Ústav pro studium totalitních režimů navrhuje odškodnit oběti akce Asanace částkou sto tisíc korun. Vypracovat možnosti kompenzace mu zadala vláda. Operace komunistické státní bezpečnosti poškozovala například signatáře Charty 77. Disidenti čelili psychickému i fyzickému nátlaku a byli nuceni k emigraci. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) mluví o symbolickém narovnání nenapravitelné křivdy.
„Symbolické narovnání nenapravitelné křivdy.“ ÚSTR navrhuje odškodnit oběti akce Asanace
Události: Odškodnění obětí akce Asanace (zdroj: ČT24)
Vídeňský noční klub Nachtasyl vedl Jiří Chmel přes 30 let. Svou tvorbu tam prezentovali emigranti – například Karel Kryl. Po revoluci tam hráli i The Plastic People of the Universe. Underground byl ale Jiřímu Chmelovi blízký už dřív.
„V roce 1969 jsem začal chodit na střední školu v Praze a to byl taky vlastně konec. Seznámil jsem se s lidmi z okruhu Plastic People a byl jsem velice zklamán z toho, jak se česká společnost velice rychle normalizuje,“ vzpomíná.
U sebe na chalupě společně s dalšími podepsal Chartu. Vznikla mimo jiné i kvůli zadržení Plastiků. „Bez velkého váhání s vděčností za to, že se tito lidé, kteří byli těmi intelektuály v Chartě, zastali těch lidí z undergroundu,“ zdůvodnil. Za to byl odsouzen na rok a půl za mřížemi.
Nátlak ze strany Státní bezpečnosti ale pokračoval i po jeho propuštění a dopadal také na jeho okolí. Za ženu si vzal dceru tehdy slavné televizní moderátorky Štěpánky Haničincové. Vedení televize ji stáhlo z obrazovky. Rodinu Státní bezpečnost odposlouchávala i vyslýchala.
„Musel jsem být propuštěn z geofyziky. Pak jsem nebyl přijat ani jako topič. Poslední pracovní poměr byl nějaký krátký úvazek na poště, ale to už jsem byl rozhodnut, že přistoupím na to, že se vystěhuju do Rakouska,“ popisuje Jiří Chmel.
O akci Asanace se dozvěděl až v 90. letech po návratu do Česka. Vláda zvažuje odškodnění jejích obětí – Ústav pro studium totalitních režimů pověřila vypracováním variant. „Vzhledem k věku osob, které se staly obětí této akce, je nejlepší cestou jednorázové odškodnění, nikoliv třeba jen nějaký příplatek k důchodu,“ míní náměstek ředitele ústavu Kamil Nedvědický.
„Myslím, že vlastně žádná částka není adekvátní. My tady děláme jen symbolické narovnání křivdy, která je nenapravitelná,“ říká ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Ústav pro studium totalitních režimů předpokládá, že by se odškodnění týkalo nižších stovek disidentů.
