Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská je v bezpečí v Litvě. Hlavní protikandidátka Alexandra Lukašenka v prezidentských volbách byla od pondělí pohřešována a panovaly obavy o její osud. K odchodu ze země ji donutily úřady, sama opustit Bělorusko nechtěla, tvrdí její tým. Úřady popřely, že by političku vyvezly ven. V zemi, kde Lukašenko už přes čtvrt století autoritativně vládne, probíhají protesty po nedělních volbách, kterých se nemohli účastnit nezávislí pozorovatelé a které byly podle opozice zfalšované. Stát demonstrace tvrdě potlačuje. Evropská unie pohrozila sankcemi.
Cichanouská opustila Bělorusko, podle svého týmu pod nátlakem. Protesty pokračují
Události ČT: Protesty v Bělorusku neutichají, Cichanouská je v Litvě (zdroj: ČT24)
Cichanouská odmítla uznat drtivé vítězství Lukašenka ve volbách. Výsledek osmdesát procent hlasů pro prezidenta a jen deset procent pro sebe označila za zfalšovaný a oznámila, že kvůli výsledkům voleb podá stížnost k ústřední volební komisi. „S výsledky voleb nesouhlasíme, máme naprosto opačné informace,“ citovala Cichanouskou agentura AP.
Poté nebylo známo, kde se opoziční politička nachází – podle agentury Reuters navíc nebylo možné její štáb telefonicky kontaktovat. První oficiální informaci o tom, kde Cichaunská je, tak podal litevský ministr. „Hlavní je, že je nyní v bezpečí, protože předtím byla v Bělorusku sedm hodin zadržována,“ uvedl litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius, aniž upřesnil, jak Cichanouská přijela do Vilniusu.
Cichanouskou ze země vyvezly úřady, tvrdí její tým
S vysvětlením přišel také tým prezidentské kandidátky. Podle něj totiž byla k odchodu z Běloruska donucena a sama původně chtěla v zemi zůstat. Cichanouská následně sice ve videu oznámila, že se sama rozhodla k odjezdu ze země, ale možnost, že rozhodnutí učinila na základě nějakého tlaku, nevyloučila.
Podle kritiků režimu ve videu naznačuje tlak na vlastní rodinu. „Žádný život nestojí za to, co se teď děje… Děti jsou v našich životech to nejdůležitější,“ říká na konci videa.
Běloruské úřady popřely, že by politička byla k opuštění země donucena, Marija Kolesnikovová z volebního týmu Cichanouské ale podle webu stanice Radio Svobodná Evropa/Radio Svoboda (RFE/RL) uvedla, že vyjádření je výsledkem nátlaku. Cichanouskou podle ní tři hodiny zadržovali bez možnosti kontaktu s právníkem či se členy volebního týmu příslušníci bezpečnostních složek. Stalo se tak poté, co se Cichanouská pokusila podat u ústřední volební komise stížnost proti oficiálním výsledkům voleb.
„Cichanouskou vyvezly ze země běloruské úřady. Její odjezd umožnil propuštění šéfky jejího štábu Maryji Marozové, zatčené v předvečer voleb. Odjely společně,“ citoval server tut.by i web RFE/RL kandidátčinu mluvčí, podle níž Cichanouská neměla jinou možnost. Mluvčí političky dodala, že „část týmu Svjatlany je dál držena jako rukojmí“.
Cichanouská natočila ještě jedno video, ve kterém vyzvala Bělorusy, aby respektovali zákon, nekladli odpor policii a nevycházeli na demonstrace. „Nechci krev a násilí,“ zdůraznila ve videu natočeném v kanceláři šéfky ústřední volební komise. Podle kritiků režimu přečetla nadiktovaný text.
Sedmatřicetiletá učitelka Cichanouská se ve volbách rozhodla kandidovat místo svého manžela, vězněného opozičního blogera Sjarheje Cichanouského. Lukašenkův režim z voleb vyřadil i další výrazné protikandidáty současného prezidenta.
- Výsledky zveřejněné ústřední volební komisí přisuzují drtivé vítězství Alexandru Lukašenkovi. Podle těchto údajů obdržel Lukašenko 80,10 procenta hlasů, zatímco Svjatlana Cichanouská 10,12 procenta.
- V průběhu volební noci však zveřejnily volební výsledky jednotlivé místní volební komise, podle nichž Lukašenko utrpěl těžkou porážku. Televize BelSat, kterou provozuje polská televize TVP, uvedla, že například ve volebním okrsku ve městě Hrodno zvítězila Cichanouská se 78 procenty hlasů. Když tamní volební komise odmítla podepsat zfalšovaný protokol, policisté ze zvláštních jednotek OMON ji přesvědčili ke „kompromisu“ – 56 procentům pro Cichanouskou, napsal web BelSatu.
- Také podle alternativních exit pollů zveřejněných novináři na sociálních sítích či opoziční organizací Charta97 vyhrála volby s jasnou převahou Cichanouská.
- Podle nezávislého projektu Golos, v němž se zaregistrovalo přes 1 180 000 voličů, získala Cichanouská přes osmdesát procent hlasů.
- Podle exit pollů provedených mezi voliči, kteří odevzdali svůj hlas na jednadvaceti běloruských ambasádách, získala Cichanouská v zahraničí 81,5 procenta hlasů a Lukašenko šest procent, uvedl web stanice RFE/RL.
Evropská unie hrozí sankcemi
Litevský ministr Linkevičius patří mezi řadu politiků, kteří se vyjádřili kriticky na účet běloruských úřadů. Po volbách, jejichž regulérnost provází pochybnosti, se lidé v zemi rozhodli svůj názor vyjádřit v sérii protestů. Ty však pořádkové jednotky drtivě potlačují.
„Zásah proti pokojným demonstrantům a novinářům v Bělorusku se i přes mezinárodní varování stupňuje. Vypadá to, že úřady drží své vlastní lidi jako rukojmí. Je to žalostné,“ napsal Linkevičius. Situaci v Bělorusku kritizovali už v pondělí také další představitelé evropských států či Evropské unie.
V úterý Evropská unie v prohlášení vydaném ve jménu 27 členských států uvedla, že volby „nebyly ani svobodné, ani spravedlivé“, a pohrozila sankcemi, uvedla agentura AFP. „Důkladně přezkoumáme vztahy mezi EU a Běloruskem,“ píše se v dokumentu. EU také vyzvala běloruské představitele ke „skutečnému dialogu“ se společností s cílem předejít dalším násilnostem.
AP připomněla, že EU v roce 2004 zavedla embargo na dodávky zbraní Bělorusku a uvalila sankce na činitele podezřelé z podílu na zmizení odpůrců autoritářského prezidenta Alexandra Lukašenka. Většinu sankcí EU zrušila v roce 2016 poté, co Lukašenko propustil na svobodu skupinu politických vězňů. Zbrojní embargo nadále platí. K přijetí nových sankcí je nezbytná jednomyslnost sedmadvacítky, dodala AFP.
Chování běloruských úřadů i samotné volby zpochybnila česká diplomacie. „Prezidentské volby v Bělorusku nepovažuji ani za svobodné, ani za demokratické,“ uvedl ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD).
Běloruské úřady kritizoval i premiér země Andrej Babiš (ANO). „Odsuzuji policejní násilí a brutální policejní zásah proti pokojným demonstrantům v Minsku. Je to postup, který do současné Evropy v žádném případě nepatří,“ uvedl na adresu Běloruska. Podle českého premiéra mají Bělorusové právo na svobodu a demokracii. Babiš očekává iniciativu Evropské unie poté, co polský premiér vyzval k uspořádání mimořádného summitu.
V Minsku pokračují demonstrace
Kvůli podezření ze zmanipulování voleb vypukly v Bělorusku dosud nevídané protesty proti Lukašenkovi. Podle pozorovatelů by byly takové protesty v případě skutečné podpory autoritářského vůdce 80 procenty hlasujících voličů, při více než osmdesátiprocentní účasti, nemyslitelné, a proto jsou také zásahy policie proti demonstrantům tak brutální. Podle svědků se policisté davy protestujících snaží rozehnat zábleskovými granáty, gumovými projektily a slzným plynem, používají také obušky.
Nezávislý web Tut.by na sociálních sítích informuje, že lékaře minských nemocnic šokovala těžká zranění demonstrantů, s jakými se ještě nesetkali. Ministerstvo zdravotnictví připustilo, že během dvou nocí protestů bylo zraněno na 200 lidí a v některých případech byly nutné operace. Zatčeno bylo také několik novinářů, osud dalších zůstává neznámý.
Protesty pokračují i v úterý večer. „Policisté zasahují s novou silou. Zatýkání začalo. Jsou slyšet také výbuchy, podobné ohlušujícím granátům, ale k potyčkám dosud nedošlo,“ napsal v úterý pozdě večer opoziční server Belorusskij partizan s odvoláním na informace ze sociálních sítí.
Soupravy metra podle něj nezastavují na sedmi zastávkách ve čtvrtích, které se staly hlavním dějištěm střetů policie s demonstranty. U každého východu z metra hlídkují těžkooděnci. V přístupu k vládním budovám a Lukašenkově rezidenci brání policejní kordony.
Policejní oddíly podle agentury Interfax už během dne rozehnaly v Minsku lidi, kteří přišli položit květiny na místo u stanice metra Puškinova, kde přišel o život jeden z demonstrantů. Podle ministerstva vnitra demonstrant zahynul poté, co mu v rukou vybuchlo improvizované výbušné zařízení, které chtěl hodit na policisty.
Podle webu stanice RFE/RL vyzvali Lukašenkovi oponenti k celonárodní stávce. Zprávy o protestních stávkách v běloruských podnicích se objevují na sociálních sítích, není ale zcela zřejmé, jak velký dopad výzva měla.
V zemi stále nejde internet
Běloruské úřady nadále blokují přístup k internetu, který má výpadky už od neděle, a blokují sociální sítě. Částečně funguje pouze síť Telegram. Podle RFE/RL mají problémy i mnozí korespondenti v zemi, protože jim nefungují SIM karty.
Podle opozičního webu Belorusskij partizan blokují úřady internet i ve snaze znemožnit šíření protokolů o výsledcích z volebních místností, které „svědčí o tom, že Lukašenko si přivlastnil cizí vítězství“. Tam, „kde počítali hlasy poctivě, opoziční kandidátka získala dvakrát více hlasů“, poznamenal web s odvoláním na fotokopie protokolů volebních komisí.
Běloruské úřady popírají, že by internet vypínaly. „Z ciziny nám vypínají internet, aby vyvolali nespokojenost obyvatel. Jestli internet funguje špatně, není to naše iniciativa, je to z ciziny,“ tvrdil Lukašenko. Ruský deník Kommersant ironicky dodal, že podivným řízením osudu je vypnutý nezávislý server Tut.by, zatímco poruchy nijak nepostihly státní agenturu Belta či prezidentův web, na kterém se objevily gratulace od ruského vůdce Vladimira Putina.
Slzný plyn a vodní děla. Běloruskem otřásají po prezidentských volbách silné protesty (zdroj: EBU)
Lukašenko je v čele Běloruska přes čtvrt století
Alexandr Lukašenko vládne Bělorusku pevnou rukou od roku 1994. Vrcholnou politickou kariéru začal ještě v období východního bloku. V 80. letech vstoupil do KSSS a byl zásadně proti rozpadu Sovětského svazu. V roce 1991 dokonce podporoval srpnový puč Gennadije Janajeva proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi.
V 90. letech se zaměřil na politiku v Bělorusku a v červenci 1994 byl zvolen prezidentem země. V roce 1996 Lukašenko pomocí referenda o ústavě prosadil prodloužení svého funkčního období a rozšíření prezidentských pravomocí. Znovu byl zvolen v roce 2001.
V roce 2004 s pomocí referenda zrušil limit, kolikrát je možné být prezidentem, a v letech 2006, 2010 a 2015 byl znovuzvolen. Letošní prezidentské volby jsou tak již v pořadí šesté, které pětašedesátiletý autokrat podle oficiálních výsledků vyhrál.
- 30. srpna 1954 – Narodil se v obci Kopys ve východním Bělorusku.
- 1975 – Vystudoval historii a ekonomii na Mogilevské univerzitě. Týž rok se oženil; s manželkou Galinou má dva syny, nyní žijí odděleně. Lukašenko má údajně též nemanželského syna.
- Od roku 1975 – Působil v Komsomolu, mládežnické organizaci komunistické strany, pracoval jako politruk (politický instruktor) pohraničních vojenských jednotek a zapojil se do činnosti několika zemědělských podniků.
- 1985 – Dokončil Běloruskou zemědělskou akademii.
- 1987–1994 – Předseda sovchozu (státního zemědělského družstva) Goroděc ve Šklovské oblasti.
- 1990 – Zvolen do parlamentu.
- 1993 – Stal se předsedou parlamentní komise pro vyšetřování korupce.
- 10. července 1994 – V druhém kole voleb byl poprvé, s velkou převahou (84,95 procenta hlasů), zvolen prezidentem. Popularitu si získal osobním přístupem k voličům a protikorupční rétorikou.
- Listopad 1996 – V referendu byl schválen Lukašenkův návrh nové ústavy, podle níž začalo funkční období prezidenta od okamžiku jejího přijetí, čímž si prodloužil působení v prezidentském křesle o dva roky do roku 2001. Díky této ústavě získal rozsáhlé pravomoci a hned rozpustil parlament.
- 9. září 2001 – Lukašenko opět zvítězil v prezidentských volbách; již v prvním kole získal 75,6 procenta hlasů a jeho hlavní soupeř, odborový předák Uladzimer Hančaryk 15,4 procenta.
- Říjen 2004 – Další referendum zrušilo ústavní zákaz vykonávat funkci prezidenta země po více než dvě funkční období.
- 20. března 2006 – Lukašenko opět zvítězil v prvním kole prezidentských voleb (83 procent), hlavní opoziční kandidát Aljaksandr Milinkevič dostal jen 6,1 procenta. Po údajně zfalšovaných volbách následovaly protesty, které skončily policejní brutalitou, zatýkáním a soudy. Za zmanipulování voleb uvalily USA a EU na Lukašenka a jeho režim sankce.
- Říjen 2008 – EU pozastavila uplatňování sankcí vůči Bělorusku kvůli náznakům zlepšení na poli lidských práv a zahraniční politiky; v březnu a listopadu 2009 pozastavení prodloužila.
- Duben 2009 – Lukašenko navštívil Itálii, což byla jeho první návštěva v západní Evropě od roku 1996, kdy byl ve Francii.
- 19. prosince 2010 – Lukašenko byl znovu zvolen hlavou státu (79,67 procenta), druhý skončil kandidát opozice Andrej Sannikav se 2,6 procenta hlasů. Volby opět vyhnaly do ulic tisíce, podle některých zdrojů desetitisíce lidí, které policie rozehnala; řada lidí byla zraněna, stovky demonstrantů byly zatčeny a odsouzeny. Za mřížemi se ocitlo i několik prezidentských kandidátů.
- 31. ledna 2011 – EU rozhodla uvalit sankce na Lukašenka a dalších více než 150 představitelů tamního režimu kvůli represím po prezidentských volbách v roce 2010.
- 11. října 2015 – Lukašenko opět vyhrál prezidentské volby, získal 83,49 procenta odevzdaných hlasů. Opozice vyzvala mezinárodní společenství, aby volby neuznalo. Na druhém místě s 4,42 procenta hlasů skončila občanská aktivistka a první běloruská kandidátka na prezidenta Taccjana Karatkevičová. Volební účast činila 86,75 procenta.
- 28. července 2020 – Lukašenko prohlásil, že bez příznaků „přechodil“ nemoc covid-19. Lukašenko pandemii od začátku zlehčoval a doporučoval krajanům mimo jiné léčit se vodkou a saunou.
- 9. srpna 2020 – Prezidentské volby podle odhadů vyhrál opět Lukašenko. Podle oficiálního státního průzkumu mezi voliči získal 79,7 procenta hlasů. Z takzvaných exit pollů rovněž vyplynulo, že opoziční kandidátka Svjatlana Cichanouská dostala jen 6,8 procenta hlasů. Následně vypukly několikatisícové protesty po celém Bělorusku.