Prostranství před ruským velvyslanectvím v pražské Bubenči má nové jméno – náměstí Borise Němcova. O změně názvu, který byl dosud Pod Kaštany, rozhodla pražská rada a schválili ji zastupitelé, samotný oficiální akt proběhl v den pátého výročí vraždy bývalého ruského vicepremiéra.
Už ne Pod Kaštany, ale Borise Němcova. Náměstí před ruskou ambasádou má nový název
UDÁLOSTI: Dříve Pod Kaštany, nově náměstí Borise Němcova (zdroj: ČT24)
Boris Němcov byl v 90. letech vysoce postaveným politikem, členem dvou vlád, v té Černomyrdinově byl dokonce prvním vicepremiérem. Po nástupu prezidenta Vladimira Putina se ale dostal do opozice k vládnoucímu režimu, byl opakovaně zatčen za účast na protestech a krátce i vězněn. Němcovův život ukončily 27. února 2015 výstřely v centru Moskvy.
Nyní se po něm jmenuje pražské náměstí. Petice za změnu názvu, na kterou městská rada reagovala, byla součástí širší iniciativy, v jejímž rámci již byla po Borisi Němcovovi pojmenována náměstí před ruskými velvyslanectvími ve Washingtonu či Kyjevě.
Primátor Zdeněk Hřib (Piráti) tabulku s novým názvem prostranství odhalil 27. února 2020 – pět let po atentátu – ve tři hodiny odpoledne. „Pojmenováváme náměstí po jejich významném liberálním politikovi,“ řekl. Promluvila také dcera zavražděného ruského politika Žanna Němcovová. „Děkuji všem, kteří souhlasili s přejmenováním, ale také těm, kterým se to nelíbí. Protože to je ta správná demokracie, když jsou slyšet všechny názory. Ať už jsou jakékoli,“ podotkla.
Žanna Němcovová při pojmenování náměstí v Praze po jejím otci Borisi Němcovovi
Promenáda Anny Politkovské
Kromě Borise Němcova se do pražského místopisu v pátek dostala další významná ruská osobnost – novinářka opozičního deníku Novaja gazeta Anna Politkovská, která se zabývala mimo jiné ruským vojenským angažmá v Čečensku a která byla zavražděna v roce 2006.
Jmenuje se po ní promenáda u místodržitelského letohrádku ve Stromovce, poblíž nově přejmenovaného Němcovova náměstí. „Je to dobrý krok, velice lidský a velkorysý,“ ocenil pojemování dosud bezejmenného místa bývalý spolupracovník zavražeděné novinářky a zástupce šéfredaktora deníku Novaja Gazeta Vitalij Jaroševskij, který se na odhalení nové tabulky přijel podívat.
Pojmenování bubenečských prostranství po Politkovské a Němcovovi má být podle pražských radních politickým gestem vůči Rusku a vyjádřením solidarity s ruskou opozicí a hnutím za lidská práva. „Je to o podpoře liberální opozice. Myslím, že si to zaslouží,“ řekl primátor Hřib po odhalení nových tabulek. Podle iniciátora přejmenování náměstí Petra Kutílka je „úcta k politickým oponentům a investigativním novinářům klíčovou hodnotou fungující demokracie“.
Rada změnu definitivně schválila v pondělí, diskuse o možné změně ale probíhala několik měsíců.
Přejmenování vzbudilo kritiku. Kreml vyzval, aby Praha nezapomínala ani na rudoarmějce
Rozhodnutí změnit název náměstí Pod Kaštany čelil kritice, nejdůrazněji se proti kroku pražského vedení vymezil prezident republiky Miloš Zeman. Ten vzkázal po svém mluvčím, že považuje snahu pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou po zavražděném Borisi Němcovovi za „klasický projev malé upatlané čecháčkovské snahy někomu to nandat a u toho být schován za bukem“.
Bývalý velvyslanec v Rusku a později na Ukrajině Jaroslav Bašta (BOS) hovořil o trendu, „který je zaměřen protirusky s jistou formou rusofobie“, byť připustil, že osobnost jako Boris Němcov by v Praze mohla mít náměstí nebo ulici. Ohradil se však proti tomu, aby šlo o prostranství před ruskou ambasádou.
Krátce před oficiálním aktem reagoval i Kreml. Jeho mluvčí Dmitrij Peskov řekl agentuře TASS, že rozhodnutí, jak se bude prostranství jmenovat, je „patrně svrchované právo úřadů města“. Zároveň ale vyzval pražské úřady, aby „nezapomínaly na Rudou armádu a rudoarmějce, kteří obětovali život, aby toto město osvobodili od nacistů a fašistů“. Zřejmě tak narážel na snahu Prahy 6 přestěhovat sochu maršála Ivana Koněva z náměstí Interbrigády.
Ruská ambasáda, která byla například ve sporu o Koněvův pomník nebo o památník vlasovců plánovaný v Řeporyjích velmi aktivní a které se kvůli novému názvu náměstí mění adresa (nově náměstí Borise Němcova 1), se k dění před svou branou nijak nevyjádřila.
Rodák ze Soči Boris Němcov v mládí sice – veden příkladem své matky, která byla fyzička – vystudoval radiofyziku na univerzitě v Gorkém, ale brzy začal být činný hlavně ve veřejném životě.
Po černobylské havárii se připojil k ekologickému hnutí Za jadernou bezpečnost v Gorkém. V roce 1990 kandidoval jako nezávislý do Nějvyššího sovětu a jako jediný nekomunista z Gorkého (v té době se však již připravovalo přejmenování na Nižnij Novgorod) uspěl. Během pokusu o státní převrat se přidal k Borisi Jelcinovi a následně byl jmenován prvním gubernátorem Nižněnovgorodské oblasti. Ve funkci setrval šest let a potom již zamířil do vlády. Přibližně rok byl prvním vicepremiérem a ministrem paliv a energetiky Černomyrdinovy vlády, potom ještě několik měsíců vicepremiérem Kirijenkova kabinetu.
V roce 1998 zkolaboval ruský finanční systém a Němcov byl považován za jednoho z viníků. Kirijenkova vláda padla a v té další, Primakovově, již nebyl. S ruským hospodářstvím padly i Němcovovy ambice stát se nástupcem Borise Jelcina v Kremlu.
V roce 1999 ovšem byl zvolen za svoji nově založenou pravicově liberální stranu Svaz pravicových sil do státní dumy a stal se jejím místopředsedou. V dalších letech se začal vymezovat vůči politice nového prezidenta Vladimira Putina, čím se ale dostal do rozporu s částí vlastní strany reprezentované Anatolijem Čubajsem, která nechtěla zaujmout tvrdě protiputinovskou linii. Důsledkem bylo, že se v dalších volbách rozhádaný Svaz pravicových sil do dumy vůbec nedostal. Poslancem byl opět zvolen až v roce 2013.
Boris Němcov ovšem pokračoval v opoziční činnosti i v době, kdy nebyl poslancem. Podílel se na organizování pouličních protestů, zač byl opakovaně zatčen a krátce i uvězněn. Kreml kritizoval kvůli ekonomické situaci v zemi či kvůli válce na Ukrajině a vinil úřady z korupce.
Když se 27. února 2015 Boris Němcov vracel z restaurace, byl na Velkém moskvoreckém mostě zastřelen. Připravoval v té době demonstraci proti válce na Ukrajině. Za jeho vraždu bylo odsouzeno pět Čečenců. Nikdo nebyl usvědčen z toho, že vraždu objednal. Ruská policie tvrdí, že mužem v pozadí byl bývalý bojovník čečenského bezpečnostního praporu Ruslan Muchudinov, který se ukrývá v zahraničí.
Boris Němcov
Anna Politkovská se narodila v roce 1958 v New Yorku do rodiny sovětských diplomatů, kteří působili u Organizace spojených národů. Vystudovala žurnalistiku v Moskvě, začala psát do Izvestije, známou se ale stala jako novinářka listu Novaja gazeta. Během druhé čečenské války po roce 1999 se do této autonomní republiky opakovaně vypravovala, a to až do roku 2001, kdy byla uvězněna a poté z Čečenska vyhoštěna, vzápětí publikovala informace o lidech, kteří v Čečensku mizí beze stopy.
Kriticky Politkovská psala o Kremlu a autoritativním směřování Putinova režimu, policejní a justiční „mafii“ v Rusku, věnovala se korupčním případům, kritická byla i k čečenským povstalcům. Za svou činnost získala řadu prestižních cen.
Kvůli její práci jí bylo opakovaně vyhrožováno smrtí. V roce 2004 během teroristického útoku ve škole v Beslanu se údajně přiotrávila čajem během cesty na místo. A 7. října 2006 byla Anna Politkovská zastřelena ve výtahu moskevského domu, kde bydlela. Až osm let poté bylo odsouzeno pět lidí, kteří podle soudu měli zločin na svědomí.
Anna Politkovská