Rafał Brzoska bývá od února označován jako polský Elon Musk. Postavil se do čela iniciativy, která chce odstraňovat absurdity a zjednodušit právní předpisy. Během tiskové konference se na něj s žádostí o radu „jak deregulovat“ obrátil sám premiér Donald Tusk, Brzoska přijal. Je zakladatelem a šéfem společnosti InPost, která je největším evropským provozovatelem výdejních boxů a logistických center. Jejím největším akcionářem je česká finanční skupina PPF. Rozhovor vedl zpravodaj ČT Andreas Papadopulos.
Cítíte se být polským Elonem Muskem?
Tuto otázku mi samozřejmě kladou často. Ale ne, rozhodně ne. A to z mnoha důvodů. Elon Musk je skvělý podnikatel, velký vizionář a v mnoha oblastech podnikání skutečně předběhl svou dobu. On má ale v oblasti deregulace skutečně trochu jiný styl než já osobně. Společnou máme snad jen jednu věc – on i já jsme v mládí hráli strategickou hru Civilizace, která nás formovala a pomohla nám rozvinout naše podnikání.
Ale teď vážně. Americký přístup k deregulaci a vůbec fungování americké administrativy je zcela odlišné od naší parlamentní demokracie a našeho přístupu. Moje iniciativa tu není k tomu, aby sama deregulovala, nemáme takovou pravomoc. My jenom poukazujeme na absurdity a upozorňujeme na ně vládu. Kabinet pak musí sám tyto absurdity odstraňovat, pokud chce dokázat, že svůj slib deregulovat myslí vážně.
Kolik takových absurdit v polském státu existuje?
Myslím, že v tom stavu, který dnes vidíme, bych se nedivil, kdyby jich bylo kolem deseti tisíc.
Deset tisíc? Opravdu? Ptám se proto, že v rámci vaší iniciativy jste zatím představili „pouze“ dvě stě třicet nápadů co a jak deregulovat. Jsou to ty nejdůležitější?
Kolem naší iniciativy vzniklo silné společenské hnutí. Máme webovou stránku www.sprawdzamy.com, na které může kdokoli podat svůj návrh na zveřejnění nějaké absurdity, kterou vypozoroval. Takových návrhů už máme několik tisíc. Některé se samozřejmě opakují, ale právě odtud pochází to číslo. Všechny návrhy přezkoumáváme. Připravujeme sami na klíč řešení daného problému tak, aby vláda už měla vše připravené a mohla později na tomto základě přijít s vlastním zákonem nebo nařízením. Řekli jsme, i já osobně, že do sta dnů, tedy do 1. června, chci představit tři sta konkrétních návrhů na řešení problémů. Už dnes jich máme 230, takže jich nakonec může být i více než tři sta.
A které jsou tedy ty nejdůležitější?
Pro mě nejdůležitější je hned ten první, který se týká presumpce neviny daňového poplatníka. V trestním právu se předpokládá, že zločinec je nevinný do té doby, dokud mu neprokážete vinu. V našem současném správním a daňovém právu je to ale občan, který musí státu prokazovat, že je nevinný. A to je podle nás absurdní. Chceme, aby právo ctilo stejné zásady – tedy dokud neexistují důkazy, že daňový poplatník provedl něco nelegálního, na něj bude nahlíženo od základů jako na nevinného. Druhou velmi důležitou věcí, kterou chceme napravit, jsou rozhodovací lhůty, kterých je v polském právu přes dvacet tisíc. Co to znamená? Že správní orgán, úřad má určitou lhůtu na vydání nějakého rozhodnutí. A ve více než osmdesáti procentech případů toto rozhodnutí v této lhůtě nikdy nevydá. Takže chceme zavést nový mechanismus. Podle něj by pak byly automaticky ve prospěch občana vyřizovány ty záležitosti, v nichž příslušný úřad nevydá rozhodnutí v termínu. A třetí nejdůležitější absurditou, kterou chceme napravit, je proces digitalizace. Protože my se zabýváme nejenom deregulací, ale také digitalizačními projekty, které zlepšují život občanům.
Není vlastně digitalizace dnes už jenom takové módní slovo, kterým se zaklíná snad každý politik?
No, to ne. V Polsku více než osm milionů občanů používá mobilní aplikaci, kterou vyvinula minulá vláda a která se nazývá M-obywatel. Všichni tam máme nahrané své občanské průkazy, řidičské průkazy, můžeme se tam podívat, kolik máme trestných bodů za porušení dopravních předpisů. A naším cílem je, aby se všechny další dokumenty, osvědčení, očkovací průkazy, které jsou dnes na papíře, daly převést do digitální formy a byly dostupné v této aplikaci. Na to je ta aplikace už dávno připravena. A je to velmi jednoduché a máme ministerstvo digitalizace, které by to rádo udělalo. Má na to prostředky, má stovky IT inženýrů, takže jsme připraveni to udělat.
A co je tedy podle vás příčinou toho, že se to zatím nedařilo?
Je těžké deregulovat z úrovně úředníků, kteří ty regulace zavádějí už mnoho let. Současné daňové právo v Polsku má 5800 stran. A to jsou pouze daně. Je naivní očekávat, že úředníci sami sebe deregulují, protože by si tím ve skutečnosti sami odebrali hromadu pravomocí. Proto tento náš nový pohled zvenčí, pohled expertů, občanů a podnikatelů, na určité problémy, které se zdály neřešitelné, ukazuje, že jsou ve skutečnosti velmi jednoduché.
Proč vinit úředníky? Vždyť ti dělají jenom to, co jim umožní či zadají politici…
Někdy ano, bohužel. Taková je politika. Na druhou stranu je to trochu jako v byznysu. Často řešení problémů ve firmě nepřichází zevnitř, ale od někoho zvenčí, kdo se na firmu podívá jinak – třeba nový manažer nebo nový zaměstnanec, který přijde a všimne si naprosto jednoduchého řešení problému, který si nikdo uvnitř firmy po mnoho let neuvědomoval.
Stále jste ale neodpověděl na to, proč taková iniciativa nevznikla už před pár lety. Není tím hnacím motorem Elon Musk a jeho deregulační snažení v USA?
Myslím, že ano. Spojené státy, a obecně administrativa nového prezidenta Trumpa s podporou Elona Muska, ukázaly zejména Evropě, jaký je nový trend. Trend, který předpokládá změnu. Občané už mají byrokracie dost. V USA to od voličů zaznělo velmi silně. Když se podíváme na Evropskou unii a její členské státy, tak vidíme, že jsme naši ekonomiku přeregulovali. Většina západoevropských zemí implementuje směrnice EU v podstatě jen tím, že je přeloží do svého jazyka. My v Polsku jsme ale směrnice nejen překládali, ale kolem nich jsme budovali další legislativu, která ještě více posilovala moc úředníků a byrokratů. Jedna evropská směrnice v Polsku vygeneruje dvakrát více následujících právních aktů, než sama předpokládá. Do toho všeho dnes čelíme konkurenci firem z Ameriky nebo Číny, které mají mnohem lepší podmínky pro podnikání a využívají toho. A to se nebavíme jen o energiích.
Byznys s umělou inteligencí
Zřejmě narážíte na vaše oblíbené téma – umělou inteligenci. U ní evropský rozvoj podle vás také omezila legislativa?
Ano. Dám vám jednoduchý příklad z Polska. Šedesát procent klíčového týmu, který vytvořil umělou inteligenci ve firmě OpenAI, jsou Poláci. Jsou to Poláci, kteří odešli do USA, protože tam měli lepší podmínky pro vývoj umělé inteligence, měli tam lepší podmínky pro vývoj jazykových modelů. V Evropě nemůžeme jazykové modely trénovat a rozvíjet, protože k tomu nemáme data. Šedesát procent dat, která bychom k tomu chtěli použít, použít nemůžeme kvůli GDPR. A když se potom ptáme, proč evropské modely prohrávají s americkými nebo čínskými – no tak právě proto, že chybí data, na nichž je můžeme trénovat.
Přeci máme své jazykové modely. V Británii či ve Francii. Tam je například nadějná firma Mistral AI…
To je málo. My v Evropě nemáme Facebook. Nemáme Twitter. Nepatří k nám. Tyto modely nelze trénovat na uživatelských datech, protože to evropské právo zakazuje.
Když tedy naše právo deregulujeme, tak podle vás v Evropě vzniknou nové Facebooky nebo Twittery?
Domnívám se, že dnešní Evropa nemá jinou možnost. Polské předsednictví Evropské unii, které je nyní ve své polovině, musí rychle stanovit, jakou úrovní deregulace musí EU projít. Bruselem přijatý akt o umělé inteligenci (Evropský akt o umělé inteligenci je nařízení Evropského parlamentu, které stanoví pravidla pro umělou inteligenci v EU – pozn. red.) nepomáhá odstranit regulace a tím pádem absolutně neumožňuje založit v Evropské unii žádný byznys s umělou inteligencí.
Máte bohaté zkušenosti z podnikání ve Velké Británii. Patříte tam mezi jednoho z největších investorů pocházejících z naší části Evropy. Je dnes snazší být podnikatelem na Britských ostrovech než například v Polsku či obecněji v Evropské unii? Ostatně, to bylo jedním z důvodů, proč Britové Unii opustili, ne?
Myslím, že Britové měli obecně jiná východiska pro odchod z Evropské unie. To, jakým způsobem byl realizován brexit, jim ale myslím ukázalo, že v mnoha ohledech je pro ně snazší být součástí evropského společenství. To je moje co nejobjektivnější odpověď na otázku. Velká Británie ovšem tím, že v některých oblastech nesdílí předpisy Evropské unie, má také větší šanci na rychlejší rozvoj.
Ve kterých?
Například právě v oblasti umělé inteligence. Mohou se tam lépe a efektivněji používat různé modely. Mají liberálnější daňový systém. Výhodou pro ně může být i to, že nepoužívají společnou měnu euro a nepodléhají fiskální politice Evropské unie. Je pro ně snazší přilákat velké investory. Ale na druhou stranu – pokud tito investoři chtějí vstoupit i na trh Evropské unie, pak jsou pro ně cla a bariéry velkou překážkou. Existují zkrátka zásadní pro i proti. Myslím si, že Velká Británie je součástí Evropské unii více, než to podle formálního uspořádání vypadá.
Získat investice
Za poslední tři dekády je Polsko hybnou silou naší části Evropy, dalo by se říci východní části EU. Počítám tam i Českou republiku. Je něco, co by Polsko mělo v dalších třiceti letech udělat, aby se jeho ekonomický rozvoj nezastavil?
Nepochybně musíme udělat naprosto vše pro to, abychom neztratili dravost a energii, kterou v sobě my Poláci máme. Naše společnost je velmi energická. Dobře se nám daří v byznysu, ale i v nepodnikatelské sféře. Takže si přeji, abychom tuto energii nepromrhali. To je první věc. Za druhé si přeji, abychom byli schopni vytvářet silná spojenectví se svými sousedy. Zejména na jihu. Myslím, že Česká republika, ale i Slováci a větší země jižněji, Bulharsko a Rumunsko jsou přirozeně velmi podobné Polsku. Musíme tvořit jednu rodinu i s pobaltskými zeměmi. Spojuje nás to, že jsme dnes všichni z východu zásadně ohroženi. A proto musíme držet spolu. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom to byli my, kdo udává tón jednání v Evropské unii. Nemůžeme se bát převzít iniciativu. V EU nejsme členy nižší kategorie. Naopak. Paradoxně ve stále větším počtu oblastí jsme kompetentnější než staré členské země EU.
Skutečně? Ve kterých?
Například v podnikání. Když se podíváme na to, kolik firem vzniká v naší části Evropy a kolik na Západě, vidíme, jaký je trend. U nás jich vzniká více. U nás stále chceme budovat hodnotu, navyšovat výrobu, klademe důraz na export a inovace. Podívejte se i na to, jaká je u nás spotřeba. Náš konzumerismus převyšuje ten západní – a to proto, že se snažíme dohnat západní úroveň života. Kupujeme zkrátka stále víc. Zásadním problémem jsou investice. Chybí nám. Chybí nám kapitál, který u nás bude investovat a bude přesvědčený, že právě střední a východní Evropa je ta část kontinentu, do které se investovat vyplatí.
Byl jsem spolu s vámi v únoru na tiskové konferenci, kde premiér Donald Tusk slavnostně oznamoval investice do ekonomiky, v přepočtu 3,6 bilionu korun. Znělo to slibně, ale záhy se ukázalo, že to vlastně není moc. Kde vzít další peníze?
Investice v našem regionu zpomalují. A je důležité, abychom pochopili, proč tomu tak je. Není to proto, že nechceme vytvářet nová pracovní místa. Dnes máme v Polsku vůbec nejnižší nezaměstnanost a v České republice jste hned za námi. V tom problém není. Máme potenciál.
Největším problémem jsou regulace. Dovolte mi uvést jednoduchý příklad. V Polsku není problém postavit novou výrobní halu nebo rozšířit závod. Se současnou technologií to trvá – dejme tomu – šest měsíců. Ale dalších dvanáct měsíců trvá, než další čtyři instituce vydají potřebná povolení. To znamená, že pokud chcete rozšířit výrobu, musíte tu investici na dvanáct měsíců zmrazit a čekat na rozhodnutí úřadů. A ani nemáte jistotu, zda potřebná povolení získáte. V tu chvíli ale nevytváříte pracovní místa, neplatíte daně, nerozvíjíte se. Jen čekáte. Přesně to podnikatele odrazuje. Zejména ty, kteří chtějí ve velkém investovat.
Proto je potřeba veškeré bariéry deregulovat, aby každý utracený zlotý nebo každá utracená česká koruna mohla od první chvíle vydělávat.
Mám tu také konkrétní příklad. Německý výrobce zbraní Rheinmetall nyní mohutně investuje na Ukrajině. Mohl své závody umístit do Polska, ale vybral si Ukrajinu, kde vyrábí například munici. Proč? Je to tím, že Ukrajina – ve stínu války – zásadně deregulovala své právo? Vy totiž často hovoříte o tom, že deregulace je zároveň klíčová i pro bezpečnost země. To je ono?
Absolutně ano. Ukrajina je pro nás skvělým vzorem. Ale pozor, to i Česká republika. Soukromí investoři ve vaší zemi nemají tak zásadní překážky pro investici do obranného průmyslu. Ostatně, vždyť české podniky převzaly zbrojovky ve Spojených státech. Taková je – pro vás úspěšná – realita. U nás jsou zbrojovky převážně v rukou státu. Vlastní je stát. Za posledních pět let se nám nepodařilo postavit ani jednu novou továrnu na munici. Proč? Soukromník umí počítat, investovat, dodávat rychle a v dobré kvalitě a přitom být inovativní. Stát ne. Podívejte se na Spojené státy, kolik procent HDP dávají ročně na obranu. Tyto peníze dominantně ale Američané utrácejí doma. U nás je to bohužel naopak. Nejen, že sami téměř nic nevyrábíme, ale zároveň také nakupujeme odjinud. Za své peníze nevytváříme pracovní místa zde v Polsku, nestavíme zde nové závody a neplatíme zde z našich investic daně. Nota bene – ještě, když naše obranné výdaje patří k nejvyšším v NATO. Tohle je potřeba zásadně změnit. Soukromí investoři musí být partnery polské armády, jinak se modernizace neurychlí a síla polské armády nezvýší.
Polsko je v posledních letech v očích Čechů zemí, která masivně a úspěšně posiluje armádu. I podle vás má ale stále zásadní mezery v obranyschopnosti. Které to jsou?
Zásadní mezerou jsou zásoby munice, které nemáme. Důvodem je to, že nemáme žádné velké výrobní závody na munici. Poté, co vypukla válka na Ukrajině jsme udělali to, co jsme udělat museli. Rychle jsme nakoupili zbraně v zahraničí. F-35, systémy Patriot, protivzdušnou obranu, tanky Abrams, K2. To jsme koupili. Bude to naše. Tak to mělo být, protože díky tomu máme čím se bránit. Ale co do budoucna? Musíme ty závody vybudovat. A naše státem vlastněné zbrojovky nejsou dostatečně pružné. Musíme trh otevřít soukromému kapitálu. Každý rok teď budeme dávat na obranu v přepočtu jeden bilion korun. Musíme se tedy podívat na to, jak tyto peníze více investovat v Polsku, aby se z nich vytvářely hodnoty a platily daně u nás doma. Musíme zvýšit inovace v obranném průmyslu a ideálně i navýšit zbraňový export.
Vy osobně jste se stal jedním z nejbohatších Poláků v systému, který sám označujete za přeregulovaný. Ale přeci tento systém vám umožnil zbohatnout a podnikat. Proč je teď potřeba ho měnit?
To je pravda. Ale já jsem začínal jako student v roce 1999. A od té doby je to rok od roku těžší. Regulace, které přišly zejména po našem vstupu do Evropské unie, se stávají stále větší překážkou pro rozvoj firem. Já stojím v čele obrovské společnosti. My si s tím poradíme snadno, můžeme dávat velké peníze za právníky, konzultanty, umíme se v té džungli regulací pohybovat. Ale malý podnikatel takové prostředky nemá. Proto u nás v Polsku do tří let od založení zmizí z trhu až devadesát procent podniků. I proto se asi devadesát procent našich nápadů na deregulaci státu týká malých a středních podnikatelů, nikoliv těch velkých.
Na závěr ještě k Elonu Muskovi. Velká část Američanů ho podezřívá, že chce deregulací pouze zvyšovat svůj politický vliv a pro své firmy získat větší podíl na trhu. Taková kritika míří i na vás. Jak ji vnímáte?
Myslím, že k tomuto tématu se vyjadřuji vždy velmi srozumitelně. Zaprvé, nemám žádné politické ambice a nikdy je mít nebudu. Narodil jsem se proto, abych podnikal. Rozvíjím svou společnost na devíti trzích – včetně trhů v západní Evropě. Jsem s tím spokojený. Sto dní svého času jsem věnoval Polsku, abych mu pomohl deregulovat právní předpisy. Nic na oplátku neočekávám. Když se podíváte na všech těch 230 návrhů, které jsme doteď představili, tak tam nikdo nenajde jediný, který by byl výhodný pro můj byznys nebo pro jiné polské velké podniky. Jsou to vše návrhy, které mají uvolnit podnikatelskou energii, snížit bariéry a umožnit malým zaměstnavatelům růst a utvářet naši společnost.
