Nejsem proti politickým stranám, ale nechci být závislý na mocensko-ekonomických skupinách, uvedl v Interview ČT24 uchazeč o funkci prezidenta republiky a senátor Marek Hilšer, který se pokoušel post hlavy státu získat už v roce 2018. Zmínil, že podpora kampaní kandidátů od velkých ekonomických sponzorů by podle něj neumožnila budoucímu prezidentovi vykonávat úřad nezávisle. Jako hlavní téma své kampaně označuje aktivní občanství, které odmítl nazvat aktivismem. Česká televize postupně přináší rozhovory se všemi uchazeči o Hrad. Rozhovor vedl Daniel Takáč.
Nestojím o podporu politických stran. Hlava státu má být nezávislá, říká uchazeč o funkci prezidenta Hilšer
Interview ČT24 s uchazečem o funkci prezidenta Markem Hilšerem (zdroj: ČT24)
Pane senátore, kdybych chtěl, abyste se charakterizoval, jak byste se popsal?
Myslím si, že jsem člověk, kterému není lhostejné, co se kolem něj děje, který je pozitivní, optimistický. Člověk, který hledí do budoucnosti s nadějí, a člověk, který je také idealista, a mám rád lidi.
Jste aktivista?
Jsem aktivní občan. Myslím si, že slovo aktivista nemáme moc rádi. Aktivní občané jsou ve společnosti důležití, protože musíme upozorňovat politiky na to, co dělají, musíme jim nastavovat zrcadlo. Základem demokracie je totiž aktivní občan, který své zastupitele upozorňuje na to, že se mu něco líbí, nebo naopak nelíbí. Demokracie stojí na aktivních lidech a já se i v mých kampaních toto snažím přenášet do společnosti.
Když vám připomenu některé vaše připomínání se: Marek Hilšer – spoluorganizátor protestu na lékařské fakultě v březnu 2004. Pak červen 2007 – protest proti záměru ministerstva kultury na využití Klementina. Následně říjen 2007 – Marek Hilšer a protest studentů proti plánu premiéra Mirka Topolánka zavést školné. Listopad 2008, květen 2008, červen 2009. Úřad vlády v roce 2014, kdy jste se kvůli Ukrajině svlékl do půli těla. To není aktivismus?
To je aktivní občanství. Pokud jste členem akademické obce a vidíte, že se vysoké školství ohledně financí řítí do propasti, což je jedna z věcí, kterou jste zmiňoval, nebo vidíte, že fakultní nemocnice jsou ohrožovány jednáním ministra a jeho podivných poradců, kteří mají dnes opletačky se soudy, tak v té době jsme měli jako studenti, což jsem nebyl jen já, ale celá akademická obec, opravdu potřebu na to upozornit. Nám to nebylo lhostejné. Ukazuje to, že když je člověk o něčem přesvědčen, tak se za to má postavit.
Naučilo mě to jednu věc, a to, že když máte nějakou ideu, myšlenku a s něčím nesouhlasíte, musíte se ozvat. A když se ozvete, tak to většinou docela dobře dopadne. Nemá smysl podléhat nějakému defétismu a tomu, že nic nemůžeme udělat nebo nic nezmůžeme. Naopak musíme myslet tak, že můžeme.
Často jsme v protestech byli úspěšní. Příkladem budiž protest proti skryté privatizaci fakultních nemocnic, který dopadl dobře, protože nakonec vláda i díky našemu upozornění a protestům, do kterých byla zapojena celá akademická a lékařská obec v České republice, potom ustoupila. Přesvědčuje mě to o tom, že když něco chceme, musíme za to bojovat.
Co by vás přimělo, abyste se zase při protestu svlékl jako na Úřadu vlády?
To už si nedovedu představit, dnes jsem členem parlamentu…
To už se nehodí?
Dnes mám jiné prostředky, jak upozorňovat na věci. Když byl člověk takový řekněme zoufalý občan a viděl, kam se věci řítí, tak měl potřebu to nějakým způsobem vyjádřit. A občanovi nezbyde nic jiného než dělat věci, kterých si někdo všimne. Bohužel je doba taková, že média si všímají věcí, které úplně nezapadají do toho normálu. Například s Klementinem jsme měli takovou zkušenost, kdy jsme psali nejrůznější petice, obraceli jsme se na politiky a oni nereagovali. Začínali reagovat, až když se upozorní nějakým rázným způsobem.
Teď už to není potřeba?
Teď mám jiné prostředky. Pokud je člověk členem parlamentu, může a musí ty věci prosazovat jinými způsoby.
Zaznamenal jsem, že nesmutníte nad tím, že vás vláda nezařadila mezi řekněme demokratické kandidáty, kteří by mohli být prezidentem. Vy nechcete být spojovaný s politickými stranami. Co máte proti politickým stranám?
Vystudoval jsem politologii a vím moc dobře, že politické strany jsou moc důležité v demokracii a pro demokracii jako takovou. Nemám tedy nic proti politickým stranám, ale jsem přesvědčený, že budoucí prezident by měl být nadstranický a nezávislý na nejrůznějších mocensko-ekonomických skupinách. Proto bychom v dnešní společnosti, která je velmi rozdělená a jedni politici si jdou po krku s těmi dalšími politiky, měli mít prezidenta, který je na současných politických stranách nezávislý. Tak, aby mohl měřit všem stejně. A zároveň by mohl ve společnosti vyvolat jakousi důvěru v to, že bude rozhodovat podle stejného metru.
Není to ale nedůvěra v osobnost, že se politická figura dokáže povznést nad cokoliv, ať už to je politická osobnost, nebo ne, a v té funkci bude fungovat přece úplně jinak? Proč by nemohl být prezident spojen s politickou stranou?
Neříkám, že nemůže být.
Ale nelíbí se vám to?
Dokonce si myslím, že politické strany by měly dlouhodobě pracovat na tom, aby daly prostor pro nějaké kandidáty. Ale já chci být nezávislý. Nechci být vděčný za žádnou podporu. Proto jsem na začátku deklaroval, že nestojím o podporu žádné politické strany a vidím v tom ideu a myšlenku nadstranického prezidenta, který nemusí být vděčný tomu, že ho někdo podpořil, a může všem měřit stejným metrem.
V současné době, kdy je opravdu hluboká krize, mám za to, že prezident by měl působit jako stabilizační prvek. A o tom jsem přesvědčen. Pokud má opravdu důvěru široké veřejnosti, nemůže pak být podezírán, že bude nahrávat jedné či oné straně.
Nechcete nejenom spojení s politickými stranami, ale také by podle vás měl na Hrad nastoupit někdo, kdo není spojen s předlistopadovou érou, devadesátými lety, ani s korupčními vládami. Řekl jste to týdeníku Hrot. Prezidenti Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman byli úzce spojeni s polistopadovou dobou. Ohledně devadesátých let a začátku demokracie v Československu a České republice bylo všechno špatně, když s tím nechcete být spojen?
Nebylo. Česká republika udělala obrovský krok. Jako student jsem to vnímal a fandil jsem mnoha věcem. V České republice je ale mnoho schopných lidí, kteří vybudovali úžasné věci, myslím si, že se krásně proměnila naše města. Když to člověk srovnává s tím, co bylo v roce 1989, a dnes se podívá na česká města, tak je to úžasná změna.
Proč tedy nechcete být spojen s touto érou, kterou si tato země prošla?
Ještě jsem to nedokončil. Já totiž nechci být spojován s politikou, která si nějakým způsobem přivlastňovala stát, politiku, s érou nejrůznějších korupčních skandálů. Myslím si, a zase mluvím o té důvěře, že prezident, který s tím nebude spojován, může nastolit téma a bojovat za to, aby se politická kultura v České republice měnila pozitivně takovým způsobem, abychom třeba jednou dosáhli toho, že občané budou věřit svým institucím či svým politikům tak, jako třeba v Dánsku. Tam je myslím devadesátiprocentní důvěra v politiku a v politiky. Je to strašně důležité, protože když panuje nedůvěra v politiku a politiky, nechtějí se lidé ani zapojovat.
Říkáte, že nechcete dělat kampaně za velké peníze, ale za co nejmíň. K čemu to, když to nepřinese efekt?
Řeknu vám to. Pokud člověk razí nějakou změnu, tak si za tím musí stát. A já říkám, že velké peníze na kampaně kazí politiku. A jsme toho svědky. Můžeme zmínit už devadesátá léta a to, co se pak dělo dál. Musíme přetrhnout tento řetězec. A proto si myslím, že politické kampaně by se měly dělat tak, aby byly za co nejméně peněz. Není těžké udělat kampaň za velké peníze nejrůznějších soukromých skupin, které vám zaplatí kampaň, a vy jste potom v podstatě figurkou, která vám musí čas od času plnit i to, co si oni přejí. Když třeba vezmou telefon a zavolají vám, tak to bohužel v české politice funguje.
Tak to funguje? Vy tvrdíte, že když někdo dostane peníze na kampaň, tak pak platí podle způsobu „já jsem ti dal peníze, ty budeš dělat, co já chci“?
Podívejte se například na dokument z produkce Netflixu o politice ve Spojených státech, kde se ptají různých sponzorů na to, proč sponzorují třeba všechny politiky. A oni odpovídají například: „Jsem rád, že na ně mám telefonní číslo, a můžu jim zavolat, když mám nějaký zájem.“
To ale neznamená, že ten člověk pak skáče, tak jak oni pískají.
Takhle to funguje.
A máte na to nějaký důkaz? Ono to totiž vypadá spíš jako pomluva, když hovoříte o tom, že takhle to u nás funguje. Máte konkrétní příklad nebo dokážete to?
Můžu říct konkrétní příklad. Já to například řeším, když se podívám, v problematice Nákladového nádraží Žižkov. Tam se dnes prodávají pozemky za sedm tisíc korun a měly by se prodávat za jednadvacet tisíc korun. Jsou to pozemky Českých drah a ukáže se, že to vychází ze smluv, které byly v roce 2006, a ukazuje se, že tam byli sponzoři, kteří sponzorovali určitou politickou stranu. Nebudu jmenovat, ať si to každý najde. Ta politická strana pak dosadila někoho do Českých drah, kdo pak uzavíral takové smlouvy. To je jeden z mnoha příkladů.
Když už jste to tedy zjistil, bránil jste tomu nějak?
Já nemůžu podat trestní oznámení, protože to není možné. Ty smlouvy jsou tak postavené. Česká televize se tím zabývala, není to něco, co bych si vymyslel, podívejte se třeba na pořad Reportéři ČT. Mám další příklad, kterým je kauza Dozimetr. Na začátku stálo sponzorování politické strany. Nějací mafiáni na Zlínsku vlastně průběžně podporovali všechny politické strany, podle toho, jak to bylo výhodné. Velké peníze na kampaně tak vlastně politiky dostávají do jakéhosi klinče, v tom smyslu, že se stávají závislými na tom soukromém zájmu. Často pak neplní ten veřejný zájem, a to je prostě špatně.
Zeptám se ještě trochu jinak. Hospodářským novinám jste před časem řekl, že jste měl různé nabídky k jednání o případné podpoře v prezidentské kampani. Jak tedy taková nabídka probíhá?
Probíhá to tak, že za vámi někdo přijde a řekne: „Mohl byste se setkat s tím a s tím člověkem?“ a zeptá se, zda by tam mohla být nějaká podpora třeba i nepřímá. A já řeknu…
A na tom je něco špatného?
Já říkám a opakuji, že velké peníze kazí politiku a měli bychom dosáhnout, i regulací…
Vy jste se ale nedostal k tomu, že někdo za vámi přišel a naznačil vám finanční podporu výměnou za „něco.“ To se vám stalo? Protože na to už upozorňovat můžete.
Už se mi to stalo. Nebylo to ale tak, že by mi řekli: „Dáme ti peníze a ty uděláš to a to.“ Tak to asi nefunguje. Ale vyjmenoval jsem několik příkladů, kdy velké peníze v politice a ve sponzorování politiků dělají neplechu. Tak to je. A já jsem to předem odmítl a nechci to. Moje kampaň je proto nízkonákladová, je z veřejných prostředků, tak jak to myslím má být. Pak může být ještě z malých prostředků od malých dárců. Tomu říkám občanské sponzorování politiky.
A toto může udělat politiky nezávislými na vlivech nejrůznějších finančních skupin a tak dále. Říkám, že je vlastně přirozené, že soukromý zájem si chce přivlastnit státní struktury a ovlivňovat politiky na úkor veřejného zájmu. Tohle se děje a myslím si, že kdo dobře sleduje politiku, tak to vnímá a nebuďme naivní, že to tak není.
Velké peníze tedy nechcete. Chcete je od státu, proto jste zmiňoval veřejné peníze. Ostatně jste si také založil politickou stranu Marek Hilšer do Senátu. Jak známo politické strany dostávají peníze. Na senátorský a poslanecký mandát to činí 900 tisíc korun ročně. Bez strany byste takové peníze nedostal. Není to od vás až moc vychytralé?
Není, myslím si, že to je naopak naprosto legitimní. Není to vychytralé.
Je to šestičlenná strana, takže, když založíte stranu, dostanete 900 tisíc, pokud ne, tak je nemáte.
Je to tak, ale já jsem po volbě prezidenta, kde jsem dostal 450 tisíc hlasů, stál před otázkou, co budu dělat a jak se budu pohybovat v politice, protože mi lidé říkali, abych pokračoval dál. Oslovila mě řada politických stran, abych za ně kandidoval. První, na co se ptali, bylo, jak si rozdělíme peníze na mandát. A já jsem najednou poznal to, že strany nejenom chtějí to, aby vám říkaly, jak máte hlasovat, protože vás nominovaly. Ale potřebují také peníze. Je to přirozené, protože pokud chcete dělat politiku, musíte…
Ano, je to příspěvek stranám, proto tam je, aby mohly strany existovat. Tím si platíme demokratické spektrum. Já se ale ptám na tu vychytralost. Bez strany to nejde, ale se stranou to jde.
To ale není žádná vychytralost. Je ale špatně, že nezávislí kandidáti nejsou v tomto smyslu podporování a nemají stejné podmínky jako politické strany. Musí ale tu politiku dělat, protože, když jsou jednou zvoleni do parlamentu, musí komunikovat s občany, musí mít webové stránky a další. A to vše stojí peníze. Je to úměrné tomu mandátu.
Třeba politické hnutí Andreje Babiše má 140 milionů za rok, politická strana zhruba kolem osmdesáti nebo devadesáti milionů. Takže to vnímám jako přednost, protože občané vidí, koho platí a že za tím není žádná černota.
Marek Hilšer
Anketní otázky
Vyřeší situaci na Ukrajině boj a porážka Ruska nebo spíše diplomatická jednání s nějakými ústupky Rusku?
Nemůžeme ustupovat Rusku, protože se ukazuje, že Rusko, tedy spíše putinovský režim, je teroristické.
Takže to vyřeší boj?
Ukrajina musí zvítězit. Ukrajinci nemohou nechat své území někomu, kdo přijede a začne masakrovat jejich populaci. Na Ukrajině jsem byl a s místními obyvateli jsem hovořil. Cítil jsem tam tu touhu po svobodě a to, aby se nestali nevolníky nebo otroky nějakého Putina. Nasazují život a my tomu nemůžeme ustupovat. Protože pokud tomu budeme ustupovat, jednou to může potkat i nás.
Zveřejníte svou kompletní lékařskou zprávu?
Já s tím nemám problém, jsem zdravý člověk. Chtěl bych k tomu ale říct, že to není potřeba. Na většině kandidátech je vidět, že jsme zdraví lidé. Jestli má někdo nějaký výrůstek na patě, asi není podstatné.
Zveřejníte tedy?
Myslím si, že to není potřeba. Ale rozhodně k tomu budu, pokud bych byl prezidentem, přistupovat tak, že občané budou informováni o mém zdravotním stavu v situaci, kdy to bude opravdu potřeba. A to tak, aby měli jistotu, že není ohrožen chod státu.
Podporujete legalizaci trhu s konopím? Například NERV by z toho chtěl získat nějaké peníze do státního rozpočtu.
Myslím si, že je třeba legalizovat to proto, že se věci odehrávají někde v zákulisí. A pokud se trh s konopím legalizuje, tak nad ním budeme mít kontrolu. Takže podporuji. Jsem lékař, takže si uvědomuji i negativní důsledky, které to může mít ve smyslu toho, že by to mohlo vytvářet nebezpečné závislosti. Ale je lepší to dostat pod kontrolu a k tomu směřuje ta legalizace.
Vy sám si někdy dáte marihuanu?
Nedám. Možná jsem řadu lidí v tomto ohledu zklamal. Přiznám se, že jsem jednou kouřil marihuanu. Dvakrát jsem si potáhnul a hned jsem usnul a od té doby jsem to neměl. A to bylo až v dospělém věku.
Jmenoval byste Petra Hladíka ministrem životního prostředí?
Přiznám se, že tu kauzu neznám podrobně. Slyšel jsem, že tam je problém s brněnskou skupinou, nechci říct přímo mafií, kolem bytů. Asi bych to ale velmi rozmýšlel, protože prezident musí jmenovat takové lidi, nebo aspoň komunikovat s těmi, kdo je navrhují, kteří budou mít důvěru ve společnosti a nebudou narušovat nějakou politickou kulturu.
Děkuji za odpovědi, posuneme se dál od ankety. Ekologičtí aktivisté v poslední době upozorňují na otázky klimatu poškozováním uměleckých děl, přilepováním se k nim a tak dále. Je vám to sympatické?
Přemýšlel jsem nad tím. Nemohu to odmítat, protože jsem byl také aktivním občanem. Když ale dva dělají totéž, tak to také není totéž. Polití obrazu je podle mého názoru násilí a ničení nějakých hodnot. Teď nevím přesně, ale údajně před obrazy bylo plexisklo. Pokud by však byl obraz poničen, tak to není dobře.
Bez té škody je to dobrý princip?
Je třeba na věci poukazovat, protože jsou to vážné záležitosti. Jak jsem říkal, politici často věci ignorují. Náš protest před ruskou ambasádou v roce 2015 říkal, že Putin je velkým nebezpečím, že je to zlo. Tehdy se řada lidí posmívala tomu, co děláme. Samozřejmě někteří to ocenili. Ale ukázalo se, že zlo nesmíme tolerovat už v začátcích, a pokud ho tolerujeme, tak nám může přerůst přes hlavu.
Tehdy jsme bohužel měli pravdu, a to ne na základě hlubokých analýz od odborníků, ale na základě toho, že jsme cítili, že nemůžeme ignorovat nějaké základní hodnoty lidskosti a tolerovat to, když někdo s tanky přijede na území nezávislé země a začne tam zabíjet lidi.
Zpět ke klimatu. Je podle vás Grean Deal dobrý plán?
My se bez toho neobejdeme, tím myslím bez řešení klimatu. S problematikou klimatu je třeba spojena i migrace. Je to cesta.
A řešení cestou, jak to chce Green Deal?
My už jsme k dohodě přistoupili. Je třeba dělat co nejrychleji taková opatření, abychom emise snížili. To je důležité i pro mladé lidi, protože ti tady budou žít. Pokud to nebudeme řešit, tak se můžeme dočkat toho, že se nám bude celá Afrika a Střední východ stěhovat do Evropy. Vše má své souvislosti.
Tohle je tedy správná cesta? Mluvím o tempu snižování emisí, zákazu nových aut se spalovacími motory od roku 2035 a tak dále.
Je to cesta. Myslím, že na té cestě hledáme i body. Je třeba si stanovit nějaký cíl, to je opravdu důležité. Podle toho, jak je budeme plnit, pak budeme ty cíle modifikovat. Nyní se ukazuje, že nemůžeme tak rychle přejít k obnovitelným zdrojům tak, jak bychom si přáli, takže budeme muset ty cíle nějakým způsobem poupravit.
Na druhou stranu je třeba říct, že v České republice zájmové skupiny, o kterých už jsem hovořil, dlouho blokovaly rozvoj obnovitelných zdrojů, což se v současné krizi ukazuje jako obrovská chyba. Mohli bychom tu totiž už mít třicet až možná padesát procent energie z obnovitelných zdrojů. Mohli bychom mít maximum toho, co by teď šlo, k tomu ale nedošlo. Měli bychom levnější energii a demokratizovanou energii. To znamená, že by lidé svoji energii mohli vytvářet a sdílet ji, jako je to třeba v Rakousku.
Ale tomu tady některé skupiny bránily. Je to přesně ten vliv, který by neměly na politiky mít, aby se pak rozhodovali svobodně a nemuseli hledět na to, o čem mluvím. A takový by měl být i prezident.
Říkáte, že by každý mohl být jakýmsi solárním baronem a vyrábět si vlastní energii. Vy máte doma fotovoltaickou nebo větrnou elektrárnu?
Nemám ji doma, protože bydlím v místě, kde to zatím ani není možné. Ale přiznám se, že o tom sním a chtěl bych, aby každý občan České republiky, který má někde třeba chalupu nebo prostor, kam si může na střeše dát solární panel, aby mohl energii třeba přeposlat svému sousedovi, když ji potřebuje. Na tom může i vydělat.
Jsem pro demonopolizaci energetiky jako takové, protože to může lidem opravdu prospět a prospívá jim to. Rakousko v tom ušlo velkou cestu. Začali zhruba před třemi lety, běží to tam a lidé jsou s tím spokojeni.
Mluvíte o rozměru až padesáti procent obnovitelných zdrojů. Jak to bude fungovat, když nebude svítit slunce a nebude foukat vítr? V zimě jsou krátké dny.
To je hezká a důležitá otázka. Říkám, že má být padesát procent z obnovitelných zdrojů a pak má být atomová energie. Jsem pro jádro. Věřím tomu, že technologie jde tak dopředu, že za patnáct let budeme schopni tu energii akumulovat. Například do nějakých syntetických plynů. Firma Porsche v Chile staví solární elektrárnu, která bude syntetizovat zároveň i syntetický benzin. Takže budou moci používat benzin, který je CO2 neutrální.
To jsou vše důležité cesty, kterým nesmíme bránit a musíme je otevírat. U nás kvůli různým zájmům nebylo podporováno, aby se rozvíjela zařízení pro akumulaci energie, protože to někomu nevyhovovalo a zase jsme v tomto ohledu deset let pozadu. To je protlačování soukromého zájmu na úkor veřejného zájmu a na úkor lidí.
- Senátor a lékař.
- Rodák z Chomutova vystudoval mezinárodní vztahy a medicínu na Univerzitě Karlově. Od roku 2007 pracoval jako pedagog a vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě UK, zabývá se bojem s rakovinou, působil i v akademickém senátu univerzity. V letech 2011 a 2012 se zúčastnil lékařské mise s organizací ADRA, jako dobrovolník působil v Keni.
- Poprvé na sebe výrazně upozornil v říjnu 2014, když se při tiskové konferenci na Úřadu vlády svlékl do půl těla a demonstroval tak svou podporu Ukrajiny a protestoval proti ruské anexi Krymu.
- V roce 2018 se zúčastnil prezidentské volby, skončil pátý. Na podzim 2018 byl zvolen senátorem za Prahu 2.
- Jeho přihlášku do nadcházejících prezidentských voleb podepsalo třináct senátorů.
- Zdroj: ČTK/ČT24
Události, komentáře: Kampaň a témata uchazeče o post prezidenta republiky Marka Hilšera (zdroj: ČT24)