Ve věku 92 let zemřel jeden ze zakladatelů české i středoevropské kvantové chemie Rudolf Zahradník. Oznámila to Akademie věd ČR. Zahradník byl předsedou akademie v jejích začátcích po rozdělení Československa i zakládajícím členem a předsedou Učené společnosti ČR. Byl také školitelem pozdější německé kancléřky Angely Merkelové.
„Profesor Zahradník byl nejen výraznou vědeckou osobností, ale byl to také velmi milý a šarmantní člověk. Jeho noblesa, vtip a vždy dobrá nálada nám budou chybět. Byl navíc velmi důležitou osobou, která pro nově se ustavující Akademii věd ČR udělala tolik co nikdo jiný,“ sdělila současná předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.
„Rudolf byl světově oceňovaným teoretickým chemikem a skutečným gentlemanem s obrovským charismatem,“ uvedl místopředseda akademie a někdejší ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Zdeněk Havlas.
V čele Akademie věd
Zahradník stál v čele Akademie věd dvě funkční období v letech 1993 až 2001. Ve funkci se výrazně angažoval v boji za budoucnost české vědy. Na začátku jeho působení se celá instituce potýkala s dědictvím po své předchůdkyni, tedy Československé akademii věd (ČSAV).
Do roku 1997 prošla akademie rozsáhlou redukcí, zanikla jedna čtvrtina ústavů a počet zaměstnanců se snížil ze zhruba 13 tisíc na polovinu. Zahradníkovo předsednictví se mezi vědci nesetkalo jen s uznáním, někteří členové vědecké obce mu například vytýkali podle nich jednostranné názory na společenské dění.
Svá funkční období věnoval Zahradník také popularizaci české vědy a jejích úspěchů. V této souvislosti kritizoval přístup českých médií k vědecké práci. Tvrdil, že často dávají prostor různým nevědeckým a obskurním názorům, zatímco úspěchy českých vědců podle něj zůstávají veřejnosti skryty.
Velký boj sváděl o zlepšení financování Akademie věd i vědy jako takové, často poukazoval také na „macešský“ přístup vlády k výzkumné obci.
„Měli bychom být země maximálně vzdělaná“
Rudolf Zahradník často hovořil o problémech českého školství, upozorňoval zejména na nezbytnost kvalitního vzdělání mladé generace. Byl zastáncem vzdělané společnosti, protože pouze ta má podle jeho názoru šanci na úspěch v mezinárodním srovnání.
Zasazoval se také o zlepšení situace mladých vědců, kteří kvůli špatnému materiálnímu zabezpečení často opouštějí výzkum.
„Měli bychom být země maximálně vzdělaná a potom budeme mít prestiž v NATO, Evropské unii a ve světě. Budeme-li si myslet, že vzdělání je něco, co potřebuje jenom část společnosti, tak jsme na omylu a dopadneme smutně,“ varoval Zahradník.
Jako předseda Akademie věd se aktivně zapojil do některých mediálně sledovaných případů, postavil se kupříkladu proti myšlence těžbě zlata v Mokrsku na Příbramsku. Rozsáhlou výměnu názorů v tisku pak přinesly Zahradníkovy kritické výroky o představiteli sudetských Němců Franzi Neubauerovi i jeho reakce na články o česko-německých vztazích.
Zahradníkova všeobecná známost přispěla i k tomu, že jeho jméno zmiňovali v lednu 1996 před volbou prezidenta někteří senátoři jako protikandidáta Václava Havla. Zahradník však podobné úvahy odmítal s tím, že jeho prioritou je věda.
Výbuch v kuchyni
Rudolf Zahradník se narodil v říjnu 1928 v rodině českého důstojníka sloužícího v Bratislavě. V mládí byl členem skautského hnutí. Už po prvních experimentech, kdy v oddílu vyráběl neviditelný inkoust, měl prý jasno, že se stane chemikem.
„To byly spíš klukovské lumpárničky než, řekněme, pokusy – nejprve v koupelně a potom v koutě kuchyně, kde to bylo tolerováno až do chvíle, co vybuchl červený fosfor s chlorečnanem,“ vzpomínal později.
Začátkem padesátých let absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, spolu se svým učitelem Jaroslavem Kouteckým se stal zakladatelem české i středoevropské kvantové chemie.
Studentka Angela Merkelová
V letech 1952 až 1961 pracoval v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze a poté působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského v Praze.
V osmdesátých letech patřila mezi jeho studentky i současná německá kancléřka Angela Merkelová, která tehdy byla v Československu několikrát na stáži. Na svého mentora ani po letech nezapomněla a v roce 2018 se během státní návštěvy Česka zúčastnila i soukromé oslavy jeho devadesátých narozenin.
Setkali se několikrát. Zahradník svou někdejší „žačku“ chválil jako vzácnou bytost, zároveň ji káral za německý odklon od jaderné energetiky.
Mezi jeho žáky patří přední čeští vědci
Od roku 1990 byl Zahradník ředitelem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie a v čele Akademie věd nahradil v roce 1993 Ottu Wichterleho, o čtyři roky později jej ve funkci předsedy akademie potvrdil její sněm.
Podle spolupracovníků byl oblíbeným vyučujícím, školitelem i kolegou. Jeho nejúspěšnějšími žáky jsou Josef Michl nebo Pavel Hobza, oba jedni z nejcitovanějších českých vědců.
Společně s Wichterlem založil také Učenou společnost České republiky. Zahradník byl jejím prvním předsedou.
Zahradník se podílel na vzniku více než 350 vědeckých článků a řady knih. Působil také jako hostující profesor na několika středoevropských a západoevropských univerzitách. Byl jedním z asi 120 členů Mezinárodní akademie kvantově molekulárních věd a členem či čestným členem řady domácích i zahraničních vědeckých institucí.
Za svou vědeckou činnost získal mnohá vyznamenání a stal se čestným doktorem několika univerzit. V říjnu 1998 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy, o rok později byl vyznamenán rakouským Čestným křížem za vědu a umění.
