Jan Zajíc

Uběhlo 55 let od sebeupálení studenta Jana Zajíce na Václavském náměstí v Praze. Zástupci Prahy 1 si v neděli připomněli jeho odkaz. Podle starostky Terezie Radoměřské (TOP 09) obětoval Zajíc svůj život pro svobodu a budoucnost českého národa. „Taková láska k národu, vlasti, ke svobodě je něco, co bychom si měli připomínat napříč desetiletími, staletími. Takových hrdinů, světců máme v našem národě velmi málo,“ uvedla.

Čin Jana Palacha nebyl v sovětském bloku prvním ani posledním. Do pádu železné opony se podobných staly desítky. Živé pochodně na protest proti okupaci a komunistickému režimu vzplály také v Polsku, Maďarsku nebo Lotyšsku.

Památku Jana Palacha, který se před 55 lety upálil na pražském Václavském náměstí, si v úterý lidé připomněli na několika místech v Česku. Patří mezi ně nádvoří pražského Karolina, kde byla v roce 1969 vystavena Palachova rakev, i studentův památník na Václavském náměstí. Svíčky lidé zapalovali i na Olšanských hřbitovech, kde je Palachův hrob. V Děčíně byl u příležitosti úterního výročí odhalen pomník Jana Palacha a Jana Zajíce. Podle premiéra Petra Fialy (ODS) je Palachovo poselství stále aktuální. Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) se jeho čin zasloužil o přeměnu totalitní společnosti ve společnost demokratickou a svobodnou.

Naše současná svoboda může být jen dočasná a v kontrastu oběti Jana Zajíce můžeme posuzovat velikost potřebnosti naší svobody, řekla starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská (TOP 09) na pietním aktu k uctění jeho památky. Zajíc se upálil 25. února 1969, chtěl tím vyjádřit nesouhlas s nastupující normalizací a pasivitou lidí. Zástupci radnice Prahy 1 a Senátu položili květiny u pamětní desky na Václavském náměstí.

Na pietních místech na nádvoří Karolina i před Národním muzeem v Praze, která upomínají na oběť Jana Palacha, přibývalo během pondělí květin. Palach se v roce 1969 zapálil ve snaze povzbudit společnost v době počínající normalizace a sovětské okupace. Den památky Jana Palacha je významným dnem České republiky.

Ve čtvrtek 17. listopadu si Česko připomene 33 let od sametové revoluce a 83 let od uzavření českých vysokých škol nacisty. Oslavy Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva se budou po dvou letech konat bez jakýchkoliv protiepidemických opatření. Připravena jsou pietní setkání, průvody i koncerty, které se zaměří nejen na výročí, ale také na aktuální dění a politickou situaci. Tradičně se budou udělovat i Ceny Paměti národa.

Po potlačení pražského jara v srpnu 1968 se část studentů v Československu pustila do konfrontace s nastupující komunistickou normalizací. Mezi nimi také Hnutí revoluční mládeže v čele s Petrem Uhlem. Právě s touto skupinou odstartoval pátého března roku 1971 první normalizační proces. Za podvracení republiky bylo tehdy odsouzeno 16 lidí.

Každý rok veřejným prostorem v srpnu dominuje debata nad tím, zda mladá generace dostatečně vnímá události roku 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Při prvním výročí této invaze se po celé zemi uskutečnily pokojné protesty, které tehdejší vláda násilně potlačila. Podle dostupných ověřených informací zemřelo tehdy minimálně sedm lidí. Současní představitelé státu by se měli omluvit a odškodnit pozůstalé, říká historik Lukáš Cvrček, který se svým spolkem oběti připomíná. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) by eventuální odškodnění podpořil.

V Praze, Vítkově a Olomouci si lidé připomínali dvě významné události. Jednu, kterou minulý režim zamlčoval, a druhou, kterou naopak každoročně okázale slavil: upálení Jana Zajíce v roce 1969 a únorové události roku 1948.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

V Praze začíná týdenní festival proti totalitě Mene Tekel. Zájemcům nabídne tematické výstavy, projekce filmů či rozhovory s pamětníky. Jako hlavní téma letošního 14. ročníku zvolili organizátoři Memento George Orwella. Festival Mene Tekel se koná vždy v týdnu kolem 25. února, kdy v roce 1948 převzala moc Komunistická strana Československa.

V Národním muzeu v Praze se sešli premiéři zemí visegrádské čtyřky, připojil se k nim také staronový rakouský kancléř Sebastian Kurz. Zdůraznil, že pro jeho zemi je důležité, aby peníze z fondu, kterým chce EU kompenzovat přechod od uhlí, nesměřovali na jadernou energii. Česko se ale při přechodu k ekologicky čisté energii bez jádra neobejde, zmínil český premiér Andrej Babiš (ANO).

Před 51 lety se na protest proti začínající normalizaci upálil Jan Palach. Tichou vzpomínkou a svíčkami si oběť dvacetiletého studenta připomněli lidé po celé zemi. V Praze na Václavském náměstí položili květiny premiéři skupiny V4 i běžní občané. Do roka poblíž místa Palachova činu vznikne památník, jehož myšlenka vznikla už před půl stoletím. Tajemství nese více než třicetimetrový pylon u budovy bývalého Federálního shromáždění.

Vysokoškolák Jan Palach, který se v lednu 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci Československa, nebyl prvním obyvatelem východního bloku, kdo tuto mezní formu protitotalitního odporu zvolil. Podle historika z Ústavu pro studium totalitních režimů Petra Blažka došlo od šedesátých let ve východním bloku k více než padesáti podobným případům – a naposledy ještě v roce 1989. Téma sledoval Karel Vrána pro pořad Reportéři ČT.

Výstava Jiřího Sozanského, jež je do 17. ledna k vidění v pražském Obecním domě a jež je věnovaná deseti obětím nacistické a bolševické zvůle, nese výstižný název: Amnézie. Připomínat je totiž třeba neustále. A všemi prostředky.

Třicáté výročí pádu komunismu a padesát let od smrti Jana Palacha připomíná v centru Prahy výstava Na křídlech svobody. Italští a čeští streetartoví umělci vytvořili díla, která se věnují těmto historickým milníkům a tématu svobody. Expozice současně otevřela dříve nepřístupnou uličku v blízkosti Velvyslanectví Italské republiky.

Svoboda není zadarmo, připomínají objekty a místa, které by se měly letos stát národními kulturními památkami. Ministerstvo kultury se při výběru soustředí na určité téma. Po loňských sakrálních stavbách tak letos vybíralo pod vlivem blížícího se výročí sametové revoluce. Podle informací Lidových novin navrhlo sedm míst spojených s bojem Čechů za svobodu a demokracii, blíže je představuje následující fotogalerie. Návrh ještě musí projednat vláda.

Polil se ředidlem, došel před sídlo okresního výboru KSČ na náměstí Míru a škrtl sirkou. Bylo šest večer na Velký pátek 4. dubna 1969, přes půl roku od začátku okupace Československa. V centru Jihlavy se lidé ještě před okamžikem veselili na jarní pouti. Teď před jejich očima hořel Evžen Plocek.

Oběť Jana Zajíce z 25. února 1969 připomněly po půl století v Praze dvě piety. K první se sešli politici i pamětníci na Letné v ulici, která nese Zajícovo jméno, při druhé položili představitelé akademické obce květiny k pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce před Národním muzeem na Václavském náměstí.

Poslední velký pokus o zastavení komunistické totality rozprášila policie – věrná již novému režimu – v Nerudově ulici před 71 lety. Na Hrad šli studenti s výzvou prezidentu Benešovi, aby neustupoval komunistickým požadavkům. Události roku 1948 si připomněli pamětníci, dnešní studenti i politici u památníku v Nerudově ulici.

„Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory,“ vysvětlil osmnáctiletý student Jan Zajíc svůj radikální čin. Přesně před padesáti lety, na výročí „Vítězného února“, se v jednom z domů na pražském Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil.

Putovní výstava připomíná osud a čin studenta Jana Zajíce, který se před padesáti lety upálil na Václavském náměstí v Praze na protest proti okupaci Československa sovětskou armádou. Zahájena byla v pátek ve Vítkově na Opavsku, kde se Zajíc narodil. V dalších měsících bude výstava čítající několik desítek panelů putovat i po školách. Uvedl to starosta Vítkova Pavel Smolka.

O upálení Jana Palacha informovala před padesáti lety všechna významnější média v zemi. Zpočátku ještě svobodně, nastupující normalizace a cenzura ale postupně vytlačovaly jeho čin z veřejného prostoru. V době prvního výročí už o něm ani o jeho následovnících třeba v Rudém právu nebyla jediná zmínka.

Ve dnech, kdy si Česko připomíná 50 let od oběti Jana Palacha, je všetatský dům, kde s rodinou žil, obehnán lešeními a místo střechy ho zakrývá plachta. Má v něm vzniknout Palachův památník, k lednovému výročí se však rekonstrukce nestihne. Otevře se proto 21. srpna.

Šokující čin studenta Jana Palacha měl československou společnost vyburcovat z letargie, do které postupně upadala po srpnové okupaci v roce 1968. K zoufalému kroku se pak odhodlalo ještě několik dalších: Osmnáctiletý Jan Zajíc, který se upálil 25. února 1969, po sobě zanechal báseň o Palachovi a dopisy, v nichž se označil za pochodeň číslo dvě. Už v lednu – jen den po Palachově úmrtí – se v Plzni zapálil Josef Hlavatý. Celkem se mezi lednem a dubnem 1969 pokusilo o upálení 26 lidí, z nichž sedm zemřelo. Politický motiv ale mělo jen několik z nich. Zřejmě poslední „živou pochodní“ byl v dubnu 1969 čtyřicetiletý technický úředník Evžen Plocek.