Akce Asanace

Ponížení, ztráta domova a hlavně vlastní rodiny – takové pocity zažívaly oběti komunistické akce Asanace. Jejím cílem bylo donutit k vystěhování do zahraničí nepohodlné disidenty, převážně signatáře Charty 77. Příslušníci StB je postupně cílenou šikanou i násilím donutili opustit Československo. Trauma z nedobrovolného odchodu i z nesnadných začátků v nové zemi se přitom často dotklo i jejich dětí. Přenos tohoto traumatu – který se v současnosti dle odborníků může podobat i pocitům Ukrajinců prchajících ze své země – zkoumal tým vědců z Národního ústavu duševního zdraví.

Ministerstva evidují na dvacet žádostí o stotisícové odškodnění disidentů. Nárok mají ti, na které komunistický režim uvalil ochranný dohled nebo je nutil k emigraci v rámci akce Asanace. Ta se dotkla i jejich dětí. Dopady zkoumali psychologové z Národního ústavu duševního zdraví.

Ústav pro studium totalitních režimů navrhuje odškodnit oběti akce Asanace částkou sto tisíc korun. Vypracovat možnosti kompenzace mu zadala vláda. Operace komunistické státní bezpečnosti poškozovala například signatáře Charty 77. Disidenti čelili psychickému i fyzickému nátlaku a byli nuceni k emigraci. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) mluví o symbolickém narovnání nenapravitelné křivdy.

S podmíněnými tresty odešli od odvolacího soudu všichni čtyři bývalí příslušníci Státní bezpečnosti obžalovaní z podílu na šikaně disidentů při akci Asanace. Jejich cílem bylo přinutit odpůrce komunistického režimu k odchodu do zahraničí. Verdikt je pravomocný. Odvolací soud v minulosti rozsudky nad čtveřicí zrušil a zastavil trestní stíhání, Nejvyšší soud ale případ znovu otevřel.

Česká justice chybovala, když kvůli promlčení zamítla žalobu signatáře Charty 77 Petra Hanzlíka. Žádal odškodnění v souvislosti s nucenou emigrací po nátlaku komunistické Státní bezpečnosti (StB). Obvodní soud ani Městský soud v Praze žalobě nevyhověly, Hanzlík neuspěl ani u Nejvyššího soudu.