Šefčovič: Záleží na nás, jestli toto století bude čínské, americké nebo evropské

Slovenský prezidentský kandidát Maroš Šefčovič se považuje za reprezentanta změny na postu hlavy státu, zdůrazňuje sociální témata a nutnost obnovení společenského smíru. Oznámil, že se vzdá imunity, pokud bude zvolen. Za svou přednost považuje osobní kontakty, které si nadělal mezi vlivnými světovými státníky. Ve druhém kole voleb se 30. března utká se Zuzanou Čaputovou. Rozhovor v Interview ČT24 s ním vedla Zuzana Tvarůžková

Video Interview ČT24
video

Interview ČT24: Maroš Šefčovič

Do druhého kola jste postoupil jako druhý s poměrně velkým odstupem. Jak moc věříte tomu, že můžete volby ještě pořád vyhrát?

Někdy to bývá tak, že dostat se do finále je těžší než samotný finálový souboj. Samozřejmě udělám vše pro to, abych pokračoval v kampani, abych vysvětloval své priority. Musím říct, že mám od lidí na Slovensku velmi dobrou odezvu. Jednak proto, že bych reprezentoval skutečnou změnu ve funkci prezidenta, po které mnozí na Slovensku volají, a také bych pomáhal budovat silné Slovensko dovnitř i navenek.

Musím říct, že na Slovensku musíme udělat ještě velmi mnoho, abychom vylepšili sociální vymoženosti, které u nás jsou, a věnovali se o mnoho víc seniorům a mladým rodinám. Myslím si, že máme trochu podobnou situaci jako u vás v České republice: mnohé matky a babičky si stěžují, že mladí lidé jim natrvalo odchází do zahraničí a doma velmi chybí. V tomto období musíme udělat maximum pro mladé rodiny, aby si spojovaly svou budoucnost se svou zemí, aby neodcházely natrvalo do zahraničí, aby zůstaly na Slovensku.

Prezidentem všech

Hodně zmiňujete sociální otázky, rodiny s dětmi a tak dále. Nezměnil jste strategii? Po prvním kole bylo evidentní, že jste nešetřil svou protikandidátku. Tentokrát jste na tiskové konferenci nezmiňoval ani téma migrantů, ani téma LGBT komunity. Vypadá to, že i vy jste změnil strategii, která nebude až tak útočná.

Musím říct, že má strategie nikdy nebyla útočná. Jen jsem kladl legitimní otázky, které  z vyjádření mé protikandidátky častokrát vyvstaly v kampani. Myslím si, že je zcela legitimní se na tato témata ptát. Takových otázek dostávám velmi mnoho v podstatě každý den. Takže jsem od začátku říkal, že chci jít do kampaně, která bude pozitivní a konstruktivní, že nechci na nikoho útočit. Je to z toho důvodu, že za největší problém dnešního Slovenska považuji politický rozkol a roztříštěnost.

Kdybych měl zmínit jednu věc, kterou jsem slyšel na každém setkání, a měl jsem jich stovky, sešel jsem se s tisíci lidí po celém Slovensku, tak všude zaznívalo to samé: „Pane Šefčoviči, pokud se dostanete do prezidentského paláce: Pomozte nám uklidnit situaci na Slovensku, pracujte na tom, abychom tu měli celospolečenský smír. Protože konflikt, to napětí, které nám už štěpí rodiny a kazí vztahy na pracovišti, nás velmi vyčerpává.“

Vůbec to nevytváří politický prostor k tomu, abychom hovořili o tom, jakou zemi chceme mít za pět, deset, patnáct let. To je můj program, který prezentuji a budu prezentovat do poslední minuty.

Ptám se i proto, že mě zajímá, jestli máte ambici získávat hlasy voličů, kteří volili třeba Mariana Kotelbu nebo Štefana Harabina, a také hlasy voličů, kteří mají velmi silný konzervativní, až někdy, dovolím si říci, extrémní hlas? Nechtějí migranty, sňatky homosexuálů, Evropskou unii. Bylo by to vůbec věrohodné, kdybyste se snažil přesvědčit tyto voliče, aby vás volili?

Ucházím se o hlasy všech voličů. Vícekrát jsem připomínal, že nesouhlasím s tím, jaké postoje mají a jakou politiku vedou pan Harabin nebo pan Kotleba. Těžko bych se s nimi i jen potkal v jedné místnosti, pokud by nebyli nominovaní do televizních duelů. Jestli jste měli možnost některý z nich vidět, tak jste viděli, jaké spory o těchto základních hodnotových otázkách máme.

Z druhé strany musím říct, že mám určitě ambici být prezidentem všech lidí na Slovensku. Spíš se musíme podívat, co můžeme udělat pro to, aby extrém a pocit boje proti systému nebyl tak silně přítomný ve slovenské společnosti. Chci vyslat velmi silné poselství a vysílám velmi jasný signál, že chci být prezidentem všech lidí na Slovensku. Chci být takovým prezidentem, na kterého budou moci být všichni hrdí. Nabízím tuto alternativu, která, věřím, přesvědčí většinu lidí na Slovensku, a to mi pomůže i v tom, abych mohl uspět ve druhém kole prezidentských voleb.

Za nedůvěru v politiku mohou všechny strany

Vy si tedy myslíte, že je možné nabídnout alternativu i těmto voličům, aniž byste musel sahat ke zjednodušujícím, populistickým a zkratkovitým vyjádřením a postojům v oblastech, o kterých jsem hovořila?

Nikdy jsem takové zkratky nepoužíval. V úterý odpoledne na tiskové konferenci jsem se vyjádřil, že je nutné uklidnit situaci na Slovensku. Jednoznačné „ne“ jsem řekl nenávisti, která se šíří po sociálních sítích a po internetu a kterou považuji za skutečně velmi nebezpečnou.

Ale zároveň jsem uznal i to, že se musíme podívat na příčiny, které vedou lidi, aby takové politiky volili. Jednou z nich – a o tom jsem přesvědčený – je, že máme na Slovensku poměrně nízkou důvěru vůči politikům. Proto jsem i dnes velmi jasně deklaroval, že musíme dosáhnout toho, aby lidé skutečně vnímali politiky jako lidi, s nimiž jsou si rovni před zákonem.

Proto jsem se otevřeně vzdal prezidentské imunity pro případ, že bych byl zvolený prezidentem Slovenské republiky. Proto jsem otevřeně nejednou deklaroval, že bych jako prezident neudělil milost bývalým politikům. A to z toho důvodu, že je pro mě velmi důležité, aby lidé neviděli žádné rozdíly mezi prezidentem, ministry nebo poslanci Národní rady. Že jestli jde o něco špatného, o něco, kde je třeba postavit se před zákon, abychom si byli skutečně všichni rovní. Ať už jsou to lidé, kteří pracují ve Vranově, nebo dámy, s nimiž jsem měl možnost mluvit v Bánovcích nad Bebravou.

Sám jste naznačil, že lidé nemají důvěru v politiky. Kdo je za tu nenávist, za její šíření a zneužívání podle vás na Slovensku zodpovědný?

Nevím, jestli to má jednoho viníka nebo jednoho zodpovědného. Napětí, které máme ve slovenské společnosti, je generované dlouhodobě. Myslím si, že je třeba se skutečně ptát všech představitelů politických stran. Protože politický slovník, který se u nás používá v Národní radě i při různých akcích organizovaných kolem Národní rady, často sklouzává do takové roviny, že to veřejnoprávní televize ani nemohou vysílat – kvůli jazyku, který se tam používá.

To dává, řekl bych, vzor a potom na internetu a sociálních sítích se to jen násobí a dramatizuje. Skutečně to vytváří pocit velké nenávisti. Musím říct, že během uplynulých týdnů, když jsem byl v kampani, jsem si také užil svoje.

Je to téma, které se musí dát na stůl. Proto jsem navrhl, že pokud dostanu šanci od lidí, tak jako první věc požádám o mimořádné vystoupení v Národní radě, kde budu apelovat na všechny, abychom se nad sebou zamysleli. Abychom bojovali za celospolečenský smír a nabídl bych takovouto platformu i předsedům politických stran. Dokonce jsem uvažoval nad tím, že bych pozval i média ovlivňující veřejné mínění, abychom pohovořili o tom, jak trochu vylepšit společenské klima na Slovensku, protože za ně všichni neseme zodpovědnost.

S lidmi ze Smeru se podařilo Slovensko posunout v EU

Váhal jste aspoň chvíli, než jste nabídku na kandidaturu přijal, nebo pro vás spojení s vládnoucím Smerem bylo od počátku bez výhrad?

Když dostanete nabídku kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky, samozřejmé v takovéto společenské atmosféře, v jaké se nacházíme dnes, tak si to chcete rozmyslet. Otevřeně přiznávám, že první osoba, s níž jsem to konzultoval, byla moje manželka. Moje obě dcery pracují na Slovensku. Jedna z nich se právě vrátila z Velké Británie. Můj syn tu studuje na vysoké škole a teď je na výměnném pobytu v zahraničí.

Uvědomoval jsem si, jaký to bude velký tlak na mou nejbližší rodinu, na mé nejbližší, kteří žijí na Slovensku, a chtěl jsem, abychom v tom jako rodina byli zajedno. Když mi řekli, že mě budou podporovat jako celý život a že jsou na mé straně, tak to byla pro mě první zelená.

Ta druhá zelená byla, že Smer-Sociálná demokracia jednoznačně souhlasila s mými podmínkami. Ty podmínky byly úplně jasné: že chci kandidovat jako nezávislý a mojí jedinou ambicí je, pokud dostanu důvěru od lidí, abych byl nadstranickým kandidátem, který bude prezidentem všech lidí na Slovensku. To, v čem se shodujeme, jsou sociální priority, sociální program.

Nechcete být přímo a příliš spojovaný právě se Smerem jako takovým?

Já si velmi vážím podpory, kterou mi Smer-Sociálná demokracia dala. Také musím říct, že jsem dostal velkou podporu od jejích voličů v prvním kole prezidentských voleb. Spolu s představiteli Smeru, kteří byli ve třech vládách, jež mne nominovaly na post eurokomisaře, jsme pracovali na tom, aby nás přijali do eurozóny, abychom se dostali do Schengenu, abychom vyjednali miliardy eur z evropského rozpočtu pro Slovensko.

Všechno to byly historické milníky, které posunuly Slovenskou republiku na úplně jinou strategickou úroveň než předtím. Toto nás spojuje, ale zároveň musím zopakovat, že jsme se velmi rychle shodli na tom, že nabídku přijímám jedině tehdy, když bude všem jasné, že budu mandát prezidenta vykonávat tak, jako jsem vykonával mandát eurokomisaře. To znamená absolutně nezávisle na jakýchkoli vlivech.

Myslel jste si někdy, že právě tato politická strana se významně podílela na propojování byznysu a politiky a možná právě i na té nedůvěře, která se odráží v postojích slovenských občanů?

Z tohoto pohledu musím říct, že máme na Slovensku politické strany a každá z nich má svoji historii. I proto jsem zdůraznil důležitost, kterou připisuji tomu, abychom zvýšili důvěru lidí v politiku a politiky. Sám to chci řešit tím, že půjdu příkladem. Mám absolutně čistý štít. Více než patnáct let mám nejvyšší bezpečnostní prověrku, kde se zpravodajské služby všech členských zemí EU a NATO podílejí na tom, aby vyhodnotili finanční situaci nejen mou, ale i mé nejbližší rodiny.

Máme Kuciakova vraha

Mluvil jste o tom, že chcete být vnímán jako nadstranický kandidát. Mluvil jste o tom, že se na Slovensku, všichni jsme toho byli svědky, rozmohla politická nedůvěra zejména po politické krizi a vraždě novináře Jána Kuciaka. Zajímalo by mě, jestli si uvědomujete, že i takto na to nahlíží řada slovenských občanů a spojuje právě sociální demokracii s tím, že se podílela na propojování politiky a byznysu. Nemyslíte, že vám toto spojení škodí, nemohl jste ho podcenit?

Určitě jsem nic nepodcenil. Pro mě bylo absolutně klíčové, abychom se k vraždě pana Kuciaka a jeho snoubenky postavili tak, jak se v demokratické zemi patří. Hned druhý den po zjištění této hrozné skutečnosti jsem kontaktoval svou kolegyni a vaší paní komisařku (Věru) Jourovou a britského komisaře Juliana Kinga, abychom začali formovat mezinárodní vyšetřovací tým, ať už je to pomoc Europolu, nebo Eurojustu. Abychom vytvořili podmínky k tomu, aby tato vražda mohla být co nejrychleji vyšetřená.

Dnes si myslím, že je velmi důležité podtrhnout to, že s největší pravděpodobností máme vraha ve vězení a zdá se, že máme už i objednavatele. To v tak složitých podmínkách nebylo jednoduché. Myslím, že když se to dokončí a když budou viníci spravedlivě potrestaní, tak doufám, že to přispěje k uklidnění situace na Slovensku. Že se všechny nové skutečnosti vyšetří a viníci budou potrestaní. To je za mě absolutně jasné.

Vždy zdůrazňuji, že považuji korupci za rakovinu moderní společnosti. Bojujeme s ní skoro všude v Evropě. Jako prezident bych dělal vše pro to, abychom tento vysoký standard drželi na všech úrovních.

Řadíte i Smer – aniž bych to chtěla spojovat s tím, o čem jsme hovořili – mezi ty politické strany, které jsou spoluzodpovědné za nedůvěru ve slovenskou politickou scénu jako takovou? Řada vašich spoluobčanů o tom takto hovoří. I demonstrace, které se odehrávaly, se nesly v podobném duchu a ani to nemuselo být poháněno politickými oponenty. Můžeme vzpomenout kauzu Gorila, otázky slovenské justice a tak dále.

Kdybychom šli po jednotlivých kauzách, tak by bylo potřeba si ukázat, která se odehrála v jakém období, kdo tehdy vládl. Ale na to nemáme dost prostoru. Spíš bych řekl, že co se týká atmosféry na Slovensku, všechny strany mají máslo na hlavě. Když se podíváte na to, jak se vyjadřují i někteří opoziční politici, kdo se kdy v minulosti scházel například s dnes už tak smutně známým panem Kočnerem, tak byste našli jména z dalších politických stran.

Nechci nikoho vyvinovat z té situace, kterou u nás máme. Ale je třeba říct, že jen za posledních několik měsíců se podařilo, věřím, chytit vrahy pana Kuciaka a jeho snoubenky. Podařilo se vyšetřit horu korupčních kauz, kde byly vyneseny vysoké a přísné rozsudky v těch nejviditelnějších případech. To je, myslím si, trend, v němž budou policie, vyšetřovatelé a prokuratura pokračovat.

Když se dostanu do prezidentského paláce, určitě udělám maximum pro to, abychom si těchto lidí vážili, abychom je podpořili, abychom jim ve všem rozvázali ruce a vytvořili takové podmínky, že budou moci skutečně došetřit každou kauzu a každý případ, který se stane, nebo který se stal.

Ján Kuciak a Martina Kušnírová
Zdroj: ČTK
Autor: Václav Šálek

Ústavní soudci by měli mít podporu drtivé většiny poslanců

Bývalý premiér Fico se chtěl ucházet o post předsedy ústavního soudu. Byl to podle vás vhodný nápad?

Vícero politiků pracuje na ústavních soudech po celé Evropě.

Víme, co všechno tomu předcházelo, co obnášelo i konec jeho kariéry v politické funkci. Proto se ptám, jestli si myslíte, že to byl dobrý nápad.

Bylo to jeho rozhodnutí, byla to jeho žádost ucházet se o tuto funkci. Dnes už tato otázka neexistuje a mohu říct, že jsme na toto téma dlouho hovořili a on sám uznal, že jeho kandidatura byla mimořádně rozdělující pro tuto společnost, velmi polarizovala atmosféru na Slovensku. Nakonec se rozhodl, že se o tento post ucházet nebude, takže dnes už to není téma.

Věřím, že se podaří nominovat a zvolit v Národní radě tolik ústavních soudců, že budeme mít funkční ústavní soud. Ještě bych doplnil, že mě mrzelo, že jsme se k tématu ústavního soudu a nominací dostali na poslední chvíli. Kdybych byl prezidentem Slovenské republiky, tak od minulého roku jednám se všemi stranami koalice i opozice a pracoval bych na tom, aby kandidáti na ústavní soudce byli zvoleni nejen nadpoloviční, ale ústavní i vyšší většinou. Aby každý z těch kandidátů pociťoval silnou legitimitu, kterou má z koalice i opozice. Aby měli silný pocit, že mají podporu celého parlamentu.

Samozřejmě z takových kandidátů by se určitě snáz vybíralo i prezidentovi. Teď musíme složit reparát. Věřím, že ho složíme a že budeme mít co nejdřív plně funkční ústavní soud.

Osobní kontakty ve světě

Slovensko má podle vás deficit v zahraniční oblasti. Jak byste to vy jako prezident chtěl změnit a kde všude ty deficity vidíte?

Vidím je hlavně v tom, že jsme se jakoby vytratili z globální úrovně. Skutečně si myslím, že pokud prezident Slovenské republiky za posledních pět let oficiálně formou státní návštěvy nenavštívil ani Washington, ani Peking, ani Kreml, tak to způsobuje to, jako by se Slovensko trošku vytrácelo z globální úrovně, o kterou se naše země musí ucházet.

To je samozřejmě ambice, kterou mám. Vzhledem k tomu, že si dlouhé roky pěstuji osobní kontakty s nejvlivnějšími lidmi v Evropě a ve světě a že v hlavních městech, která jsem jmenoval, mám velmi dobré osobní kontakty, tak bych to chtěl velmi rychle napravit a sehrát tu úlohu, kterou musí sehrávat každý prezident: že vytváří obraz své země v zahraničí. Chtěl bych podtrhnout pozitivní obraz. To se také ne vždy dělo.

Zároveň musí otevírat dveře našim podnikatelům a exportérům a lákat zahraniční investory, aby přišli do země, kterou považují za moderní, stabilní a s velkým potenciálem. To si myslím, že je jedna z klíčových úloh prezidenta, aby dokázal prosadit zemi jako Slovensko v zahraničí a tomu bych se skutečně naplno věnoval.

Grasalkovičův palác, sídlo slovenského prezidenta
Zdroj: ČTK
Autor: Václav Šálek

Těžká váha v EU

Vaši protikandidáti vám vyčítají také to, že jste příliš proevropský. Jaké zakotvení je podle vás pro budoucnost Slovenska zásadní? Jste proevropský, prozápadní politik? Jste na to třeba i pyšný?

Chtěl bych zdůraznit, že jsem velmi hrdý na to, jakou roli a jaké postavení má Slovensko v EU. Vždy to přibližuji fotbalovým žargonem, že hrajeme evropskou Ligu mistrů. A hrajeme ji proto, že jsme vstoupili do eurozóny a dostali jsme se do Schengenu. Skutečně jsme v eurozóně měli velké štěstí na vynikajícího ministra financí, který několikrát dostal cenu pro nejlepšího ministra EU.

Debatuje se tam o velmi důležitých věcech pro budoucnost bankovního sektoru, pro stabilitu veřejných financí. I naši premiéři si vždy uměli prosadit na jednáních Evropské rady a měli jsme vynikající předsednictví. Byl jsem nesmírně hrdý na naše mladé diplomaty z ministerstva financí, zahraničí, zemědělství. Slovensko má v Bruselu velmi dobré jméno, hrajeme velmi dobrou hru, určitě nad naší váhovou kategorií. Na to jsem hrdý.

Zároveň si však myslím, že Slovensko musí udělat všechno pro to, abychom rozvíjeli dobré vztahy i se strategickými zeměmi, jako jsou USA, Rusko a Čína. A to kvůli tomu, že vidíme, kam se ubírá vývoj. Je to výzva pro Slovensko i EU. Od toho, jak zvládneme tyto vztahy, nebo například modernizaci naší ekonomiky, bude záležet, jestli toto století bude čínské, americké nebo evropské.

Myslím si, že naší ambicí musí být, aby bylo tak evropské, jak to jen jde. Abychom spolu jako Česko a Slovensko hráli první housle v rámci EU a byli u všech rozhodujících trendů, které budou formovat naši společnou evropskou budoucnost.

Když sledujete, jak se mění důvěra v EU, jak to rozděluje společnost, jak si myslíte, že je možné Unii udržet pohromadě a podpořit v tom, aby byla funkční, zároveň nerozdělovala společnost a je možné podle vás najít s Bruselem takový vztah, který nebude až tak vyhrocený, jako má například Maďarsko?

Jsem přesvědčen, že to jde, a jak jsem si uvědomil i v této kampani, záleží na tom, zda budeme mluvit jazykem, kterému lidé doma rozumějí. Často je problémem Bruselu to, že mluvíme technickým eurospeakem, kterému lidé nerozumějí. Často mají pocit, že problémy, které se tam řeší, jsou odtažité. Že se to netýká jejich každodenního života.

No a potom je tu , řekl bych, zbytečné soupeření s národními politiky, které Brusel nikdy nemůže vyhrát. Proto potřebujeme i na straně národních politiků lidi, kteří budou doma trpělivě vysvětlovat, že EU je přece společný projekt a ve velké většině se tam dospívá k rozhodnutím konsensem.

Je však třeba to lidem mnohem lépe vysvětlovat, zaměřovat se na ta témata, která jsou pro lidi důležitá, a být mnohem citlivější k národním specifikům, protože každá země je jiná, a to je třeba respektovat. Vidím, že ne vždy to bylo dobře chápáno ze strany mých bruselských kolegů, hlavně když šlo o vztahy mezi západoevropskými a východoevropskými zeměmi.

Například když jsme s paní Jourovou nastolovali problém dvojí kvality potravin, tak nám trvalo skoro rok a půl, než nám západní kolegové uvěřili, že je to skutečně tak, že výrobky jsou sice ve stejném obalu, ale různé kvality.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Jak velké je podle vás riziko, že budou terčem dezinformačních kampaní? Hovořila o tom česká eurokomisařka Věra Jourová, šéf českých tajných služeb a nejen oni dva mluví o tom, že právě tyto volby mohou být ovlivňovány třeba ze strany Ruské federace. Věříte tomu? Berete to vážně?

Musíme brát kybernetickou bezpečnost mimořádně vážně. A nejen to. Musíme dohlédnout i na to, aby kampaně byly vedeny férověji a spravedlivěji. Podívejme se, co udělala lživá kampaň v Británii s brexitem, jak to natrvalo rozdělilo společnost, která se z toho bude léčit dlouhé období. Podívejme se, jak probíhaly volby ve Spojených státech amerických, kde se fake news staly výrazem, který dnes používáme všichni.

Takže určitě je třeba klást velký důraz na to, abychom chránili svůj kybernetický prostor. A zároveň abychom argumentovali věcně a abychom i s pomocí vás, médií, dokázali rychle reagovat na různé falešné zpráva, na hoaxy, které se často objevují a šíří se neuvěřitelně rychle po internetu. Za to neseme všichni zodpovědnost.

Stáhněte si Interview ČT24 s Marošem Šefčovičem 24.33 MB