Vláda je málo transparentní a nedostatečně odůvodňuje omezení základních práv přijímaná v souvislosti s pandemií. Shodli se na tom předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, ústavní právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kysela a ředitel kampusu Sciences Po v Dijonu Lukáš Macek v Otázkách Václava Moravce. Stejný problém podle nich provází i plánovanou novelizaci zákona o ochraně veřejného zdraví. Rychetský kritizoval také média, že přílišným referováním o pandemii vytvořila atmosféru strachu, v níž společnost dočasně snížila vůči vládě své nároky na kvalitu právního státu.
Zákon č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví, jehož novelu chce vláda projednat v pondělí, by se podle Rychetského neměl novelizovat v současném stavu legislativní nouze. Neřeší totiž podle něj současnou situaci, ale míří do budoucnosti.
Kysela je naopak přesvědčen, že novela souvisí už s nynější pandemií a přijímá se hlavně kvůli období mezi 17. květnem, kdy skončí nouzový stav, a 25. květnem, do kdy je stanovena platnost některých omezujících opatření.
Není však přesvědčen o tom, že je novela potřeba. Už současná verze zákona totiž vládě v paragrafu 69 umožňuje omezit například školní docházku, kulturní shromažďování nebo řadu obchodních činností.
Za kandidáta na změnu by Kysela považoval písmeno i) tohoto paragrafu, které stanoví: „Mimořádnými opatřeními při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku jsou zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.“
„To může být cokoliv,“ poznamenal Kysela, který věří, že vláda se snaží snížit tlak na využívání tohoto zbytkového ustanovení. Pokud místo něj do zákona napíše, že může zavřít například bazény, které jinde nejsou vyjmenovány, „tak mně to nepřipadá jako pokus o plíživý převrat,“ prohlásil ústavní právník.
Chybí odůvodnění
Co má vláda se zákonem v plánu, však veřejnost neví. Nedostatečně totiž podle Kysely odůvodňuje své kroky. To by jí toleroval maximálně v prvním týdnu krize, nikoliv však v šestém.
Ústavní právník zdůraznil, že odůvodnění nejsou samoúčelná. „Platí-li v demokratickém právním státě, že mimo jiné si lid vládne sám, tak by demokratický právní stát měl mít ambici přesvědčovat lid o tom, že tak, jak se vládne, se vládne správně.“ K tomu důvodové zprávy slouží, ukážou uvažování kabinetu.
Podle Kysely to působí, že vláda nezakazuje a neruší zákazy na základě jasných kritérií, a proto občanům chybí pocit jistoty, že vláda ví, co dělá, a omezuje práva tak, aby to všem bylo ku prospěchu.
Lukáš Macek srovnal tuto zkušenost se situací ve Francii. Tam vláda musí veškerá opatření opírat o zveřejněné zprávy vědeckého koncilia. „Že by se tady spekulovalo o zákonu, kde by existovala obava, že by mohl mít problematický dopad na základní práva, a nebyl by návrh ani důvodová zpráva k dispozici, něco podobného jsem tady nezaznamenal,“ podotkl.
Počáteční chaos
Právníci také kritizovali komunikaci vlády v prvních dnech pandemie. „Způsob, jakým jsme se dozvídali, co smíme a co nesmíme, byl nerozluštitelný, protože každý řekl něco jiného,“ opřel se do vlády Rychetský. „A každý den jinak,“ dodal Kysela.
Předseda Ústavního soudu také kritizoval média, že příliš intenzivně informovala o smrtelnosti pandemie, a přispěla tak k vytvoření strachu, který následně umožnil, že společnost přijala i nedostatečně vysvětlená opatření vlády.
