Recenze: Ó, páchne tu krví, páchne tu slzami

Výstava Jiřího Sozanského, jež je do 17. ledna k vidění v pražském Obecním domě a jež je věnovaná deseti obětím nacistické a bolševické zvůle, nese výstižný název: Amnézie. Připomínat je totiž třeba neustále. A všemi prostředky.

Pro malby a kresby, ale i sochařské objekty Jiřího Sozanského (1946) je typická výrazně expresivní tvorba, další víceméně konstantou je zapojení lidské figury. Nahé, tedy obnažené, tedy nijak chráněné. Nechráněné proti násilí ze strany prostředí, společnosti. A třeba dodat: totalitní společnosti. Postavy v sevření. Ztrýzněné.

Sozanského tvorba je tak výrazně humanistická a současně angažovaná, v tom nejlepším slova smyslu. A jdoucí skutečně na dřeň, nic zde totiž není ani zbytečného, ani na efekt. Byť právě ten by se jistě nabízel, proč – přece – nešokovat. Jak by to bylo snadné. 

Ze jmen osobností, jimž Sozanský skládá hold, je jasné, že ve svém výběru kladl především důraz na jejich morální kvality, jež, bohužel, s sebou logicky nesly střet s totalitní mocí: nacistickou a(nebo) bolševickou. Střet, který v lepším případě skončil „pouhým“, leckdy mnohaletým vězněním, v horším smrtí. Jan Zahradníček, Záviš Kalandra, Milada Horáková, Jiří Stránský, Emil Filla, Josef Čapek, Jan Zajíc, Jan Palach, Ivan Martin Jirous a Václav Havel.

Jsem sám a v druhých celách jsou také sami.A hloupost ďáblova, psí štěkot…(…)Vyslýchá se.Ve všech čtyřiadvaceti pokojích najednou.(…)Tak začínáHodina Bičování. Zde slovanemají smyslu. Zde o barváchhovoří slepí.To nadpřirozená prostřednost všechno rovnák obrazu svému…
ze sbírky Jana Zahradníčka Dům Strach

Citlivě instalovaná výstava začíná blokem věnovaným Janu Zahradníčkovi, vězněnému devět let. Rozměrné malby Dům Strach (název sbírky, již Zahradníček napsal v kriminále) jsou malované silnými nánosy barvy, jež vytváří plastickou strukturu ještě umocňující tísnivý dojem vyvolaný jak převážně šedými odstíny (ostatně šedá v různé sytosti zcela převládá na celé výstavě), tak „kulisami“ řítícími se na jednu jedinou postavu. Jako by člověka drtily. Podobně v další kresbě, byť doplněné malbou, průsečíky čar svírají – vězní – ztrýzněnou postavu.

Sozanský přitom pracuje nejen se Zahradníčkovými básněmi, ale i s jeho dopisy. Práce s textem je další konstantou výstavy. Slova se objevují jak v dílech samotných, tak na průvodních panelech, kde najdeme citace té či oné osobnosti, ale i texty historiků či literárních vědců. Divák tak může přecházet z řeči faktů k jejich uměleckému ztvárnění. Ani v jedné poloze přitom není špetka didaktismu. 

Na obraze Den dvacátý sedmý, věnovaném Miladě Horákové, postava téměř splývá s šedivým prostředím, podobně jako u obrazů věnovaných Jiřímu Stránskému, jejichž součástí jsou i jeho básně, ovšem psané jakýmsi ne-písmem. Sice nečitelné, ne však mlčící. 

Malby věnované Emilu Fillovi zachycují v jakémsi leteckém pohledu koncentrační tábor Buchenwald, Sozanský zde opět pracuje s mimořádnou pastozitou.

Stavební plány domu, v němž žili rodiče Jana Palacha, zase Sozanský interpretuje v rudých půdorysech na tmavém podkladě, jakoby se zde předznamenával Palachův konec. Také Signum actus, tři malby věnované Palachovi, pracují s předlohou. Tvoří je vlastně deformované, poznamenané státní vlajky, zdá se, že rozčísnuté hořící „postavou“. Podobných barev se drží i obrazy věnované Janu Zajícovi.

3 minuty
Události v kultuře: Amnézie Jiřího Sozanského
Zdroj: ČT24

Malby věnované Ivanu Martinu Jirousovi zachycují nahou postavu s rukama sepjatýma v zátylku jako při prohledávání, či snad popravě u zdi. A obrazy Valdice jsou složeny z velice plasticky působícího „plánu“ kriminálu s koridory, drtícími klenbami. 

Závěrečná část je věnována Václavu Havlovi, jistě zajímavé je opět zapojení jeho textů z Dopisů Olze, ale i deset asambláží Depozitář V. H., kdy Sozanský, podobně jako například Jiří Kolář, doplňuje ve velkých kazetách fotografie (i negativní) Havla běžnými předměty.

Výstavní memento

Výstava, jako je právě Amnézie, by měla být hojně navštěvována školami – a to nejen pro svou výsostnou uměleckou kvalitu, ale zejména pro své „neumělecké“ poselství. Obrazy Jiřího Sozanského zprostředkovávají předlistopadový bolševický teror daleko intenzivněji než některá pojednání historiků. 

A zvláště by měla být Sozanského výstava navštěvována teď, v době listopadových oslav. Jako zcela nutné a potřebné memento. I přesto (nebo právě proto), že to vše, řečeno Zahradníčkovými verši, „ó, páchne tu krví, páchne tu slzami. /Není to nic tak nevinného, /jak by se zdálo.“  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu získal v Cannes Džafar Panahí, který svůj film natočil tajně

Zlatou palmu na sobotním zakončení festivalu v Cannes získal íránský režisér Džafar Panahí za film It Was Just an Accident (Byla to jen náhoda). Cenu za nejlepší mužský herecký výkon si odnáší brazilský herec Wagner Moura, nejlepší herečkou je Francouzka Nadia Mellitiová. Během neděle se ještě uskuteční projekce filmů, které se neodehrály kvůli sobotnímu masivnímu výpadku elektřiny. Ten postihl vedle Cannes i zbytek jihovýchodní Francie.
před 14 hhodinami

Cannes hlásí obnovení dodávek elektřiny

Francouzské město Cannes, kde právě probíhá filmový festival, oznámilo obnovení dodávek elektřiny po rozsáhlém výpadku. Departement Alpes-Maritimes se s výpadkem potýkal od sobotního rána a desítky tisíc domácností zůstaly bez proudu. Úřady pracují s možností, že blackout zapříčinil úmysl.
24. 5. 2025Aktualizováno24. 5. 2025

Mercury měl utajenou dceru, tvrdí nová biografie

Zpěvák Freddie Mercury z britské kapely Queen měl utajenou dceru, kterou zplodil v devětadvaceti letech s manželkou svého známého. V nové biografii o zpěvákovi s názvem Love, Freddie (S láskou, Freddie) to tvrdí žena, která jako důkaz poskytla deníky svého údajného otce. Napsal to v sobotu web listu The Guardian. Žena pracující jako lékařka si před veřejností přeje zůstat utajena.
24. 5. 2025

Springsteen versus Trump. Střetly se rozdílné idoly amerických dělníků

Americký prezident Donald Trump a rocková hvězda Bruce Springsteen jsou oba sedmdesátníci a sousedé z New Jersey, oba oslovují bílou dělnickou třídu, a přesto je dělí vzájemná averze. Muzikant Trumpovu vládu nedávno onačil za zkorumpovanou a neschopnou, vrcholný politik zase rockera zesměšnil videem, v němž ho srazí k zemi golfovým míčkem.
23. 5. 2025

Kasárna Karlín znovu otevřou

Pražské volnočasové centrum Kasárna Karlín po roce znovu otevře. Provoz startuje v úterý 27. května, sdělil ČT24 provozovatel prostoru Matěj Velek. Zatím půjde o provizorní režim se stany s občerstvením a toaletami na nádvoří, v plánu je ale plnohodnotné fungování. To zakázal stavební odbor Prahy 8, protože bylo v rozporu se zákonem. Provoz neodpovídal územnímu plánu, ten však město loni v prosinci změnilo. Centrum slibuje větší ohled na sousedy, co se hluku týče.
23. 5. 2025

Premiéra Karavanu vrátila po třiceti letech český film do soutěže Cannes

Čeští tvůrci po letech vstoupili do soutěže filmového festivalu v Cannes. Režisérka Zuzana Kirchnerová na prestižní přehlídce uvedla ve čtvrtek světovou premiéru snímku Karavan s Annou Geislerovou v hlavní roli. Snímek vznikl v česko-slovenské koprodukci i za přispění České televize.
23. 5. 2025

Památky hyzdí nechtěná mementa. Turisté sprejují penisy či ryjí jména

Peruánské město Chan Chan ze seznamu památek UNESCO navštíví měsíčně tisíce lidí. Mezi nimi byl i neznámý vandal, který v polovině května na několik set let starou zeď nasprejoval penis. Nutkání smrtelníků přidat ke kulturnímu dědictví i svou nepatrnou stopu musí čas od času odolávat snad každá světoznámá památka.
23. 5. 2025

Cruise účtuje s Mission: Impossible. Ta první skončila v Praze ostudou

Umělá inteligence se rozhodla ovládnout svět, ale naštěstí je tu ještě Ethan Hunt. V osmém a údajně závěrečném filmu ze série Mission: Impossible se i v českých kinech od 22. května pustí do Posledního zúčtování. Účty si v hlavní roli opět přišel vyřídit Tom Cruise, který se do „nemožné mise“ poprvé pustil před třiceti lety při natáčení v Praze. Ale nejspíš na něj nevzpomíná rád.
22. 5. 2025
Načítání...