Před čtvrtstoletím se Českou republikou prohnaly záplavy, které dostaly přezdívku povodeň století. Ve skutečnosti se jednalo na některých místech dokonce o vodu tisíciletou.
„Vesnice je mrtvá.“ Před čtvrtstoletím spustil extrémní déšť na Moravě povodeň, jež vzala šedesát životů
Největší a současně nejničivější záplavy 20. století tehdy zasáhly asi třetinu území České republiky. Velká voda postihla 558 obcí, osm krajů a 34 okresů. Vyžádala si šest desítek lidských životů – většina z obětí utonula, někteří zemřeli v souvislosti s povodní z jiných důvodů, například na nemoci způsobené špinavou vodou.
Nejvíce obětí v jedné obci bylo v Troubkách na Přerovsku, kde při přírodní katastrofě zahynulo devět lidí. Celkové hmotné škody dosáhly téměř 63 miliard korun – bylo zničeno 2151 domů, dalších 5652 se stalo dlouhodobě neobyvatelnými a strženo bylo 26 mostů.
Když jsem létal helikoptérou nad postiženými oblastmi, povšiml jsem si, že historická jádra měst zůstala takřka nedotčena, zatímco všude jsou zaplavena sídliště a vilové čtvrti. Naši předci zřejmě byli, pokud jde o to, kde stavět, důmyslnější a prozíravější než my. Je to dost zřetelný příklad novověké pýchy, kdy osídlení plánují týmy vědců domnívajících se, že snědli všechnu moudrost.
Od prvních kapek po velkou vodu
Příčinou povodní byly extrémní srážky; v povodí Moravy a Odry spadlo během pár dní místy více než polovina ročního úhrnu srážek. Přitom začátek července něčemu takovému vůbec nenapovídal.
První varování před příchodem katastrofických povodní se objevily až 4. července, kdy meteorologové upozornili na velmi pravděpodobný příchod velmi vydatných srážek v oblasti severní Moravy a ve Slezsku. Trvalo to jen několik desítek hodin a tato předpověď se vyplnila.
Už 6. července v noci mohutný příval deště zaplavil většinu silnic v okresech Nový Jičín, Frýdek-Místek, Vsetín, Karviná a Ostrava. Prakticky všude byly vyhlášeny stavy povodňové aktivity.
A den poté si záplavy vyžádaly prvních pět lidských obětí. Sedmdesát raněných zase měla na svědomí nehoda u Suchdolu nad Odrou na Novojičínsku, kde na podemleté trati vykolejil mezinárodní rychlík Sobieski jedoucí z Vídně do Varšavy; podle pozdějších analýz byl ale ve skutečnosti průběh nehody vlastně štěstím v neštěstí, situace mohla snadno skončit mnohem hůř.
Tragédie v Troubkách
Nejhorší katastrofické scénáře se v úterý 8. července naplnily v obci Troubky na Přerovsku, která se později stala jedním ze symbolů povodní. V noci je zalila voda a během několika hodin nechala v troskách asi sto padesát domů. O život přišlo devět lidí. „Vesnice je mrtvá,“ vzkazoval tehdy ze zničené obce redaktor ČT Josef Kvasnička.
Velká voda ale škodila i jinde, například na Bruntálsku zaplavila přes sedmdesát procent obcí, na Jesenicku byly zatopeny desítky měst a obcí. Rozvodněné nebyly jen ty velké, ale i menší toky – domy ničily i malé potůčky, které se přes noc proměnily v nebezpečné toky. Například v Rajnochovicích na Kroměřížsku místní potok zničil šest domů.
Povodňová vlna následující den postoupila k jihu a zaplavila Kroměřížsko, v centru Olomouce se rozlila řeka Morava, došlo k protržení hráze řeky Orlice u Hradce Králové, v Ostravě stoupla hladina Ostravice a ohrozila hutní podniky Vítkovice a Nová Huť.
GALERIE
Vesnice Troubky na Přerovsku byla při povodních v roce 1997 nejpostiženější obcí v republice
V mnoha oblastech byl nedostatek pitné vody, přerušené dodávky energií a nefungovaly telefony. V zatopených obcích se začaly také projevovat nejrůznější hygienické problémy související se znečištěnou vodou. Poslanecká sněmovna jednomyslně schválila uvolnění 900 milionů korun na pomoc postiženým oblastem.
Krize na dolním toku Moravy
Povodňová vlna se v dalších dnech postupně přesouvala níže po proudu řeky Moravy. Na jejím dolním toku zasáhla Kroměříž, Otrokovice a Uherské Hradiště – a také řadu menších obcí. O čtyři dny později se přiblížila až k Hodonínu, ze kterého muselo před velkou vodou utéct několik tisíc lidí.
Po záplavách se naplno projevila i další povodňová rizika – šíření závažných bakteriálních chorob. Například výskyt onemocnění leptospirózou se po roce 1997 zvýšil až na pětinásobek. Na Weilovu žloutenku, která je jednou z forem leptospirózy, dokonce zemřeli čtyři lidé. Z toho dva byli záchranáři, kteří pracovali v záplavovém území.
Těmto povodním se sice někdy říká „moravské“, ale ve skutečnosti zasáhly i Čechy. Zejména v v oblasti Krkonoš i Orlických hor během čtyř dnů na začátku července 1997 napršelo až 260 milimetrů srážek a řada řek se vylila ze břehů. Také Labe zaznamenalo vysoké průtoky.
Povodně, které spojily národ
Vláda v roce 1997 z rozpočtu uvolnila na obnovu zaplavených území 11,4 miliardy korun, Poslanecká sněmovna zase schválila vydání takzvaných povodňových dluhopisů ve výši do pěti miliard korun.
Povodně ale zvedly nebývalou vlnu solidarity – lidé po celém Česku se v několika sbírkách začali skládat na pomoc nejpostiženějším. Vybralo se v nich téměř 800 milionů korun. Tato částka se může zdát ve srovnání s dnešními sbírkami nízká, jenže roku 1997 byla průměrná mzda 10 800 korun. A pomohla také Evropská komise, která umožnila využít asi 1,4 miliardy korun z programu Phare a další 1,1 miliardy v rámci úvěrů.
Evropský rozměr
Tato katastrofa se sice v tuzemsku spojuje hlavně s naší zemí, povodně ale měly mnohem větší rozměr – zasáhly totiž velku část střední Evropy. V zahraničí se proto tyto záplavy obvykle označují jako „Středoevropské povodně 1997“, v Polsku se užívá pojmenování „Povodeň tisíciletí“. Celkem si totiž velká voda vzala 114 lidských životů – v Polsku jich bylo o šest víc než u nás.
Tam přišlo podle odhadů o veškerý majetek sedm tisíc lidí. Postiženo bylo devět tisíc soukromých podniků a 680 tisíc domů bylo poškozeno nebo zničeno. Povodeň také poškodila 843 škol (sto zničila), čtyři tisíce mostů (45 zničila), 14 tisíc kilometrů silnic a dva tisíce kilometrů železnic. Celkem byla v Polsku zasažena povodní asi dvě procenta celkového území státu.
Německo nezaznamenalo při povodních ani v jejich důsledku žádné ztráty na lidských životech.
- Počet obětí
Záplavy v červenci 1997 připravily o život celkem 60 osob.
V srpnu 2002 zemřelo 17 lidí.
Zaplavené území
Záplavami v roce 1997 bylo zasaženo 34 okresů a voda přímo zaplavila zhruba 2,5 procenta území republiky.
Rozsah území, které zasáhly povodně v roce 2002, je podle odborníků srovnatelný s rokem 1997.
Počet evakuovaných obyvatel
V roce 1997 povodeň vyhnala z domovů na 80 tisíc lidí (z toho více než deset tisíc jich následkem povodně zůstalo bez střechy nad hlavou).
Počet evakuovaných občanů postižených záplavami v roce 2002 výrazně přesahuje 200 tisíc.
Materiální škody
Celkové škody v roce 1997 přesáhly 60 miliard korun, což představovalo 12 procent státního rozpočtu roku 1997. Na majetku státu byla škoda zhruba 13 miliard, na majetku obcí a měst šest miliard, občané utrpěli škodu převyšující osm miliard a podnikatelé 32 miliard.
Srpnové povodně z roku 2002 byly, co se týče majetkových škod, větší než záplavy v roce 1997. Povodňový účet v Praze činil 24 miliard, v celé zemi 79,5 miliardy korun. - Ekologické následky
V roce 1997 bylo zaznamenáno 19 závažných úniků škodlivých látek z vytopených skladů, ve zhruba 80 procentech přitom šlo o únik ropných látek. Například z Dřevokombinátu ve Vrbně na Bruntálsku povodeň odnesla 1600 litrů olejů a 450 tun olejů z ostravské firmy Ostramo.
V srpnu 2002 byly zaplaveny areály několika průmyslových podniků – například v Neratovicích byl vyhlášen třetí stupeň chemické pohotovosti, protože ze zatopené chemičky Spolana Neratovice unikl jedovatý chlór.
Co povodně přinesly
Analýzy meterologů i expertů na krizové řízení ukázaly, že Česká republika nebyla na katastrofu těchto rozměrů připravená, chyběla jí řada základních mechanismů potřebných pro boj proti jakékoliv větší přírodní události.
Řada z nich vznikla právě jako reakce na nepříliš zvládnutou odezvu na povodně roku 1997. Především šlo o založení Integrovaného záchranného systému v roce 2001, který se využil už o rok později při povodních v Čechách, ale také automatizace hydrologických a meteorologických měření.
Povodně z roku 1997 vedly také k zavedení povodňových a dalších výstrah, které od té doby zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav a ke vzniku hydrometeorologického modelování schopného mnohem lépe předvídat rizika podobných událostí. Po povodních také začala rozsáhlá výstavba protipovodňových opatření a úpravy řek a krajiny.
