ON-LINE: Druhý den soudního procesu s Kevinem Dahlgrenem

Obhájce Dahlgrena Richard Špíšek uvedl, že americké znalecké posudky jsou pro jeho klienta příznivější než české. "Domnívám se, že vzhledem k odbornosti zahraničních znalců by měly být brány více v potaz, i když chápu, že nejsou soudními znalci některého z krajských soudů a paní znalkyně se k nim už vyjádřila," řekl. Zmíněné odborníky chtěl také předvolat k výslechu, soud o tom dnes nerozhodl.

Při odchodu ze síně bylo na Dahlgrenovi vidět rozrušení. Popotahoval a otíral si oči. Díval se na své rodiče, vzájemně na sebe kývli a usmál se.

Soudce odročuje hlavní líčení kvůli výslechu dalších svědků a znalců. Zítřejší naplánované líčení se tak konat nebude. Soud bude pokračovat 19. a 20. července.

Dahlgren se brání, že znalkyně nehovořila o jeho myšlenkách, které ho týraly po dva roky, až pak se podle něj objevily hlasy. "Myšlenky byly natolik temné, že je začal připisovat někomu jinému," dodala Zimulová.

Dahlgren oponuje, zda psychické rysy jsou dostatečným vysvětlením jeho psychických problémů. Zimulová se domnívá, že ano.

Dahlgren má otázku na znalkyni. "Nevysvětlila jste dostatečně, proč jsem selhal a jak jsem selhal? Byl jsem odcizen ve své vlastní mysli, dva roky jsem s tím bojoval?" Zimulová mu odpověděla, že definovala nevyváženost jeho chování, impulzivnost, neschopnost splnit cíle, že potřebuje uznání a že je pro něj nejhorší selhání.

"Jeho jednání a agresivita byly zaměřeny proti těm, kdo mu způsobili stres a kdo na něj tlačili. Zaměřil se na rodinu Martina H. Proto se nechoval agresivně například k uklízečce," odpověděla Zimulová na dotaz Dahlgrenova obhájce, zda byla zlost obžalovaného účelová. Přímo proti svým rodičům, kteří na něj kladli stejné nároky jako rodina H., se podle znalkyně neobrátil proto, že matku má rád a otce ctí. "Agresivita v něm rostla, dospíval v ni," vysvětlila.

"Dahlgren očekával od pobytu v Brně vyřešení svých problémů. Dostavilo se rozčarování. Uvědomil si, že opětovně selhává a řeší situaci agresivně. Toto chování není v jeho životě nijak neobvyklé, liší se pouze intenzitou," odpověděla znalkyně na dotaz státní zástupkyně, jaký byl Dahlgrenův motiv.

Američtí psychiatři a psychologové naopak dospěli k názoru, že Dahlgren trpí duševní poruchou – schizoafektivní psychózou, takže nebyl za činy zodpovědný. "S tím jsme nemohli souhlasit, protože nebrali v potaz patologický a disharmonický rys jeho osobnosti. Člověk v psychóze by nebyl schopný provést čin, tak jak byl proveden. Neodjel by v pořádku až na letiště," okomentovala posudky znalkyně.

"Ochranná léčba není indikována. V úvahu připadá forma zabezpečovací detence, v rámci níž by mohla probíhat psychoterapie," řekla znalkyně. Dodala, že je to kvůli tomu, že by si obžalovaný mohl ublížit, nebo by ublížil ostatním.

Zimulová dodala, že jí sdělil, že přemýšlí o tom, zda není reinkarnací Alexandra Velikého.

Znalkyni Dahlgren řekl, že událost byla strašlivá, ale měla pozitivní vliv na změnu jeho osobnosti. "Řekl mi, že se necítí zodpovězdný. Nyní už ví, co je to dobro a co je zlo. Ví, že když dostane příležitost, může se stát řádným člověkem," doplnila.

Dahlgren uvedl při psychiatrickém vyšetření, že slyšel zhruba šest dní před událostí v hlavě hlas. Původně byl přátelský, ale den před vraždou jej nabádal k zabití rodiny H. Řekl, že 22. 5. 2013 se u něj dostavily zlost a vztek. "Uvědomoval si, že se musí rozhodnout. Hlas ho ponižoval a selhání pro něj bylo nejhorší. Hlasu se ptal, jak zemře. Ten mu odpověděl, že slavně," vypověděla znalkyně. Hlas podle Dahlgrena odezněl po jeho zatčení. Znalkyně uvedla, že to nebyl hlas, ale jeho myšlenky.

Znalkyně upozornila, že smíšená porucha osobnosti nemá vliv na sebeovládání při konání trestného činu.

K okolnostem trestného činu se při hovoru s psychiatričkou odmítl vyjádřit.

Dahlgren popsal přijetí rodinou H. jako velmi vřelé. Po chvíli ale na něj podle jeho slov začali členové vyvíjet tlak. Chtěli, aby si našel práci a smysl života, ocitl se podle znalkyně ve stejné situaci jako ve Spojených státech. Dodala, že to vedlo ke stresu a strachu ze selhání. "Cítí nepohodu, diskomfort. Objevuje se úzkost a narůstá tlak. Po nějaké době se začínají objevovat myšlenky, které už měl dříve. Nebyly dobré," vysvětlila.

Celý život byl podle psychiatričky nejen úzkostlivý, ale také agresivní. Podle jeho výpovědi to byly temné myšlenky, ve kterých ničil a zapaloval věci. Představoval si, že bude zabíjet. Agresivní chování vyústilo v sebepoškozování a uvažoval o sebevraždě. Později v návalu agresivity bil psa. Později vzal nůž a vydal se ven, že někoho zabije. "To, že nikoho nezabil, byla náhoda, protože nikoho nepotkal," uvedla znalkyně.

Zimulová upozornila, že zmínky o tom, že bral drogy a pil, v americké dokumentaci chybí. Psychiatrička dodala, že pokud by látky a alkohol užíval v takovém množství, v jakém uvedl, tak by si toho okolí muselo všimnout. Během pobytu v Brně užil údajně pouze několikrát marihuanu a popíjel v hospodě.

Vypověděla, že jí sdělil, že v adolescentním věku začal zpětně hodnotit svůj život a hledat jeho smysl. Proto, aby tyto myšlenky zahnal začal postupem času užívat psychoaktivní látky. Posledních několik let byl podle psychiatričky pod vlivem každý den, navíc se denně opíjel. Zkusil prý LSD, kodeinové kapky proti kašli, konopí a další.

Při výpovědi znalkyně Dahlgren vypadá rozrušeně. Snaží se pohled upírat pouze na překladatelku a často si kouše rty.

Svou matku Dahlgren hodnotil jako utěšovatelku, která mu vždy pomohla. Otec podle něj zastává tradiční hodnoty a postrádal u něj empatii. Nemohl se smířit s tím, že jeho sestra byla úspěšnější než on.

Znalkyně vypověděla, že takoví lidé často příliš barvitě popisují události, přehánějí. Také potřebují minimální lidský kontakt a žijí v imaginárním světě. Tento způsob přemýšlení se může přeměnit v psychotický záchvat, ve kterém na chvíli svým myšlenkám uvěří. Ty jsou často násilné.

Upozornila, že Dahlgren byl od dětství úzkostlivý a došel k závěru, že pokud bude zlý, nikdo si na něj netroufne.

Dodala, že jeho rozumové schopnosti jsou nadprůměrné. Porucha se také projevuje sebevražednými sklony a sklony k sebepoškozování. Chování takových jedinců je podle ní nepředvídatelné.