Galerie: Francouzi zasahují proti islamistům v Mali od roku 2013
Sahelský region se nachází jižně od Sahary a tvoří frontovou linii ve válce proti islamistickým militantům již téměř celou dekádu. Kromě útoků džihádistů čelí oblast sektářskému násilí, ale také změnám klimatu a nedostatečnému ekonomickému rozvoji.
V příštích dvaceti letech se přitom očekává zdvojnásobení populace regionu, který už nyní nezvládá nasytit své obyvatele. Zranitelná je celá budoucí generace, jelikož statisíce dětí nemohou kvůli bojům chodit do škol. Navíc panují obavy, že se krize může rozšířit dál do západní Afriky, tedy do zemí jako Benin, Pobřeží slonoviny nebo Togo.
Vše začalo nepovedeným tuarežským povstáním
Největší komplikace přináší aktuálně napjatá situace v Mali. Západoafrickým státem zmítají nepokoje od roku 2012, kdy se Tuaregové pokusili s pomocí islamistů ustanovit nezávislý stát Azawad. Džihádisté tehdy využili tuarežského povstání proti ústřední vládě k získání kontroly nad severem země.
Francie zahájila vojenskou operaci Serval na žádost malijské vlády v roce 2013. Tehdy se očekávalo, že zásah bude trvat jen několik týdnů a zahraniční vojska se následně ze země stáhnou. Povstání bylo skutečně potlačeno a s rebely z řad Tuaregů bylo následně podepsáno příměří ve snaze izolovat radikální islamisty.
Mírovou dohodu se ale reálně nikdy nepodařilo naplnit. Navzdory přítomnosti francouzských vojáků a 13 tisíc členů mírových sil OSN, které se v Mali označují jako MINUSMA, se konflikt ze severu Mali postupně rozšířil i do sousedních států, zejména Burkiny Faso a Nigeru.
Džihádisté v poslední době stupňují útoky proti vojenským i civilním cílům. Jen za poslední čtyři měsíce zaútočili ozbrojenci na čtyři hlavní vojenské základny v Mali a Nigeru a zabili stovky vojáků.
Šéf OSN António Guterres nedávno varoval, že „teroristické skupiny získávají půdu“ a malijský prezident Ibrahim Boubacar Keita upozornil, že „počet mrtvých v Sahelu exponenciálně roste“. Počet obětí ozbrojených útoků podle informací BBC vzrostl v regionu od roku 2016 pětinásobně. Loni to bylo přes čtyři tisíce mrtvých.
Jen v Mali zabili islámští radikálové a etnické ozbrojené skupiny loni na 456 civilistů, uvedla organizace Human Rights Watch (HRW). Rok 2019 tak byl co do počtu obětí nejhorším obdobím od začátku malijské krize před osmi lety.
Černá těžba, pašování i spolupráce džihádistických skupin
Džihádistům se daří kontrolovat části Sahelu díky několika aspektům. Kromě propustných hranic jsou to zisky z pašování a prodeje drog, zbraní i lidí a také nedostatečný výcvik a vybavení místních afrických vojáků, kteří s islamisty bojují, informuje britská BBC.
Extremistům se navíc daří provozovat černou těžbu, která jim umožňuje financování operací, varoval začátkem ledna zvláštní zmocněnec OSN pro tento region Mohamed Ibn Chambas. V některých oblastech se už islamisté zmocnili kontroly nad těžbou zlata. Místním Afričanům nabídli ochranu za to, když jim budou odvádět daně.
V roce 2017 vytvořilo pět zemí, konkrétně Mali, Burkina Faso, Niger, Mauritánie a Čad, koordinované protiislamistické ozbrojené síly G5 Sahel, jež podporuje desítkami milionů eur také Evropská unie.
Právě tyto země tvoří epicentrum džihádismu v Africe, kde působí mimo jiné i místní odnož Islámského státu v regionu Sahary (ISGS) či organizace Skupina podporující islám a muslimy (JNIM) napojená na al-Káidu, za níž stojí asi dva tisíce bojovníků. Další klíčovou skupinou je Ansarul Islam neboli Obránci islámu působící převážně v Burkině Faso.
„Al-Káida, ať už se nám to líbí, nebo ne, přináší do některých oblastí spravedlnost a služby, které nezajistí centrální vlády. Reprezentuje menšiny, které se necítí být součástí širší komunity, jako jsou Fulani nebo Tuaregové,“ podotkl v rozhovoru pro AP velitel amerických zvláštních sil v Africe Dagvin Anderson.
Americký generál zároveň varuje, že Sahel je dosud jedinou oblastí světa, kde Islámský stát a al-Káida spojily své síly. „Zatímco v jiných částech světa mají různé cíle a jiný pohled na svět, takže mezi nimi vzniká spíš konflikt, zde jsou schopni to překonat a pracovat na společném cíli,“ obává se Anderson.
Celkem žilo v Mali, Nigeru a Burkině Faso v roce 2019 mimo své domovy přes 945 tisíc lidí. Podle Dětského fondu OSN UNICEF bude potřebovat v roce 2020 v Sahelu humanitární pomoc na pět milionů dětí.
Zatímco USA mají v západní Africe asi 1400 vojáků a zvažují další snížení jejich počtů a uzavření nové americké letecké základny v Nigeru, Paříž povolává posily a varuje, že postup Pentagonu oslabí boj s islamisty v Sahelu.
Elysejský palác nutnost nasazení francouzských vojáků v afrických zemích dlouhodobě hájí. „Zkáza islamismu proniká do všech koutů a rozsévá bídu a nedostatek vzdělání. Neustoupíme, protože se jedná o budoucnost Afriky, tudíž i o naši vlastní budoucnost,“ zdůraznil v lednu loňského roku francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Mnozí vůdci a členové různých teroristických skupin byli vyřazeni z boje, jejich zásobování a logistické operace byly narušeny, dostali jsme je pod tlak v místech, kde si mysleli, že mohou působit zcela neohroženě,“ prohlásil tehdy šéf Elysejského paláce.
Od konce roku Paříž oznámila hned v několika vlnách své úspěchy. Údery v rámci Barkhane měly vést podle francouzské armády k zabití desítek teroristů včetně zneškodnění jednoho z lídrů sahelské odnože Islámského státu.
Kromě „kolektivní bezpečnosti“ jde Francii o vlastní zájmy
Loni v listopadu zemřelo při nehodě vrtulníku v Mali 13 francouzských vojáků, což byla největší podobná ztráta pro francouzskou armádu od roku 1983. Incident vzbudil ve Francii nové pochybnosti o smyslu mise v Sahelu. Celkem zemřelo v bojích s islamisty za posledních sedm let přes čtyři desítky francouzských vojáků.
„Francie se ocitla v Sahelu na mrtvém bodě podobně jako Spojené státy v Afghánistánu a Iráku – přichází o roky a miliardy dolarů v boji proti vysoce mobilním islamistickým skupinám, pohybuje se v obtížném, neznámém prostředí a konec je v nedohlednu,“ poznamenal v komentáři americký list The New York Times.
Podle deníku jde o enormní výzvu, jelikož spojence rozděluje jazyk, kultura i zkušenosti. „Západoafrické bezpečnostní síly mají na rozdíl od svých francouzských partnerů jen málo vybavení, nejsou vycvičené, nebo jim dokonce chybí základní vzdělání. Většina malijských vojáků uvedla, že nikdy předtím neviděla kompas,“ upozorňuje NYT.
Macron v reakci na sílící kritiku na domácí půdě i za hranicemi nechal svolat hlavy zainteresovaných afrických zemí na lednový summit do Francie. Výsledkem bylo společné prohlášení, že si afričtí lídři francouzskou přítomnost žádají i nadále.
Francouzský prezident, jenž v minulosti označil zločiny kolonizace za nesporné, chce být zjevně vnímán jako někdo, kdo považuje demokratizaci v Africe za důležitý závazek a spojuje francouzskou vojenskou přítomnost v Sahelu s veřejným projevem loajality, píše v komentáři britský Guardian.
Státní energetická společnost Orano získává značnou část uranu od Nigeru, koncern Total má ropná pole v Mali a v Čadu vlastní Francouzi vojenskou základnu. Klíčové zájmy – udržení se u moci – mají přitom i samotní afričtí vůdci, kteří se tak snaží s Paříží vyjít a nenechat protestům proti zahraničním vojskům větší prostor, píše Guardian. V prvním půlroce 2020 si má hned šest západoafrických zemí ve volbách vybírat nové vedení.
Například prezident Nigeru Mahamadou Issoufou v prosinci tvrdil, že protesty proti francouzské intervenci jsou záležitostí menšiny, přitom úřady nechaly o týden dříve demonstrace v metropoli Niamey zakázat. Zatímco Paříž Issoufoua podporuje, francouzská armáda má na oplátku volnou ruku vysílat z Niamey drony ke sledování džihádistů v Sahelu.
Vznik nového protiteroristického uskupení pro Sahel s podporou české vlády
Zatím to vypadá, že boj s africkými džihádisty naopak dostane širší rozměr. Na tři tisíce vojáků chce poslat v nejbližší době do Sahelu Africká unie. Francie a další spojenecké evropské státy oznámily koncem března oficiální vznik úkolového uskupení Takuba, které bude v rámci operace Barkhane pomáhat malijské armádě v boji s džihádisty v regionu Liptako na východě země.
Takuba má podle zástupců vlád Belgie, Česka, Dánska, Estonska, Francie, Mali, Německa, Nigeru, Nizozemska, Norska, Portugalska, Švédska a Velké Británie „poskytovat konzultace, asistenci a doprovod ozbrojeným silám Mali, a to v koordinaci s partnery z G5 Sahel, misí OSN (MINUSMA) a misemi EU“.
Dosud se ale jen Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemsko a Portugalsko oficiálně zavázaly, že se do nového protiteroristického uskupení vojensky zapojí po boku Francie. Norsko a Německo už oznámily, že vojáky do Mali nevyšlou, Švédsko čeká na svolení parlamentu, aby do Sahelu poslalo 150 vojáků a bojový vrtulník.
Česká vláda vyslání vojáků podpořila, svůj souhlas ale musí ještě vyjádřít parlament. Na šedesát vojáků by v regionu mělo působit ode dne schválení parlamentem do konce roku 2022. Náklady ministerstvo obrany odhadlo minimálně na 598 milionů korun.
V Mali působí rovněž mise MINUSMA Organizace spojených národů (OSN), která si klade za cíl zajistit bezpečnost a vytvořit podmínky pro další humanitární a politickou asistenci malijské vládě. Česká armáda v ní má pět vojáků.
Volání po „Marshallově plánu“ kvůli šířícímu se koronaviru
Napjatou situaci v Sahelu by mohla v nejbližší době ještě víc zkomplikovat pandemie koronaviru. Francouzská armáda začátkem dubna oznámila, že nemoc COVID-19 se prokázala u čtyř vojáků účastnících se Barkhane. Paříž ale tvrdí, že situace nemá na vojenskou operaci vliv.
V Africe jsou sice zatím hlášeny „jen“ tisíce nakažených, experti ale varují před možnou katastrofou na kontinentě, který trpí hlady a jeho zdravotnictví značně zaostává. Více než polovina z 54 afrických států už uzavřela své pozemní, vzdušné i námořní hranice. Omezení už nyní brání dopravě zboží i humanitární pomoci.
„Afrika potřebovala Marshallův plán k zajištění svého rozvoje a na boj proti chudobě už před epidemií. Koronavirus je další argument pro vyhlášení Marshallova plánu pro Afriku,“ prohlásil nigerský prezident Issoufou v odkaze na pomoc, již poskytly po druhé světové válce Evropě Spojené státy.
Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) varovala, že v západní Africe, která v letech 2014 až 2016 bojovala s epidemií eboly, vedlo vyhlášení karantény k hladovění a podvýživě. Omezení pohybu lidí zamezilo farmářům najímat potřebné dělníky a také přepravovat úrodu na trhy.
