Konspirace o nafilmovaném přistání na Měsíci se šířila i bez internetu. V době knih jí věřilo víc lidí

Konspirační teorie existovaly vždy, opravdový boom těchto spikleneckých historek však začal až od letu Apolla 11 na Měsíc. Právě tehdy se ukázalo, že lidé jsou ochotní uvěřit i zcela neprokazatelnému tvrzení šířenému lidmi, kteří danému tématu vůbec nerozumí – stačí, když ho rozšiřují dostatečně hlasitě.

První konspirace o tom, že přistání Apolla 11 na Měsíci by mohlo být zinscenované, se začaly šířit téměř okamžitě po návratu astronautů na Zemi. Nejvíc k němu ale přispěl Američan Bill Kaysing. Roku 1974 vydal knihu s názvem We Never Went to the Moon neboli Nikdy jsme nebyli na Měsíci. Kaying v době, kdy knihu psal, pracoval jako autor technických manuálů pro společnost Rocketdyne. Ta fungovala jako kontraktor pro kosmický průmysl, takže se zdálo, že Kaysing ví, o čem mluví. Ve skutečnosti se ale ničemu spojenému s raketami nevěnoval.

Jádrem jeho knihy bylo tvrzení, že přistání se ve skutečnosti nekonalo; že bylo zinscenované a nafilmované ve studiu na vojenské základně Area 51. Přesvědčit americkou veřejnost nebylo úplně těžké: v té době byla politikou značně znechucená – válka ve Vietnamu ještě neskončila a všechna média psala o obří kauze Watergate. Veřejnost byla nakloněná věřit tomu, že jí politici lžou a že pravdu je teprve nutné odhalit.

Také průzkumy z té doby ukazovaly, jak moc je americká společnost nedůvěřivá. Vydavatelství Knight při výzkumu názorů svých čtenářů zjistilo roku 1970, že teorii o zinscenovaném přistání věří 30 procent z nich. O šest let později přinesl velmi podobné údaje průzkum prestižního Gallupova institutu: podle něj konspiraci věřilo 28 procent Američanů.

Argumenty milovníků konspirace

Kaysing a další fanoušci konspirační teorie nevěřili, že by americká vláda měla dost spolehlivých technologií na to, aby dopravila člověka na Měsíc a zpět. „Byl jsem svědkem mnoha testů raketových motorů, viděl jsem mnoho selhání i předčasně přerušených startů,“ napsal ve své knize. „I relativně jednoduchý motor Atlas, který přijalo letectvo, se pravidelně potýkal s poruchami.“

Ještě oblíbenějším argumentem bylo, že na fotografiích z Měsíce nejsou vidět žádné hvězdy, které prý by měly být vidět. Považoval to za důkaz, že NASA nechala přistání nafilmovat ve studiu a na tento detail zapomněla.

Pro ČT nesmyslnost tohoto argumentu vysvětlil Michal Bursa z Astronomického ústavu Akademie věd: „Hvězdy tam sice chybí, ale není to foceno v noci, nýbrž na přivrácené straně Měsíce v okamžiku, kdy na ni svítí Slunce. To, že tam nejsou hvězdy, je pouze otázka kontrastu. Sluníčko tam svítí velkou intenzitou, na Zemi taky ve dne hvězdy nevidíme.“

A byl to také Kaysing, kdo přišel i s hlavním podezřelým: falešné video měl podle něj natočit slavný režisér Stanley Kubrick. Přestože pro to neměl jediný důkaz, obvinil režiséra, že záběry natočil v rámci filmování snímku 2001: Vesmírná odysea. Ten vznikal roku 1968 a podle Kaysinga byl podezřele technicky kvalitní. K podezření stačilo, že Kubrick během filmování konzultoval 70 univerzit a dalších vědeckých a výzkumných organizací ohledně věrohodnosti záběrů.

Celé natáčení Vesmírné odysey považoval Kaysing a po něm i jeho následovníci jen za operaci pod falešnou vlajkou, která měla skrýt pravý smysl vynaložených milionů dolarů: předstírat, že Američané byli na Měsíci.

Snažil se i dokázat, že astronauti byli v době, kdy měli cestovat na Měsíc a zpět, v jednom hotelu v Las Vegas; dokonce do knihy zařadil snímky pokojů, pochopitelně bez astronautů. Posledním důkazem, dodnes pro fanoušky této konspirace nejvěrohodnějším, je existence snímků NASA, které vypadají jako natáčení přistání ve filmovém studiu. Ve skutečnosti tyto fotografie vzniky při nácviku a tréninku.

Přichází skeptik

Dalším velmi vlivným podporovatelem této konspirační teorie byl jiný Američan Ralph Rene, který se k ní přihlásil v knize NASA Mooned America!, neboli NASA přistála na Měsíci v Americe. Kromě lépe naformulovaných opakovaných tezí Billa Kaysinga přišel i s několika vlastními „argumenty“, ponořil se například do hlubin psychiky astronautů.

Jeho základní a hlavní argument zní: „Američtí astronauti se po přistání tvářili divně, skoro to vypadá, jako by byli zahanbení, že lžou americkému národu.“ Že mohli být třeba po nejnáročnější misi v dějinách unavení, neřeší.

Amerika je nyní racionálnější

Konspirace o přistání je teď rozšířená méně. V USA jí věří podle letošního výzkumu SatelliteInternet.com asi 10 procent lidí. Toto číslo sice může vypadat proti 30 procentům v sedmdesátých letech optimisticky, ale ve skutečnosti se počet lidí věřících v tuto konspiraci v posledních letech lehce zvyšuje. Velký výzkum z roku 1999 totiž našel jen šest procent Američanů, kteří této teorii věřili.