi ně i postupné snižování povolených emisí z paliv a také nastavení ekonomických opatření, která by mohla stanovit cenu emisí skleníkových plynů.
Také politická realizace těchto plánů bude podle Technology Review složitější než čistě technická stránka věci. Největší lodní dopravci už totiž proti opatřením protestovali, a to včetně Číny, která je ekonomicky závislá jak na masivním importu surovin, tak i na stejně velkém exportu výrobků. A obě tyto cesty realizuje pomocí lodní dopravy.
