Všude samý protein, chce se říct při pohledu na regály obchodů. Obaly jogurtů, těstovin, sýrů, cukrovinek i nápojů lákají na proteiny, tedy bílkoviny, které zajišťují svalový růst, podílí se na imunitě, regeneraci či hormonální činnosti. Touhu po zdravé výživě však pohání i marketingové triky. „Utrácíme za něco, co ve skutečnosti nepotřebujeme,“ řekl ČT24 nutriční expert Martin Jelínek.
Všudypřítomný protein je trend, mnohdy ale klame
Je to vlastně obyčejný makový šnek, který v úseku sladkého pečiva prodává většina pekařství. Na obalu má ale napsáno, že jde o pochutinu s obsahem dvaceti procent proteinu. Když se podíváte přímo do složení, zjistíte, že kromě ingrediencí jako mák, cukr, přidaných zahušťovadel, konzervantů nebo želírovacích látek obsahuje i hrachový a pšeničný protein.
Jakkoliv se tím vyvolává dojem, že jde o zdravou potravinu, podle nutričního experta Martina Jelínka je procentuální množství bílkovin na obalu nepodstatnou informací. Primárním zájmem by prý mělo být hodnocení kvality výrobků nikoliv na základě nutričního složení, ale ve smyslu průmyslových zásahů do potraviny při zpracování.
„Při pohledu na složení pekařského výrobku, který vidím před sebou, je na první pohled evidentní, že se jedná o učebnicový příklad vysoce průmyslově zpracované potraviny. Tedy kategorii produktů, jejichž pravidelná konzumace je v posledních letech odborníky spojovaná se vznikem a rozvojem celé řady onemocnění od srdečně-cévních přes obezitu a cukrovku až po nádorové choroby,“ vypočítává Jelínek.
„Slyšeli jste o vejci?“
Při pohledu na nabídku jednoho on-line supermarketu je ale zjevné, že na protein výrobci lákají i v dalších zpracovaných potravinách, tedy například v pudinku, chipsech, čokoládové pomazánce nebo sladkých tyčinkách. „Třeba zrovna pekařské produkty jsou obecně typické vysokým podílem sacharidů, sladké varianty navíc i cukrů, mají také nízké zastoupení bílkovin,“ popisuje Jelínek. Snaha je navýšit a vyrovnat tak nutriční bilanci může znít chvályhodně. A hlavně dobře vypadá.
Posedlost proteinem přidaným do potravin a nápojů je fenomén v celém západním světě. „Ale lidi, slyšeli jste o vejci? Co takhle kuře?“ ptal se nedávno trochu sarkasticky list The Wall Street Journal. Ten píše, že ve Spojených státech se popularita proteinu rozmohla společně s léky na hubnutí. Mnoho jejich uživatelů se snaží zvýšit příjem bílkovin, aby kompenzovali ztracenou svalovou hmotu. Zvýšený zájem potvrzuje i česká Potravinářská komora.
„Čisté proteiny jsou již na trhu několik desítek let, nicméně do potravin se začaly masivněji přidávat až v posledních zhruba pěti letech,“ říká její mluvčí Marek Zemánek. Podle něj popularita těchto produktů roste hlavně u mladší generace, nejen to je ale důvod, proč do budoucna lze v této oblasti očekávat další rozvoj.
„Výrobci se totiž zaměřují na zlepšování chuťových vlastností a textury výrobků, které byly pro výrobky s vyšším obsahem bílkovin často limitující. Díky novým technologiím se také daří snižovat obsah nežádoucích nasycených mastných kyselin, cukrů a soli,“ tvrdí Zemánek.
Protein „téměř pro nikoho“
Výrobce může podle nutričního experta Jelínka použít buď přirozenou potravinu jako mléčný výrobek, vejce, nebo zpracovanou luštěninu, případně technologicky zpracovaný protein. Pokud výrobce chce použít tvrzení „zdroj bílkovin“, musí alespoň dvanáct procent energetické hodnoty pocházet z bílkovin, pokud volí tvrzení „s vysokým obsahem bílkovin“, musí jít alespoň o dvacet procent.
Zpracované výrobky s přidaným proteinem by však Jelínek nedoporučil „téměř nikomu“. „Faktem je, že bílkoviny jsou považované za nejdůležitější složku naší stravy, na stranu druhou jejich množství, které bychom měli za den sníst, je relativně malé,“ dodává s tím, že honba za bílkovinami se v současné době stala v potravinářství „trendem a módou“, která neodráží skutečné potřeby našeho těla, jen zatěžuje peněženku zákazníků.
Podle Zemánka ale například žádná tuzemská mlékárna nestaví na „proteinu“ svůj hlavní byznys. „V mlékárenském průmyslu jsou tyto produkty brány spíše za doplněk, nicméně se nabízejí jako vhodný nositel zejména pro bílkoviny získané ze syrovátky. Vzhledem ke skutečnosti, že bílkoviny jsou nejen hodnotnou, ale i velmi nákladnou živinou, bývají obohacené výrobky dražší ve srovnání s klasickými výrobky,“ souhlasí s Jelínkem.
Přebytek bílkovin navíc prý může být zatěžujícím faktorem pro zdraví, odbourávají je ledviny. „Zjednodušeně řečeno podporuje prozánětlivé procesy v těle, což dává kvalitní základ pro vznik naprosté většiny známých chorob. Je ale potřeba zdůraznit, že je řeč o dlouhodobém přebytku bílkovin,“ říká Jelínek.
Občasná konzumace „vysokoproteinového“ výrobku tak prý nijak zásadně neublíží, pouze zvýší aktivitu těch střevních mikroorganismů, které v situaci přebytku bílkovin nestrávené zbytky v tlustém střevě fermentují. „To vede k vyšší produkci sirovodíku. Vzniká plynatost, která výrazně zapáchá,“ míní nutriční expert.
Nedostatek bílkovin je nebezpečný
Zároveň je ale třeba říct, že nedostatek bílkovin je nebezpečný, ohrožuje totiž všechny funkce v těle. „Bílkoviny zajišťují svalový růst a regeneraci, podílí se na imunitních funkcích, hormonální činnosti, jsou nedílnou součástí enzymů. Do každodenního jídelníčku je ale třeba si vybírat takové kombinace, aby jejich celkové množství za den odpovídalo skutečné potřebě těla,“ sděluje Jelínek.
Optimální příjem je přibližně dvacet procent z celkového energetického příjmu, případně asi 1,5 gramu bílkovin na kilogram optimální hmotnosti. Mírně vyšší množství vyžadují děti, případně těhotné a kojící ženy a někteří výkonnostní sportovci. Kupovat si proteinové shaky nebo prášky však podle Jelínka není důležité pro člověka, který třeba dvakrát do týdne absolvuje běžný silový trénink. Živiny jde opět získat normální stravou.
„Tyto výrobky mají výhodu v tom, že jsou rychle dostupné a současně se rychleji tráví a metabolizují než bílkoviny z pevného jídla, takže rychleji podporují pozátěžovou regeneraci. Tuto výhodu ale plnohodnotně využijí jen výkonnostní a profesionální sportovci. Pokud se navíc nejedná jen o čistý protein, ale takzvaný gainer, tedy směs klíčových živin nahrazující pevné jídlo, měl by konzument vědět, že většina těchto výrobků spadá do kategorie vysoce průmyslově zprocesovaných,“ varuje Jelínek.