Řada expertů popisuje jako nejúčinnější strategie boje proti koronavitu ty, který nasadily Hongkong a Singapur, tedy masivní testování a striktní izolaci nakažených a jejich kontaktů. Přes množství problémů, komplikací i selhání se zatím zdá, že budou vzorem pro další země, jak se s pandemií vypořádat, píše odborný časopis Science.
Cesta z pandemické krize. Hongkong a Singapur naznačují, kudy by mohla vést
Hongkong i Singapur spojuje, že dokázaly udržet čísla nakažených novým koronavirem pozoruhodně nízká, aniž by přitom sáhly k extrémním opatřením, která byla nutná v řadě evropských zemí nebo v čínském Wu-chanu. Obě lokality se proti COVID-19 postavily agresivním testováním, izolací nakažených a stopování jejich kontaktů, které musely do okamžité a přísně sledované karantény. Všichni ostatní díky tomu mohou žít relativně normální životy, jen se základními pravidly pro sociální odstup, k nimž patří například zvýšená hygiena nebo používání roušek.
V druhé polovině března ale v obou lokalitách případů nákazy přibylo – a současně s tím se objevily obavy, že tato strategie selhává. Zatímco ještě 15. března měl Hongkong jen 149 případů, 12. dubna jich bylo už 1005. V Singapuru se za stejnou dobu počet nakažených zvýšil z 226 na 2532. Ani jedno z měst ale nezaznamenává ani zdaleka podobný růst případů, s jakým se potýká Itálie, Španělsko nebo Spojené státy americké. Jejich zdravotnickým systémům nehrozí nadměrný počet nemocných, mají dostatek testů i vybavení.
Zpřísnění
Přesto obě města přistoupila k dalšímu zpřísňování pravidel: Hongkong omezil provoz restaurací a úplně zavřel bary; Singapur zase uzavřel školy a doporučil občanům, aby omezili vycházení.
Od té doby se v Hongkongu rychlost, s jakou přibývá nových případů, opět zpomalila. Epidemiolog Gabriel Leung z místní univerzity, který je součástí oficiálního týmu poradců města, uvedl, že pokud bude tento trend pokračovat, „mohlo by se nám dýchat o něco volněji,“ – což znamená, že by se některá z opatření mohla opět uvolnit.
Podle Sciece by tak mohla vypadat nová realita života i strategie obou měst: spočívá ve snaze dostat cílenými opatřeními množství nakažených na snesitelnou a uhlídatelou úroveň, přičemž pravidla by se vždy rozvolňovala v případě, že by případů ubývalo.
Dobře připravené metropole
Když se pandemie nemoci COVID-19 poprvé v těchto metropolích objevila, obě měly jednu velkou výhodu: zažily epidemii jiného koronaviru – roku 2003 je zasáhla nákaza SARS.
Díky ní si dokázaly na podobnou situaci vypracovat plány a přípravy a měly také vyčleněné jak zdravotnické, tak i hygienické kapacity. Obě jsou také relativně malá a mají jen krátkou pozemní hranici, což znamená výhodu v kontrole cestovatelů vstupujících do země.
Přeje jim také politické nastavení: obě jsou unitární, takže u nich opadají spory mezi lokálními a centrálními úřady. A ještě něco je spojuje: „Jak Hongkong, tak i Singapur mají vlády, které se opravdu zajímají o vědecké důkazy a také vědcům naslouchají,“ dodává profesor Leung.
Proto je základem boje proti nemoci především důkladné testování – a bude jím také do budoucna. Singapur provedl asi 12 800 testů na milion obyvatel, Hongkong dokonce 13 800 – obě tato čísla patří k nejvyšším na světě. Pro srovnání Česká republika je na tom velmi podobně – udělala asi 13 100 testů na milion obyvatel.
Obě asijské metropole také přistupují agresivně k léčbě nakažených: jakmile se ukáže, že je někdo pozitivní, je hospitalizován, ať už má symptomy nemoci, nebo ne. Cílem je zabránit mu, aby mohl nakazit ostatní. Také všichni jeho blízcí a jeho kontakty musí zůstat v karanténě po dobu dvou týdnů; stejné pravidlo platí pro všechny, kdo přicestovali do země.
Hongkong zavedl ještě další opatření: osoby v karanténě musí nosit elektronické náramky spojené s mobilní sítí – ty sledují jejich pohyb. V Singapuru zase musí osoby v karanténě několikrát denně reagovat na SMSky zprávou, která přesně určí jejich polohu. Porušení těchto pravidel znamená v obou městech pokutu a hrozbu vězení.
Právě extrémní kontrola nemocných a nakažených i osob vstupujících do města umožnila zdravým lidem svobodu, která je za této pandemie jinak nezvyklá: Singapur nechal otevřené nejen školy, ale dokonce i kina bary – lidé jen musí mezi sebou udržovat vzdálenost delší než jeden metr. Hongkong sice školy uzavřel, ale bary a restaurace nechal otevřené dlouhou dobu. Městským zaměstnancům také přikázal, aby pracovali z domova, je-li to možné – a tímto se řídí i většina soukromých společností.
Když se na konci března začal počet nakažených zvyšovat, brali to v Hongkongu jako varování, že pokud by se opatření nezpřísnila, mohlo by dojít k výraznému zhoršení situace. Místní vědci vypracovali projekce vývoje nemoci, které vedly k doporučení cílených omezení života ve městě. Od 28. března se směly restaurace využívat jen na 50 procent, u jednoho stolu směly sedět maximálně čtyři osoby. Zaměstnanci restaurací museli měřit návštěvníkům teplotu a nabízet jim povinně dezinfekci. Od 1. dubna pak byly uzavřené karaoke bary a herny oblíbeného mahjongu. Všechna tato opatření jsou platná do 23. dubna.
K podobným zpřísněním přistoupil i Singapur: 8. dubna nechat uzavřít školy a zakázal večeře v restauracích. Další přijatá pravidla omezila pohyb osob na veřejnosti i v zaměstnání podobným způsobem jako v jiných postižených zemích.
Důsledky se ukázaly
Tato poměrně krátkodobá opatření již zafungovala: 9. dubna měl Hongkong jen 13 nových případů – ještě 27. března to přitom bylo asi 65 nových případ za den. Navíc 10 z nich byli lidé, kteří se vraceli do města ze zahraničí.
Podle hongkongských expertů tato opatření byla tak účinná, že budou již brzy opět rozvolněna. Časopis Science uvádí, že právě tento přístup – tedy dočasná rozvolňování a zpřísňování pravidel jsou strategií, na kterou obě města vsází v déledobém horizontu, tedy do příchodu očkování.