Na začátku týdne to v Irsku a ve Skotsku pořádně foukalo. Novinové titulky na britských ostrovech psaly o „bombové cykloně“ Brendan a tisíce domácností zůstaly bez proudu.
O podobných bouřlivých situacích slýcháme v poslední době častěji, naposledy před víc než měsícem na Islandu. Kde se vzaly zuřivé bouře, které si v některých případech nezadají v rychlosti větru s hurikány?
Na západě Evropy a Ameriky nejsou novinkou: už ve 40. letech 20. století začali meteorologové takzvané norské školy neformálně nazývat některé velké pobřežní bouře „bomby“, protože se vyvíjely s divokostí, jakou na pevnině viděli jen zřídka. Do oficiální meteorologické terminologie zavedl tento pojem Fred Sanders, profesor americké MIT, v článku přijatém do prestižního časopisu Monthly Weather Review v roce 1980. Jev tedy není nijak nový, i když by se mohlo zdát, že se o něm dozvídáme až v posledních letech.
Co dělá bombu bombou
Co tedy odlišuje „bombu“ od obyčejné níže, jaké známe u nás? Je to tlaková níže mírných zeměpisných šířek a v jejím středu rychle klesá tlak vzduchu – průměrně 24 hektopascalů za 24 hodin na 60° zeměpisné šířky (v nižších šířkách o něco méně). Třeba výše zmíněný Brendan z tohoto týdne ovšem zaznamenal 35 hPa za pouhých 10 hodin.
Když uvážíme, že ve většině běžných týdnů se proměny tlaku vejdou do rozpětí 15 hPa, je pokles tlaku v takové níži opravdu prudký. A tomu odpovídá i vývoj počasí: kombinace prudkých srážek a náporu větru, při silném ochlazení i se sněhovými vánicemi.
Lidé na cestách při nich mohou čekat snížení viditelnosti, prudké poryvy větru a pády stromů nebo sloupů na cesty. Časté jsou i výpadky proudu. Jedinou výhodu máme dnes v tom, že jejich předpověď se za posledních 40 let výrazně zpřesnila. Je proto téměř jisté, že na jejich výskyt vás média předem upozorní.
Ideální podmínky pro vznik takových bouřících cyklon jsou v blízkosti teplých oceánských proudů, jako je Golfský proud v Atlantiku nebo Kurošio v Pacifiku východně od Japonska. Na jižní polokouli je stejným jevem Východoaustralský proud.
Jakmile se nad teplou vodu oceánu dostane ledový vzduch, začne se nad hladinou zvlhčovat, ohřívat, a to stačí, aby rychle stoupal vzhůru a vytvořil nový a silný bouřkový systém. Podle statistiky vzniká takových cyklon za rok v průměru 45 na severní polokouli a 26 na jižní.
Válečná fronta
V souvislosti se změnou klimatu je ale právě výskyt těchto extrémních situací podrobován důkladnému zkoumání, a to jak z hlediska absolutních poklesů tlaku vzduchu, tak z pohledu četnosti výskytu.
Termín „bomba“ připadal v 80. letech 20. století meteorologům trochu kontroverzní. Hlavně evropští vědci protestovali, že působí jako připomínka války. Fred Sanders, který zavedl jeho meteorologické použití, ale oponoval: „A fronta, ať už teplá, studená nebo okluzní, vám válku nepřipomíná?“
České bomby
V Česku termín ekvivalentní pojmu „bomb“, jak ho uvádí Americká meteorologická společnost, neexistuje. Ovšem pojem bombogeneze v meteorologickém slovníku se najde pod souslovím cyklogeneze explozivní: synopticky cyklogeneze rapidní – velmi intenzivní prohlubování cyklony, k němuž dochází několikrát ročně například nad severním Atlantikem nebo při východním pobřeží USA.
