Období před loňskými prezidentskými volbami v Bělorusku bylo možná nejzajímavější za celou třicetiletou historii země. Vyzvat dlouholetého vládce Alexandra Lukašenka chtělo 55 osobností včetně řady známých tváří. Režim nakonec k volbám pustil jen pět politiků, a to za podmínek, které české ministerstvo zahraničí i řada dalších zemí označily za nesvobodné a nedemokratické. Následné protesty i všechny opoziční síly tvrdě potlačil. Osud kandidátů rok po volbách 9. srpna shrnul web německé stanice Deutsche Welle.
Běloruská opozice je rok od největších protestů ve vězení, emigraci či pod tlakem doma
Nejvýraznější postavy běloruské opozice poslal režim už před volbami do vězení. Jako jednoho z prvních KGB, jak se tamní tajná služba stále jmenuje, zadržela Sjarheje Cichanouského.
Aktivista se proslavil videoblogem o tom, co všechno republiku po 26 letech Lukašenkovy vlády trápí. Na jaře 2020 se vypravil objíždět regiony, hovořit o tématu a připravovat si půdu pro kandidaturu. V květnu ohlásil zájem stát se prezidentem, ale volební komise ho odmítla registrovat. Brzy poté ho zatkli.
Prokuratura ho obvinila z toho, že plánoval násilné nepokoje, verboval povstalce a spolupracoval s nepřátelskými zahraničními agenty. „Považuji obvinění za smyšlená a politicky motivovaná,“ sdělil bloger DW letos na jaře.
Cichanouského s mnoha dalšími nyní soudí v tajném režimu s tím, že přístup k procesu mají jen státní média. Hrozí mu 15 let vězení.
Žena
Když bylo jasné, že blogera k volbám nepustí, zaregistrovala se jako kandidátka jeho žena Svjatlana Cichanouská. Chtěla jen podpořit manžela, sama politické ambice nikdy neměla. Nakonec se ale stala podle přesvědčení mnohých Bělorusů zvolenou prezidentkou.
Volební komise jí připsala jen něco přes deset procent. Přesto se den po volbách prohlásila vítězkou a další den proti oficiálnímu výsledku podala stížnost. Při tom ji však podle jejích slov zadrželi představitelé bezpečnostních složek a donutili ji odjet do Litvy.
Od té doby je v exilu. Jezdí po demokratických zemích a snaží se udržovat téma touhy lidí po demokracii ve své zemi v centru pozornosti. Přijali ji třeba Joe Biden nebo Angela Merkelová. Dodnes opakuje, že jejím jediným cílem a programem je dovést Bělorusko ke skutečně svobodným volbám, v nichž už nebude kandidovat.
Za úplatek
Cichanouská si vysloužila označení vůdkyně opozice hlavně proto, že se jí režim tolik nebál a jednoduše zbyla. Výrazné politické osobnosti musely zmizet z očí.
Dva měsíce před volbami si agenti přišli pro hlavního favorita rozbíhající se kampaně, bývalého šéfa Belgazprombanky Viktara Babaryku. Toho obvinili z praní špinavých peněz a přijetí úplatku. Nedávno dostal 14 let vězení a trest si odpykává ve věznici v Novopolocku.
Vyhnanství se zase stalo osudem Valeryje Capkaly. Bývalý šéf centra IT služeb Technologický park chtěl kandidovat, ale komise ho nezaregistrovala. Pár týdnů před volbami už tušil, že ho nemine zadržení, a proto raději odjel za hranice.
Jeho žena Veranika Capkala zůstala v Bělorusku a do poslední chvíle podporovala spolu se štábem Babaryky Svjatlanu Cichanouskou. V noci na volební den však raději také odjela. Manželé nyní žijí v Rize a snaží se dál působit na občanskou společnost ve své vlasti.
Připuštění
K volbám nakonec režim pustil vedle Lukašenka a Cichanouské ještě tři kandidáty. Nechal jim kolem jednoho procenta hlasů.
Hanna Kanapackaja se vedle své právnické profese věnovala opoziční politice dlouho. A vždy balancovala na hraně. V letech 2016 až 2019 se spolu s Alenou Anisimovou dokonce směla stát poslankyní.
Nyní dál žije v Bělorusku a pracuje hlavně pro velké evropské investory. Vede Společenské centrum, které se snaží hlavně o minimalizaci dopadů západních sankcí na obyvatele. V únoru vystoupila na opozičním Všeběloruském lidovém shromáždění, kde své kolegy hlasitě kritizovala z náklonnosti k Rusku: „Nikdy se nebudu účastnit loutkového divadla, které v Bělorusku organizují prokremelské oligarchické struktury.“
Říkej pravdu
Dalším kandidátem ve volbách byl Andrej Dzmitryjev. I on žije ve vlasti a pokračuje v opoziční práci. Vede spolek Říkej pravdu. V půlce července do něj přišli těžkooděnci, zabavili řadu věcí a odvedli dvacet lidí k výslechu.
„Mám vnitřní pocit, že musím zůstat tady. To ale neznamená, že nemám strach,“ říká aktivista. Pokračuje ve vystoupeních na internetu a v práci s kolegy v regionech na nové opoziční struktuře. A počítá s tím, že si pro něj mohou každý den přijít.
Podobně je na tom i poslední z kandidátů Sjarhej Čeračaň. Předseda Běloruského sociálnědemokratického shromáždění se snaží udržovat stranické struktury a k publiku se obrací na internetu. Připouští však, že pro tuto chvíli protest v Bělorusku prohrál.
